Jaký byl dosavadní program letní přípravy? Co mají hráči za sebou?
Letos jsme přípravu odstartovali už začátkem května a končíme až nyní, mezi tím jsme po čtyřech týdnech vložili čtyřdenní pauzu, v úterý jsme završili první část tohoto přípravného období. Z loňska jsme na základě testů věděli, že silová připravenost nebyla u některých hráčů ideální, na tom jsme pracovali. Ale samozřejmě nejdůležitějším faktorem je kondiční část, do začátku extraligy je pořád dost dlouhá doba, proto jsme se zaměřili na to, abychom každého hráče posunuli po stránce metabolismu. Hledali jsme jejich limitace a ty pak posouvali. Sice jsme trénovali pohromadě, ale každý měl své individuální intervaly, které dodržoval.
Specifické bylo to, že hráči měli možnost využít individuální přípravu. Proč?
V českém hokejovém prostředí je to neobvyklé, ale chtěl jsem, pokud kluci mají svého kondičního trenéra a pokud s ním spolupracují dlouho, tak aby měli možnost trénovat pod ním. Teoreticky takový kouč, pokud s hráčem pracuje dlouhou dobu, tak by měl velmi dobře vědět, jak na tom jeho svěřenec je. Podmínkou bylo pouze to, že společně budeme v úzkém kontaktu a budu dopodrobna vědět, jak se hráč připravuje. Navíc my sami z testů mu dáme podnět k tomu, co by měl zlepšit. Někteří hráči tuto možnost využili, hlavně ti, co byli na mistrovství světa, nebo pochází se Slovenska či Moravy. I tak ale na Spartě trénovalo kolem dvaceti hokejistů včetně Jaroslava Hlinky.
Celkově vše spěje k co největší individualizaci tréninku, že?
Každý z nás je jiný v mobilitě, síle, stabilizaci trupu a podobně. Každý by proto měl mít přípravu na míru.
Jak si vedou v přípravě posily?
Jsem nadšený z toho, jak k přípravě tito kluci přistoupili, ale hlavně jací jsou povahově. Tomášové Dvořák a Pavelka či Robert Říčka dělali vše na sto dvacet procent, jsou pokorní, chtějí makat a posunout se dál. Ale to platí o všech, kteří trénovali na Spartě, mám z přípravy velmi dobrý pocit.
Petr Zámorský využil individuální plán?
Ano. Připojí se k nám v polovině července stejně jako zahraniční posily.
Jaký je další plán přípravy?
Nejsem zastáncem toho, co se pořád dělá téměř v celé České republice. Bývá zvykem, že se trénuje, a pak následuje třítýdenní volno. V úterý jsme skončili, nyní hráči dostanou týden volna, ale pak už zase najedou na individuální plán. V něm mají rozepsaný každý den, celý tým se pak sejde 10. července, týden potrénujeme na suchu, a pak jdeme na led.
Už jste zmínil, že hráči podstoupili fyzické testy, absolvovali je na Institutu sportovního lékařství pod dohledem doktora Jiřího Dostala. Co jste sledovali?
Praktikujeme je už třetí rok, hráči prodělávají co nejvíc specifický test. To znamená zatížení čtyřikrát po třiceti vteřinách s dvouminutovým odpočinkem mezi čtyřmi nástupy. To se co nejvíc blíží hokejovému zatížení. Sledujeme, jak umí pracovat s dechem, jak rychle se srovnají, jak rozdílné jsou dané intervaly od sebe a jak umí vyrovnat zakyselení.
Jak testy dopadly? Jak hráči obstáli?
Výrazněji jsme zlepšili silovou připravenost týmu a v té kondiční vždy bude nějaký limit, nikdy se nedostaneme do stavu, že je hráč v ideálním stavu. A to se mi na tom líbí. Odhalíme limitaci a ji se pak snažíme posunout. A já jsem tady od toho, abych hráče zlepšil. Takže tyto testy nejsou bičem na hráče, ale slouží k tomu, abychom hráče posouvali. A to nejlepší na tom je, že i když trénujeme spolu, tak se připravuje každý individuálně podle toho, co je pro něj nejlepší.
Co je pro výkon hokejisty nejdůležitější?
Aby se uměl vydat na maximum v co největším počtu střídání. Hodnoty tohoto faktoru se získávají z využití kyslíku ve svalech. Zjednodušeně řečeno, co člověk nadýchá, to by měl dostat do svalů, a tam ho i využít. Že ho umím využít je nejvyšší předpoklad v tom, že bych se měl při střídáních na ledě vydat metabolicky nadoraz. A to bych měl vydržet po celý zápas. Stejně tak důležitá je i dodávka kyslíku do svalu, nejen využití. Tyto limity sledujeme a posouváme je výš a výš. S tím souvisí i dechová a respirační činnost, neboli kolik toho hráč je schopný nadýchat v zátěži, tam vidím obrovský deficit u devadesáti procent hráčů, ale to jsem asi zašel moc do hloubky.
Hráči chodili jednou týdně na led do Letňan. Tahle fáze tréninku byla zařazena pro jeho zpestření?
Ne pro zpestření, ale čím déle hráči na ledě nejsou, tím je pak horší adaptace. Můžete trénovat na slide boardu, stabilizovat jim kyčle, aby neměli přetížené přitahovače, zkrátka dělat všechnu prevenci, která je možná, ale led je něco jiného. Nohy si na tento nápor neodvyknou a sníží se riziko problémů. Nyní mohu říct, že před dvěma lety, když jsme začínali, jsme ty problémy měli, ale loni už ne. A je to věc silového tréninku, jaké cviky hráči dělají a jak technicky správně. Ovšem to už je v českém prostředí normální, že se v přípravném období trénuje i na ledě.
Letní příprava hokejistů se za poslední roky změnila. Popište v čem…
Změnil se hlavně přístup ke kondiční části. Existovaly jedny a ty samé knihy a skripta a všichni podle toho jeli. Nyní jsme se posunuli právě do té fáze, že každého hráče trénujeme téměř individuálně. Tréninky na Spartě nejsou lehké, jsou náročné, ale pouze tak, aby to klukům dalo maximum, co jsou schopni pobrat. Není to o přetěžování. To se týká i silové stránky. Že je budeme rvát do větších a větších vah není úplně to nejrozumnější. Ano, my potřebujeme trénovat sílu, my se potřebujeme věnovat i vzpěračským disciplínám s ohledem na výbušnost, ale vše ve vysoké intenzitě a hrát si s objemem. A samotná technika provedení je základ. Na to bych chtěl apelovat i u mládeže. Chceme mladé hráče v A-týmech, ale už musí být fyzicky připravení. Aby věděli, jak se, co dělá. A to je na nás kondičních trenérech.