Jak došlo k tomu, že jste podepsal smlouvu ve Spartě?
Byl jsem kontaktován přes mého agenta Michala Siveka a Pepu Machalu, že Sparta hledá zkušeného obránce do své poměrně mladé obrany. Já jsem zase hledal tým, kde bych hrál, takže nabídka přišla v pravý čas. Jsem za ni rád, Sparta je jeden z největších českých klubů. Myslím, že do týmu zkušenostmi zapadnu a můžu mu pomoci.

#4 ZBYNĚK MICHÁLEK

• narozen 23. prosince 1982
• 14 sezon a 810 zápasů v NHL
• stříbro a bronz z MS
• účastník pěti MS a dvou ZOH
• účastník Světového poháru 2016

Poté, co jste v ročníku 2016/2017 odehrál jen tři zápasy v prvním týmu Arizony, jste uvažoval i o konci kariéry. Co nakonec rozhodlo pro její prodloužení?
Nejsem ještě tak starý, abych musel končit, v rozhodování hraje vždy velkou roli také rodina. Důvodem pro pokračovaní bylo to, že mám hokej prostě rád. A také to, že je šance dostat se na olympiádu. Chci o tuhle šanci zabojovat a udělat pro to všechno. Je to velká motivace, a kdyby se to podařilo, bude to paráda. Ale musím hrát a podávat dobré výkony, rozhodně to není tak, že bych měl něco jistého.

Uvažoval jste v Evropě i o jiných možnostech, než o Spartě?
Abych pravdu řekl, tak ani moc ne. Já moc kolem nehledal, a když přišla nabídka ze Sparty, tak jsem neváhal. Jednání Sparty bylo super v tom, že měli velký zájem a dokázali splnit nějaké požadavky, které jsem měl já. To pro mě moc znamenalo a věděl jsem, že mě opravdu chtějí, takže jsem už nic jiného nehledal. Myslím, že je to ta nejlepší možnost, která mě mohla potkat. A udělám všechno pro to, abych klubu vrátil důvěru a podmínky, které mi připravili.

V aktuální sezoně jste doposud nenastoupil k žádnému soutěžnímu zápasu. Jak jste se udržoval v kondici?
Když začal kemp NHL, tak jsem chodil s klukama normálně na led. Takže jsem každý den bruslil, samozřejmě jsem chodil i do posilovny. Poslední měsíc už to bylo horší, přece jen ve Phoenixu není hokej tak moc populární sport, takže možností chodit na led zase tolik nebylo. Ale pořád jsem chodil alespoň dvakrát nebo třikrát týdně. Ale chybí mi samozřejmě trénink s týmem, takže až přiletím, budu určitě potřebovat potrénovat se spoluhráči, abych se do toho dostal.

Zatím nevím, co bych měl od české extraligy přesně očekávat...

Celou svoji seniorskou kariéru včetně výlukové sezony jste strávil v zámoří, nyní vás tedy čeká ve 34 letech premiéra v české extralize. Co od ní čekáte?
Abych pravdu řekl, tak moc nevím, co očekávat. Mám plno zkušeností z různých soutěží, ale v extralize žádnou. Z Čech jsem odešel v sedmnácti letech a od té doby jsem tam kromě nároďáku nehrál. Takže jsem na to sám zvědavý, jaké to bude. Jdu do nového, neznám hráče ani ligu.

Velkou změnou oproti zámoří bude určitě velikost kluziště, ale také třeba cestování na zápasy, které se se vzdálenostmi v NHL nedá srovnat, že?
Těch změn je několik, kluziště a cestování k nim určitě patří. To bude výrazně jednodušší v tom, že se jen dojíždí autobusem a člověk bude každý den večer doma.

Jaké si pro první angažmá v Česku kladete osobní cíle a jakou očekáváte ve Spartě roli?
Jak už jsem říkal, bude to pro mě úplně nové. Já jsem spíš defenzivní typ, který dobře brání a má dobrou rozehrávku. Chci svým přístupem pomoci mladým a ukázat jim cestu do budoucna, co to obnáší. Předat jim nějaké zkušenosti, které jsem získal během své kariéry. Až odehraju pár zápasů, tak se podle toho, jak se mi bude dařit, uvidí všechno ostatní. Kolik dostanu času na ledě, jestli budu hrát oslabení nebo přesilovky. Na osobní statistiky koukat nebudu, to jsem nedělal nikdy během své kariéry. Udělám všechno pro to, aby byl úspěšný tým jako celek, to je pro mě nejdůležitější.

