Jak vznikla myšlenka na uskutečnění tohoto projektu, který podpoří mládežnický hokej v hlavním městě?
Předně je potřeba říct, že tento grantový program se týká všech sportů v Praze, ne jen hokeje. Celkově bylo rozděleno 150 milionů korun směřujících do všech sportovních odvětví jako např. fotbal, basketbal, florbal, volejbal, atletika, vodní sporty a také tedy lední hokej a další odvětví.
Jak těžká byla realizace grantového programu?
Jakékoliv sportovní střetnutí je označováno slovem zápas. Když použiji tuto terminologii, uplynulých třináct měsíců považuji za opravdu těžký zápas. Bylo potřeba vynaložit velké a dlouhodobé úsilí v jednání, argumentaci a přesvědčování.
Co bylo nejtěžší?
Po změně loterijního zákona, která si týkala přerozdělení peněz do českého sportu, nastala velká diskuze, kam budou nově finance směřovány. A kromě toho začal také velký boj na půdě vedení hlavního města Prahy, kde chtěl samozřejmě každý při rozdělení těchto peněz získat nejlepší pozici pro určité odvětví. A v tomhle střetu se podařilo získat pro navýšení podpory sportu. Ze 152 milionů korun, které byly vydány v roce 2012 to bylo pro ten letošní rok 2013 celkově 350 milionů korun a dalších 150 milionů do městských částí. A pro příští rok je ve výhledu rozpočtu stejná částka a také vypsán stejný rozvojový program VIII. Znamená to, že pokud vše prosadíme v nezměněné podobě, budeme i v příštím roce moci v pražském hokeji udržet menší příspěvky rodičů malých dětí a dotovat kvalitní trenéry. Fakta tohohle odstavce považuji za neuvěřitelný úspěch.
Sparta upravila systém příspěvků u nejmenších kategorií
- přípravka 200,- Kč
- 1. třída 500,- Kč
- 2. třída 700,- Kč
- 3. třída 1 000,- Kč
- 4. třída 1 500,- Kč
Jak byste popsal cestu od prvotní myšlenky až po úspěšný vrchol, který nastal?
Spíš to řeknu tak, že nejtěžší bylo přesvědčování o tom, že musíme jinak financovat sport. Předvídatelně pro kluby, ve spolupráci se svazy a s dlouhodobou odpovědností všech. Tento nový program pak vzbudil hodně pozitivních ohlasů i u ČOV a ČUS jako vzor řešení pro financování i v dalších městech. Je na něm potřeba ale dále hodně tvrdě pracovat a za chodu vylepšovat. Takže žádný úspěšný vrchol neoslavuju, spíš cítím zadostiučinění, že byl nejen prosazen, ale stabilně a úspěšně přijat. Jenže hokejově řečeno, je potřeba na tom makat tvrdě i dál.
Jedním ze stěžejních bodů je pomoc rodičům, a tím logicky rozšíření mládežnické základny. Je to tak?
Určitě je to vedle dotace na trenérskou kvalitu jedna z klíčových myšlenek. Díky grantu mohou kluby snížit rodičovské příspěvky pro nejmladší žáky, což zmírní nároky na rozpočty mladých rodin a zpřístupní hokej dalším skupinám dětí. Pro argumentaci k projektu jsme společně s KPMG vypracovali studii o náročnosti ledního hokeje v Praze. Průměrný příspěvek rodičů na hokej je tu ve výši zhruba dvou tisíc měsíčně, kdežto u jiných sportů je to v rozmezí pěti až sedmi set korun. K tomu připočtěme ještě náročnost na vybavení. Hokej se pak stává od útlého věku jen sportem pro movitější rodiny a kluby mají málo dětí v nejnižších kategoriích. Tenhle počáteční výpadek kvantity pak už nemůžeme nikdy dohnat. Děti pozdějšího věku prostě už nemají šanci získat potřebné dovednosti.
Úspěšná realizace grantového programu je zejména příslibem pro budoucnost. Souhlasíte?
Potřebujete k tomu plnění pár zásadně důležitých předpokladů a podmínek. Dlouhodobost programu a stejná výše podpory. To Vám umožní plánovat, pracovat s náborem dětí a zaměstnat kvalitní trenéry. Dále pak odpovědnost sportovních klubů. Počínaje správným účelem použití peněz, vyúčtováním a hlavně – profesionálním přístupem. Musí si být vědomi, že jim na špatnou práci nikdo peníze dávat nebude. To Vám postupně ukáže, kdo s mládeží opravdu chce pracovat a kdo o tom jenom tlachá.
A co budoucnost z ryze hokejového pohledu?
Finové, Švédové a další země nastavily podobné programy před deseti dvanácti lety. A výsledky se dostavily až v těchto letech. Čili před sebou máme dlouho a nelehkou práci. Další úsilí musíme věnovat snaze o zlepšení hokejové infrastruktury. V Praze a okolí je přes milion obyvatel, když srovnáváme tréninkové možnosti Sparty nebo Slavie například s Libercem nebo Karlovými Vary, tak jsme o parník za nimi, nebo to musíme platit ze svých rozpočtů. Je tu paradoxní situace. Jsou tu potencionální soukromí investoři na výstavbu hal, ale velmi těžko se hledají odpovídající pozemky. Praha by také měla mít další tři až čtyři nízkonákladové haly v lokalitách velkých sídlišť, kde by místní děti mohli začít s hokejem, aniž by je rodiče museli vozit autem do jiných čtvrtí. To by nám vytvořilo kvalitní základnu pro dorostenecké kategorie, ale i u těch, kteří by dál hokej nehráli, zůstane vztah k tomuhle sportu. Za pár let z nich budou nejenom diváci, ale třeba i sponzoři. Obojí potřebujeme.
