Vracíte se znovu do Sparty. Jaké máte z této skutečnosti pocity?
Je to hodně zvláštní. Přiznám se, že už jsem nepočítal s tím, že by se to ještě někdy mohlo stát. Co vím, tak v Boleslavi se plánovalo na domácí zápas právě se Spartou moje rozloučení s diváky a najednou… Tímhle se to trochu oddálilo. (usmívá se)

V Mladé Boleslavi jste působil posledních pět sezon jako kouč a v tomto ročníku jako konzultant. Netajil jste se tím, že už nechcete vykonávat roli hlavního trenéra…
Jak říkám, nepočítal jsem nejen s tím, že si ještě někdy zatrénuju ve Spartě, ale že bych ještě vůbec trénoval. Ale přijal jsem tuhle výzvu a chci Spartě pomoci, jak jen to bude možné. Boleslavskému vedení bych chtěl poděkovat za to, že mě do Sparty pustili, i když jsem měl platnou smlouvu. Považuji to za velmi pozitivní gesto.

Jaká nálada tedy ve vás aktuálně převládá, když víte, že jste zpět v klubu, kde jste zažil největší trenérské úspěchy?
Víte, já jsem to ještě úplně nevstřebal. Nepočítal jsem s tím a trochu mě překvapilo, když mi někdy ve středu Petr Bříza poprvé zavolal a prohodili jsme prvních pár slov. V pátečním zápase jsem Spartu sledoval a fandil ji, aby vyhrála a začalo se jí dařit. To říkám upřímně. Spartě jsem vždycky fandil a i teď, když jsme byli s Petrem v kontaktu a řešili, co by se dělo v případě prohry v Litvínově, jsem mužstvu přál hlavně vítězství.

Což se ale nepovedlo…
Tak to bohužel v hokeji chodí a naše řemeslo tahle rizika má. Já chci hlavně říct, že se na práci ve Spartě moc těším. Je to pro mě návrat do starých známých míst, kde znám spoustu lidí a mám s tímhle klubem spojené krásné zážitky.

Není tajemstvím, že jste velký sparťanský patriot. Co konkrétně vás přesvědčilo přijmout opět nabídku Sparty, i přestože jste už trénovat nechtěl?
Přesvědčilo mě to, že se jedná o Spartu. To víte, že jsem si říkal: ‚Ty starej blázne, co zase blbneš?‘, ale člověku to nedá. Byl jsem se v této sezoně na pár zápasech Sparty podívat a cítil jsem velmi přátelskou atmosféru. Bavil jsem se s některými fanoušky, které ještě znám od vidění ze svých předchozích působení tady, a cítil, že jsou pozitivní. Celkově atmosféra kolem klubu ze strany lidí je dobrá. Viděl jsem, jak jsou šťastni za každou hezkou akci, za každý gól. I když se zápas nepovedl, nepískali na hráče, nezatracovali tým. Prostě měli radost z toho, že hraje Sparta. To jsou pocity, které mě utvrdily v tom, že když mi ve středu Petr Bříza zavolal, věděl jsem, že v případě zájmu neřeknu ne.

Fanoušci jsou tolerantní a my jim to musíme vracet dobrými výkony

Když už jsme u fanoušků, Sparta měla v minulé sezoně nejvyšší návštěvnost domácích utkání a poprvé přesáhla průměr osmi tisíc diváků na zápas. Co na to říkáte?
Že to je paráda. Publikum je skvělé a lidi chodí pořád, i když se třeba pár zápasů nepovede. Já mám samozřejmě speciální vztah k Holešovicím, které jsou pro mě srdeční záležitost, ale když jsem byl na pár zápasech Sparty v O2 areně, musím přiznat, že chodit tam na hokej je paráda.

V čem přesně myslíte?
Lidi se tam naučili chodit a návštěvy rostou. Marketing Sparty funguje perfektně a lidi se na hokeji baví a jsou ve velmi přátelském prostředí. Na zápasech jsem viděl mladé páry, rodiny s dětmi, které jsou tam spokojené. Připadal jsem si trochu jako na Rangers. Jasně, když se prohraje nebo se nedaří, lidi to mrzí, ale přijdou zase. S hodně lidmi kolem Sparty se potkávám řadu let a vidím, že aktuální situaci berou s nadhledem. Na druhou stranu je na nás trenérech a hlavně mužstvu, abychom jim to vrátili dobrými výkony.

Těch se divákům momentálně v tak hojné míře nedostává…
Můžete prohrát, ale musíte zápasy odmakat. Lidi pochopí, když se nedaří, ale nebudou tolerovat, když se na něco vykašlete. Vůbec nechci říkat, že to je aktuální příklad Sparty, to ne. Ale je to fakt, který je ověřený. Pokud jsou fanoušci na Spartě tolerantní a drží s klubem, musí jim to tým vracet dobrými výkony. I proto doufám, že můj příchod pomůže ke zlepšení.

Přicházíte k týmu, který je na desátém místě extraligové tabulky, a jeho výkony by měly být lepší. Proč tomu tak podle vás je?
Určitě nechci soudit svého předchůdce a vůbec jakoukoliv práci, co se u týmu odvedla. To mi absolutně nepřísluší hodnotit, ani cokoliv kritizovat. Přicházím k týmu v situaci, kdy potřebuje pozvednout a zlepšit výkony i výsledky. Všichni víme, že Sparta nevyhrává tak často, jak by měla a jak bychom chtěli, ale ani herní projev nebyl takový, jak si vedení, trenéři a hlavně fanoušci představovali. Z tribuny nebo televize samozřejmě nějaké poznatky mám, ale ono se to z pohledu diváka lehko soudí. Navíc my Češi jsme králové na kritiku, takže raději počkám na první dojmy, až se připojím k týmu.

