Pane Lavičko, jakou roli hraje obecně ve vašem životě hokej? LAVIČKA: Jelikož pocházím z venkova, tak hokej jsem samozřejmě hrál. V ročním období, kdy se nehrál fotbal, jsme se s klukama proháněli po rybníku.
A z pohledu sparťana? LAVIČKA: Mám velkou radost, že se hokejové Spartě daří stejně jako nám. Navíc právě v sezoně, kdy oba kluby slaví důležitá výročí. Moc bych si přál, aby sparťanští fanoušci na obou frontách měli na konci ročníku ještě další důvody k oslavám, nejen co se výročí týče, ale také abychom to dokázali okořenit ziskem titulu.
Obdobná otázka na vás, pane Jandači. Jak prožíváte fotbal? JANDAČ: Sleduji ho odmalička, jsem také z vesnice a fotbal jsem hrával. Dokonce i za mládež Sparty, v osmdesátých letech pod panem Ježkem. LAVIČKA: Tak to jsme se museli potkat, já přišel do Sparty v roce 1983… JANDAČ: Já o něco později, bylo to tak v roce 1986, hned po maturitě. Ale někdy na podzim jsem si zranil koleno a byl jsem tři čtvrtě roku mimo. Hrál jsem obojí, a i když můj hlavní sport byl hokej, asi i po fotbalové stránce ve mně něco bylo, protože když jsem se pak vracel, tak se o mě přetahovaly i jiné pražské kluby. Podobně jako v hokeji dneska, byli tehdy mladíci nedostatkovým zbožím.
Vztah k fotbalu tedy mate opravdu velký… JANDAČ: Rozhodně. A jak Víťa říkal, myslím, že sparťanské tábory jsou propojené. Pro fanouška je to trošku jako náboženství. Zatím se daří, ale oba týmy jsme zatím jen na půli cesty a zajíci se počítají až po honu. Fotbalisté to mají možná trochu jednodušší o to, že hrají prostě jednu soutěž, která když skončí, tak je hotovo. My můžeme vést ligu o dvacet bodů, ale pak začíná soutěž nová a trochu jiná…
A dokázali byste si představit, že by se ve fotbale hrálo play off? A naopak, že by se v hokeji rozhodovalo podobně jako ve fotbale? LAVIČKA: Já jsem to zažil při svém angažmá v Austrálii, kdy jsme play off hráli. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, a kdybych to měl porovnat, tak v play off šly hlavně návštěvy rapidně nahoru. Při stávajícím počtu týmů v naší lize si to však představit nedokážu, i když by to určitě vedlo ke zatraktivnění soutěže. JANDAČ: Myslím, že play off k hokeji patří. Všichni se na něj těší a základní část je hlavně od toho, aby si týmy vybojovaly šanci vůbec hrát o titul. Zatímco když se bude fotbalové Spartě dařit, tak může být tři kola před koncem jasným vítězem. Ve fotbale je ale problém s termínovou listinou. Těžko by šlo hrát podobně jako v hokeji na čtyři vítězná utkání. A hrát na méně, to by zase neukázalo pravou sílu toho týmu. Nebylo by to moc objektivní.
Když si zapnete fotbal popřípadě hokej v televizi, je jasné, že se na utkání díváte trenérskou optikou. Hrají trenérské pudy roli, i když sledujete opačný sport, nebo se dokážete uvolnit a jako fanoušci si vychutnat zážitek ze sportu jako takového? LAVIČKA: Já si to užívám jako fanoušek. Byl jsem tu na čtvrtfinále play off s Třincem minulou sezonu, které se sice nepovedlo, ale zcela mě pohltila atmosféra a byl to pro mě obrovský zažitek. JANDAČ: Já si v první řadě zápasy vybírám, protože fotbalu je k vidění všude dost. Na některá utkání jdu jako fanoušek a jiná se snažím vnímat jinak a něco si z toho vzít, protože si myslím, že některé věci jsou v obou sportech podobné. Nerad bych se pouštěl do chytrých rozborů, ale když vidím kluby světové kvality, inspiruji se výkony hráčů. Když vidím v jaké rychlosti třeba dokáží hráči zpracovávat míč, přihrát, bránit prostor. Zajímá mě individuální pojetí hráčů, i když samozřejmě nemám ve fotbale takovou taktickou vyspělost. Když tady hrála Chelsea s Bayernem superpohár, tak jsem zase třeba sledoval oba trenéry, jak se chovají, jak vystupují. Bylo to inspirativní.
Obě Sparty v aktuální sezoně slaví výročí založení klubu, mají za sebou více než stoletou historii. Vnímáte určitý duch historie při své práci, nebo ji spíš považujete za své řemeslo? LAVIČKA: Historie Sparty, to je pro mě velký respekt a zároveň obrovskou hrdost, že můžu být součástí organizace, která funguje tak dlouho a má za sebou úžasné úspěchy. JANDAČ: Na to mám úplně stejnou odpověď. Když vidím fotografie lidí, kteří tu kdy hráli, cítím obrovský respekt. Je pro mě velká pocta, že jsem se tu vůbec ocitl. Víc není co dodat.
Fotbalová Sparta již má velké oslavy 120 let od založení klubu za sebou. Hokejovou čeká Den sparťana v sobotu…
LAVIČKA: Já musím říct, že jsem si naši oslavu velmi užil a slyšel jsem i od řady fanoušků a známých, že veškeré doprovodné akce k zápasu byly velmi povedené. Teď se velmi těším na sobotu na hokej. Bude určitě krásný zážitek.
JANDAČ: Já jsem samozřejmě oslavy fotbalistů vnímal a také jsem zaznamenal jen samé pozitivní názory. Je velice důležité, zvlášť v takové sezoně, připomenout významným způsobem odkaz historie klubu. Co se týče našeho programu v sobotu, tak je toho připraveno pro fanoušky opravdu hodně. Věřím, že jich přijde dost už na odpolední utkání legend a my pak přispějeme dobrým výkonem a výsledkem k úspěšnému průběhu oslav.
