Kromě Slováků nikoho dalšího neznám, přiznává Mikuš

Juraji, pro příští sezonu budete hráčem Sparty. Jste rád, že zůstanete v Holešovicích a nemusíte se stěhovat do neznámého prostředí?
Jsem velmi rád, že se ozvala Sparta a vyskytla se možnost zůstat v Praze. To, že se nemusím stěhovat do menšího města a zůstanu tam, kde to znám, je další plus.

Ve sparťanské kabině se vytvořila početná slovenská kolonie. Znáte kromě svých krajanů ještě někoho z nových spoluhráčů?
Ze slovenských kluků neznám pouze Martina Rewaye. Ze sparťanů jsem znal kluky, kteří se mnou působili ve Lvu, ale ti už ve Spartě nejsou. Ještě znám trenéra Jandače.

O své budoucnosti máte jasno až v polovině července, tudíž jste přišel o suchou přípravu s týmem. Narušilo to nějakým způsobem váš harmonogram, nebo jste zvyklý na individuální přípravu?
Já už se pátou nebo šestou sezonu připravuju sám. Mně to rozhodně vyhovuje. Navíc můžu strávit nějaký čas v Trenčíně, kam se během sezony nedostanu.

V české extralize jste zatím neodehrál ani minutu, ale předpokládám, že jste ji sledoval. Jaké o ní máte mínění?
Často jsem ji sledoval v televizi. Česká extraliga je velmi náročná soutěž bez vyložených outsiderů. Týmy jsou hodně vyrovnané a nenajdete mezi nimi tým, proti kterému by se dalo hrát na půl plynu.

Z Trenčína až do dresu slovenského nároďáku

Jste rodákem z Trenčína, kde jste se svou hokejovou kariérou začal. V dresu místní Dukly jste odehrál také svůj premiérový zápas v extralize. Vzpomínáte si na něj?
Bylo to proti Košicím, které tou dobou patřily ke slovenské špičce. Tehdy jsem odehrál pár střídání a při jednom z prvních jsem si dal málem vlastní gól. (směje se) Náš brankář to naštěstí stihl vytáhnout před brankovou čárou. Po chvíli jsem se z toho oklepal a už to šlo.

V extralize jste odehrál také jednadvacet zápasů za slovenskou dvacítku. Vaši slovenští kolegové si tuto zkušenost pochvalovali. Co si o tomto nápadu myslíte vy?
Musím s klukama souhlasit. Hráči, kteří v tom týmu hrají, prochází obdobím, kdy potřebují hlavně hodně trénovat. Kvůli tréninku jsme měli přizpůsobené zápasy. Hrát mezi dospělými je náročné, ale pro mladé kluky výborná zkušenost.

Juraj Mikuš

• Věk: 25 let
• Výška: 194 cm
• Váha: 98 kg
• Bývalé kluby: Trenčín, Považská Bystrica, Slovensko U20, Senica, Toronto Marlies (AHL), Lev Praha

Dvacítka v extralize neslouží pouze ke sbírání zkušeností, ale buduje se v ní kádr pro juniorský šampionát, který se hraje na přelomu roku. Vy jste se představil na šampionátu v Česku. Byl velký skok mezi extraligou a mezinárodním hokejem?
Zápasy na mistrovství mi přišly jednodušší, než hrát v extralize proti dospělým. Při hře bylo znát, že tam hrají vesměs devatenáctiletí kluci, a ne třicetiletí zkušení hráči. Klukům ty extraligové zápasy určitě pomáhají.

Během své kariéry jste si připsal také několik turnajových startů za reprezentační áčko. Kde jsou největší rozdíly ve srovnání s juniorským hokejem?
Určitý skok je znát. Všichni hráči se tam sjíždějí na dva nebo tři zápasy, takže se hraje v ligovém tempu. Každý hráč se chce ukázat, aby si řekl o místo na mistrovství světa.

Juraj Mikuš: Odchodu do AHL nelituju, byl to správný krok

Vraťme se zpátky do roku 2007, ve kterém vás draftovalo Toronto. Po dvou letech jste se šel prát o své místo v NHL. Berete zpětně toto rozhodnutí za správné?
Určitě beru. V té době jsem měl platný kontrakt v Trenčíně, kde jsem mohl hrát extraligu, ale když ta možnost přišla, chtěl jsem to zkusit. Myslím si, že mi AHL dala víc, než kdybych tehdy zůstal v Trenčíně.

V AHL jste odehrál tři kompletní sezony a zejména v té první se vám bodově dařilo. Zámořský styl hokeje vám očividně sedl, nebo ne?
Mně se zámořský styl líbí. První jsem hrál vyloženě ofenzivního obránce, takže těch bodů bylo celkem dost, ale na úkor bilance +/-, která byla hodně špatná. Ve třetí sezoně už jsem hrál defenzivního beka a v tabulce pravdy jsem byl snad pátý v celé soutěži, takže ty body už tak důležité nebyly.

Na YouTube jsem narazil na několik videí, kde jste se zapletl do pěstního souboje. Když se nabízí férová možnost, shazujete rukavice rád?
K hokeji to rozhodně patří, ale já jsem se tam do toho nikdy nehrnul. Od toho tam jsou určení jiní kluci, kteří bitky trénují. Moc se nestává, aby se tam pral někdo z Evropy. Většinou jsou to domácí kluci. Když jsem hrál ve Lvu, tak tam se rval hlavně Nathan Oystrick, což byl taky kluk z Kanady. (usmívá se)

S Toronto Marlies jste nakoukl do play off až ve třetí sezoně. Rovnou jste to ovšem vzali do finále, kde vás porazil Norfolk už po čtyřech zápasech. Považujete toto finále za největší úspěch své dosavadní kariéry?
Z týmového hlediska asi ano. Když se na to podívám osobně, tak jsem hrál každý zápas play off a dostával hodně prostoru na ledě. Takže asi jo, dá se to tak brát.

Hokejovým Everestem je bezesporu NHL, ale předpokládám, že play off AHL se jí alespoň nasazením přibližuje. Souhlasíte?
Hodně lidí tvrdí, že play off v AHL je v nasazení ještě náročnější než NHL. Hlavně to je dáno tím, že tam hrají kluci do pětadvaceti let a pár starých mazáků. Kluci z NHL jsou jenom šikovnější hokejisti. V AHL každý bojuje, aby se ukázal a řekl si o místo nahoře.

Vy jste se za mořem rozhodně neztratil. V dresu Marlies jste předváděl povedené výkony, ale na pozvánku do kádru Maple Leafs to nestačilo. Přemýšlel jste zpětně o tom, co se třeba dalo udělat lépe?
Myslím si, že jsem v tomhle ohledu chytil špatný tým. Moc kluků nahoru nechodilo. Když už si někoho brali, tak převážně útočníky. V porovnání s obránci to bylo v poměru jedna ku pěti. V dalších sezonách už tam šlo opravdu hodně málo kluků. Žádal jsem o výměnu, ale Toronto mě nechtělo pustit.