Čím to podle vás může být, že se Spartě nedaří?
Mužstvo rozhodně není špatné, je dobře poskládané, ale prochází určitým vývojem, který není konečný. Není lehké postupně přebudovávat tým, to nejde ze dne na den. Člověk musí vědět, že nastavený směr je správný, a pak to chce čas a hlavně tvrdou práci. Nejde jen říct, že mužstvo je špatné, protože nevyhrává. Jen pohled trenéra, který je na střídačce při zápasech a vidí hráče pracovat v každodenním režimu, může být objektivní. Hodnocení a analýzy jsou občas poněkud složitější, než si lidé představují.

Budu s klukama, kterým můžu věřit, a půjdeme společně za svým cílem

Trenérský pár vytvoříte s Jaroslavem Nedvědem, gólmany trénuje Petr Přikryl, sportovním manažerem je Michal Broš, u mládeže působí Pavel Geffert, Richard Žemlička, Jiří Zelenka, Jiří Kročák, František Ptáček a další. Co na to říkáte?
Že to je paráda. Jsem rád a těším se na to, až se potkám s klukama, které jsem trénoval, v roli jejich kolegy. Vím, že se odjakživa řeší mezi fanoušky pojem sparťanského srdcařství, ale v dnešní době už se to moc nenosí. Nicméně nějaký základ by měl být. A já cítím, že tu je. A nejen v realizačních týmech, ale i v extraligovém mančaftu. Jako se z Patrika Martince, který přišel z Hradce Králové, stal velký sparťan, z Michala Broše, když přišel ze Vsetína, Honzy Marka, Petra Tona a dalších, stejně tak jsou tu dnes praví sparťani třeba v osobách Lukáše Pecha, Petra Kumstáta a s nimi řada dalších hráčů v čele s klukama, kteří tu jsou už od mládeže. Nositelé sparťanství jsou potřeba a my je v týmu máme.

Když už mluvíte o hráčském kádru. Máte představu o tom, že by se měl nějak po vašem příchodu změnit?
Vše je zatím hodně čerstvé a řešilo se to dost narychlo, vlastně během nějakých dvou tří dní, takže hráčský kádr jsem ještě tolik neřešil. Mám výhodu, že se hraje až za týden a je tedy dostatek času na seznámení s týmem a na pár tréninků bez zápasu. Musíme vyřešit, co se dá v krátkém časovém horizontu zlepšit, a tím směrem se ubírat.

Předpokládám tedy, že třeba složení jednotlivých útoků jste ještě vůbec neměl prostor promýšlet. Je to tak?
V první řadě budu všechno konzultovat s Michalem Brošem, Jardou Nedvědem a dalšími kolegy, na které dám. Jsou to upřímní a charakterní kluci. V neděli máme první trénink, tak do té doby si sednu a hodím na papír nějaké svoje varianty, pak si vyslechnu názor ostatních a pustíme se do práce. Celou řadu hráčů znám osobně nebo aspoň jako trenér soupeře, takže věřím, že i ty ostatní rychle poznám a budu si moci udělat obrázek o každém.

Vaším trenérským parťákem je o šestnáct let mladší Jaroslav Nedvěd. Na přípravě týmu se úzce podílí i sportovní manažer Michal Broš, jenž ještě před dvěma lety aktivně hrál. Jak se na spolupráci těšíte?
Souvisí to s předchozím tématem sparťanství, takže se na spolupráci těším. Jarda měl několik sezon výborné výsledky s mládeží, jeho táta taky býval výborný trenér, takže geny a talent určitě má. Brošáka jsem měl ještě před dvěma lety jako hráče v Mladé Boleslavi. Bral jsem ho jako klíčového borce a mrzelo mě, že skončil, protože ten mohl hrát klidně ještě teď v jedenačtyřiceti.

Na Spartě jste byl vždy prototypem trenéra, který umí naslouchat starším hráčům a držet v pozoru ty mladší. Zůstalo to?
Každý trenér má svůj rukopis, ale zároveň se pořád vyvíjí. Ne každou sezonou, nebo každým měsícem, ale každý zápasem v extralize nabíráte zkušenosti, což platí i v mém věku. Je dobré, že se pořád pohybuju mezi mladými lidmi, ať už jsou to hráči nebo moji kolegové. I to mě obohacuje a motivuje. Vím, že budu s klukama, kterým můžu věřit, a půjdeme společně za svým cílem.

Ten cíl je jaký?
Zvednout se. Nebude to jednoduché, extraliga je zase strašně vyrovnaná a každý zápas je nadoraz. A tenhle fakt musejí hráči přijmout, každý musí udělat něco navíc, než dělal doteď. Bavili jsme se o divácích a jejich přístupu, my jim to musíme vrátit, ať mají z hokeje radost. Zároveň je ale potřeba, aby i hráči chodili na zimák rádi a těšili se na tréninky a zápasy. Nejde to všechno lousknutím prstů, ale budeme se snažit.

Konkrétnější cíle týkající se například umístění v tabulce po základní části nemáte?
Na to je zatím brzy. Rád bych něco fanouškům slíbil, ale tak to nefunguje. Každodenní tvrdá práce, pilování maličkost, zlepšování detailů, automatizace základních věcí, nenechat se otrávit dílčími neúspěchy… A takhle bych mohl pokračovat. Ale hlavně o tom nesmíme jen kecat a říkat, jak makáme a jak jsme jeden tým. Musí se to dít, ne aby se o tom jen mluvilo.