V nejlepší lize světa jste odehrál přes 800 zápasů během 14 sezon. Jak za nimi ohlížíte?
Mám z toho parádní pocit a jsem hrozně hrdý na to, čeho jsem dosáhl. Kariéru jsem měl snovou, odnikud jsem se vyhrabal do nejlepší ligy světa a udržel se v ní tak dlouho. Svojí prací a pílí jsem se dostal do NHL i přesto, že jsem nikdy nebyl draftovaný. Podával jsem podle mě solidní výkony, hrál jsem dlouhou dobu, dostával jsem hodně času na ledě. Jsem na to hrdý a budu mít vzpomínky do konce života, dalo mi to hrozně moc. Určitě o tom budu vyprávět dětem, až vyrostou.

Jako nejlepší část kariéry jste v rozhovorech označil sezony pod koučem Waynem Gretzkym. Čím si vás získal?
Bylo to velké téma hlavně pro ostatní lidi, neustále jsem dostával spoustu otázek na to, jaký Wayne je jako člověk, jaký je jako trenér. Pro mě byl on trenér, který mi na začátku mé kariéry dal šanci. Podržel mě v mužstvu, i když tam bylo spoustu starších hráčů s velkými smlouvami. Oblíbil si mě, nechal mě v týmu a vděčím mu za důvěru, kterou mi dal.

V národním mužstvu je super parta a vždycky jsem se na to těšil

Další významnou částí vaší bohaté kariéry je působení v národním týmu, v jehož dresu jste si zahrál na zimních olympijských hrách, mistrovství světa i Světovém poháru. Co pro vás znamenají zápasy za reprezentaci?
Reprezentovat pro mě vždycky byla velká čest. Jako malí kluci jsme s bráchou koukali na všechny zápasy nároďáku a pro mě byl vždy velký sen si za něj zahrát. Jsem moc hrdý, že se mi to povedlo. Hodně to pro mě znamená, že jsem za reprezentaci odehrál tolik a tolik s ní prožil. Je tam super parta a vždycky jsem se na to těšil. Abych pravdu řekl, po Světovém poháru jsem si myslel, že už je to za mnou. Ale když je teď možnost zabojovat o olympiádu...

Měl jste příležitost zahrát si v českém dresu i s mladším bratrem Milanem. Pro oba to musel být unikátní zážitek, že?
Určitě. Brácha měl také úžasnou a dlouhou kariéru v NHL, ale bohužel se nám nikdy nepovedlo, abychom hráli na klubové úrovni v jednom týmu. Ale v nároďáku to vyšlo a párkrát jsme hráli turnaj spolu. Jsou to parádní vzpomínky, naše rodiny i my dva jsme na to moc hrdí. Budeme na to vzpomínat do konce života a budeme mít o čem mluvit u piva, až budeme starší. (smích)

Kdy se připojíte ke sparťanskému týmu?
Je to naplánované tak, že bych měl v pondělí letět a v úterý se připojit k týmu na trénink.

Přiletíte rovnou i s rodinou?
Zatím přiletím sám. Mám už děti ve škole a není možné, aby najednou zničehonic odjely pryč. Takže s manželkou zůstávají. A jsme domluvení, že by rodina na pár týdnů před Vánoci přiletěla, Vánoce a Nový rok strávíme spolu. Bez toho, aby s tím manželka souhlasila a chápala to, bych nikdy nemohl odjet. Nebude to pro ni jednoduché, manželky hokejistů to ostatně v tomto ohledu nemají s nimi jednoduché nikdy. Má můj velký obdiv, že si tohle bere na sebe. A nebude to jednoduché ani pro mě, rodina je u mě na prvním místě.

FOTO: Aleš Krecl / ČSLH, zimbio.com