Sparťanská defenziva v čele s gólmanem Samim Aittokalliem byla zatížena šesti góly nadupaného německého soka. Součástí tří obranných dvojic byl i devatenáctiletý slovenský obránce. „V sobotu jsem nehrál, ale po zápase odjeli tři obránci na sraz reprezentace, takže jsme s Martinem Jandusem šli do hry,“ připomíná Zeleňák nedělní absenci Petra Kaliny, Tomáše Dvořáka a Juraje Mikuše. V Praze navíc zůstal kvůli zdravotním lapáliím Jan Švrček.
„Zahráli jsme si opravdu hodně, navíc zápas byl v neskutečném tempu,“ podotýká Zeleňák. „V hale bylo docela teplo, domácí fanoušci udělali výbornou atmosféru a slyšet byli i ti naši, kteří nás přijeli do Berlína podpořit. V tomto ohledu jsem si zápas hodně užil.“ Horší už to bylo s prožitky ze samotné hry. Ve 3. minutě prohrávali sparťané 0:2 a situace nevypadala dobře. Několik desítek vteřin poté ale vstřelil branku Lukáš Pech, když dorazil střelu Vojtěcha Zeleňáka.
„Snažím se co nejvíc střílet. Když mám puk na modré a nevidím prostor pro přihrávku, tlačím to na branku a v téhle situace se to vyplatilo. Lukáš odvedl vynikající práci, byl připraven přímo před brankou a zametl to do branky,“ popisuje gólovou situaci mladý sparťanský obránce. Oba hráči si role vyměnili ve 13. minutě. Asistoval Pech a branku vstřelil Zeleňák. „Výborná práce celého útoku, já jsem měl místo sjet si z modré mezi kruhy, dostal jsem puk a nad ničím nepřemýšlel. Podařilo se mi trefit to k tyčce, parádní pocit.“
Pro Zeleňáka to byla už druhá gólová trefa v přípravě. První branku vstřelil na turnaji Red Bulls Salute v Garmisch-Partenkirchenu. „Ten první gól byl pro mě unikátní. Prohrávali jsme, takže jsem se úplně nechtěl radovat jak cvok, ale radost jsem měl obrovskou, že se mi to povedlo. I když to byla příprava, schoval jsem si puk na památku,“ usmívá se nečekaný střelec. „Gól v Berlíně byl v podobné situaci, prohrávali jsme 1:3, ale v tu chvíli nám branka hodně pomohla, udrželi jsme si soupeře blízko sebe.“
Zápas se zlomil ve druhé třetině, kdy sparťané dvakrát inkasovali a Berlínští tím navýšili náskok na rozdíl tří branek. Prostřední část hry byla navíc v režii domácích, Sami Aittokallio ještě pochytal řadu příležitostí domácích. „Pár situací jsme nezvládli. Soupeř měl ve druhé straně přes dvacet střel a hlavně jsme je nechávali dorážet před brankou, z toho padly prakticky všechny góly, což není moc dobrá vizitka pro nás obránce,“ krčil rameny. „I tak to byl ale relativně vyrovnaný zápas, soupeř ukázal svou sílu, ale my jsme ostudu neudělali.“
Sám Zeleňák si užívá své první chvíle ve sparťanském A-týmu. V minulé sezoně působil v juniorce, zahrál si v první lize za Benátky nad Jizerou a za také Litoměřice. Ročník mu ale ukončilo vážné zranění ramene, po němž následovala operace a dlouhá rekonvalescence. „Nebylo to lehké období, ale to je hokejový život. O to víc mám teď radost za šance, kterou mi trenéři dávají v přípravných zápasech. Vím, na čem musím pracovat, nabírám zkušenosti a věřím, že mě čeká dobrá sezona,“ uzavírá Zeleňák, jehož by měla na konci roku čekat účast na světovém šampionátu do dvaceti let v dresu národního týmu Slovenska.
