Na oslavě nechyběl Kochta, Holík nebo Stehlík...

Pane Holečku, předně vám přeji všechno nejlepší ke kulatému jubileu. Připravujete nějakou oslavu?
Děkuju za přání. Oslavu jsme měli už v neděli na Lávce, bylo tam asi padesát hostů. Z hokejistů dorazil Jirka Holík z Jihlavy, byl tam Jirka Kochta ze Sparty nebo Ivan Stehlík ze Slavie. Kromě nich také dvaadvacet spolucyklistů. Oslava byla pěkná a povedená. (usmívá se)

Hádám, že ve svém věku už máte hodně času na přemýšlení. Vzpomínáte o večerech na svou kariéru a zážitky z ní?
Vůbec ne. Sám od sebe rozhodně ne. Když ale běží v televizi nějaké archivní záběry, tak se na to se zájmem podívám. Spíš, když o tom někdo mluví, nebo mi to připomene, tak si vzpomenu.

V posledních letech se Sparta snaží docenit úspěchy bývalých hráčů. Uvědomujete si až teď po letech, čeho jste během kariéry dosáhl? Čeho si vážíte nejvíce?
Určitě je milé, když si po letech někdo vzpomene. Těší mě, že jsem byl pětkrát za sebou zvolen nejlepším brankářem mistrovství světa. To se nikomu jinému nepodařilo. Dnes už tam ani žádný brankář není pět let za sebou. On ten systém mistrovství je celý zvláštní, protože tam nejezdí nejlepší hráči. Když už přijedou, tak další rok tam zase nejsou.

Ve Spartě jste zažil povedených pět let. Bylo to vaše nejlepší období klubové kariéry?
Já rád vzpomínám také na Košice. Dostal jsem se tam do extraligového hokeje. Pomohl jsem Košicím postoupit z druhé ligy do první. Oženil jsem se tam a narodily se mi tam obě děti. Chtěl jsem pořád domů, ale vázlo to na bytě, který mi tu nebyli schopní zařídit. Nakonec to klaplo a já se po jedenácti letech stěhoval do Sparty, kde jsem strávil parádních pět sezon. Dokonce jsem hned ze začátku udržel ten rekord v neprůstřelnosti. Před mým příchodem byla Sparta osmá a hned první sezonu jsme byli druhý a hráli o titul.

PROFIL JIŘÍHO HOLEČKA NA WEBU KLUBU LEGEND

První čtyři zápasy v dresu Sparty? Bez inkasovaného gólu!

Váš rekord v neprůstřelnosti překonal Petr Bříza, který dnes působí ve vedení klubu. Bavili jste se o tom spolu někdy?
Nebavili, ale to se nedá vůbec srovnávat. On měl před sebou úplně jiné mužstvo. Nechci přehánět, ale na mě šlo každý zápas čtyřicet až padesát střel. To se nedá srovnat.

Byl jste prvním brankářem, který získal Zlatou hokejku, což je dnes nepředstavitelné. Vážíte si toho o to víc?
Určitě ano, akorát mě mrzí, že jsem to vyhrál jenom jednou. Mohl jsem to vyhrát alespoň třikrát. (směje se)

Před sezonou vám Sparta nabídla, abyste se stal patronem letošní sezony. Váhal jste, nebo bylo hned jasno?
Nerozmýšlel jsem se. Okamžitě jsme se domluvili, akorát jsem jim říkal, že budu chodit pouze na větší akce a zápasy, protože tam nemůžu být na každé utkání. To prostě nešlo.

U předání Prezidentského poháru pro vítěze základní části jste tedy nechyběl. Hráči vás ovšem nechali ve štychu, protože se ho žádný z nich nechtěl dotknout. Chápete jejich pověrčivost? Bral jste během kariéry podobné věci vážně?
Nikdy jsem si s tím hlavu nelámal. Kluky jsem ale pochopil. V posledních letech se často stávalo, že tým, který to zvedl, vyletěl hned v prvním kole. Snad jediný tým dokázal postoupit do finále, takže se jim rozhodně nedivím. Chtěl jsem to zvednout nad hlavu, ale bylo to těžký. (usmívá se)

Vítkovice měly dobrý tým i za nás, chválí Jiří Holeček

Nedělní vítězství Pardubic nad Slavií rozhodlo o tom, že se Sparta utká s Vítkovicemi. Nemrzelo vás trochu, že nedošlo na pražské derby?
Pro Prahu by to bylo rozhodně atraktivnější, protože by to byla bitva o Prahu. Přilákalo by to více lidí, ať už sparťanů nebo slávistů. Navíc do Ostravy to je daleko.

Když si Vítkovice vybavíte z doby, kdy jste pro nim nastupoval, jaký to byl tým?
Vždycky to bylo výborné mužstvo. Působil tam třeba Vladimír Vůjtek starší, který dnes trénuje. V reprezentaci se mnou hrál František Černík a působil tam také Miroslav Vlach. V brance chytal výborný Josef Mikoláš, který byl nejlepším brankářem mistrovství světa v roce 1961. Ve stejný rok dokonce vyhrál cenu pro nejlepšího sportovce Československa. Co si pamatuju, tak ve Vítkovicích byl po Štvanici druhý zakrytý stadion u nás.

Vzpomenete si na nějaké utkání s Vítkovicemi, které vám utkvělo v paměti?
Bylo to jako s každým jiným soupeřem. Chtěli jsme Vítkovice porazit a většinu zápasů jsme vyhráli. Pamatuju si, že když jsme v Ostravě prohráli, tak nás trenér Bukač natahal do autobusu a řekl, že zastavujeme až v Praze. (směje se)

Zpátky do současnosti. Vítkovice jsou jediným týmem, který v letošní sezoně odvezl z Holešovic plný počet bodů. Může to pro ně být velká výhoda do dvou úvodních zápasů?
Já si naopak myslím, že to může prospět Spartě. Ta ví, že nesmí Vítkovice podcenit, a vlétne na ně. Stačí využít nějaké brejky, dát dva góly a je po zápase.

První čtvrtfinálový duel se hraje v den vašich sedmdesátých narozenin. Může být lepší dárek, než vítězství Sparty a úspěšný vstup do čtvrtfinále?
Určitě ne. Uvidíme, jak to celé dopadne. Už jsem tam byl dvakrát, když jsme něco takového slavili. Jednou se vyhrálo, jednou zase prohrálo, tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát. Doufám, že Sparta vyhraje a nebude doma ztrácet. Doma musí ztrácet Vítkovice. (usmívá se)