Michale, jste ve opět po roce ve finále prestižního turnaje, panuje tedy v kabině spokojenost?
Nejeli jsme sem na výlet, abychom prohráli oba zápasy. Je to sice příprava, ale hrát ve finále je zajímavější, než hrát přátelské zápasy s týmy, se kterými budeme hrát ještě čtyřikrát v sezóně. Je to více prestižní, hráli jsme s Němci, Finy a zítra nás čeká buď ruský nebo rakouský tým. Bereme to jako reprezentaci českého hokeje, který na tom není poslední dobou dobře. Proto jsme rádi, že jsme opět ve finále.
První třetina skončila divokou přestřelkou 3:3, čím to?
To se občas stává. Dali jsme branku hned z první šance a Espoo prakticky hned vyrovnalo. Hodně tomu napomohly také přesilové hry, kterých bylo znovu hodně a jak my, tak soupeř jsme je dokázali využít. Pak se to naštěstí uklidnilo. Jinak by to skončilo snad 9:9.
Přesilové hry vám šly už v prvním zápasem ve druhém jste se v nich dokázali znovu prosadit…
Doposud jsme to moc nepilovali, až prakticky před turnajem jsme se na ně začali soustředit na trénincích. Vždycky je lepší, když to jde, a když se z toho povede dát gól. Jsme zkušení hráči, dokážeme se na ledě domluvit. Jdeme na přesilovku s tím, že chceme dát gól a ne, že si tam budeme něco zkoušet.
Na druhou stranu jste znovu strávili mnoho času na trestné lavici…
To je pravda. Styl pískání rozhodčích je trošku jiný než v naší lize. Hodně se pískají fauly hokejkou, na což nejsou české týmy z naší soutěže vůbec zvyklý a těžko se s tím na mezinárodní scéně vyrovnávají. Musíme si zkrátka dávat větší pozor.
Vy osobně za katrem strávíte více času než jste zvyklý, jak to snášíte?
Dneska jsem byl třikrát, ale ne vždy oprávněně. Soupeř mi držel hokejku a já jsem šel ven úplně nepochopitelně. Zbylé dva fauly jsem ale udělal a měl jsem si správně trest odpykat. Je to určitě moje chyba. Na druhou stranu jsem měl neustále na zádech toho dvoumetrového obránce a vždy jsem šel ven akorát já.
Daří se vám souhra s Kratěnou, dal dva góly, vy jste rozhodl v nájezdech…
Dá se říci, že ladíme formu. Samozřejmě je to stále příprava, ale sezóna je za dveřmi. Pro náš pocit je to určitě fajn, ale nechceme usnout na vavřínech jen proto, že se nám povedl jeden zápas na turnaji v srpnu. Takhle to vůbec nebereme, jsme tady od toho, abychom branky dávali pravidelně.
Věděl jste už před rozhodujícím nájezdem, co uděláte?
Vůbec jsem netušil. Ale všiml jsem si, že brankář vůbec nereaguje na blafáky do forhendu ani bekhendu. Zůstával stát a čekal na střely. Sice se mi cestou puk zaškobrtl, ale už jsem byl rozhodnutý udělat kličku. Naštěstí to vyšlo.
Hned po vašem zápase hraje Salzburk s CKSA o finále, koho byste si přál více?
Nepřemýšlím nad tím. Oba jsou to těžký soupeři s rozdílnými styly hokeje než je ten český. Ve finále už je to prakticky jedno, pokud chcete vyhrát. Salzburk jako domácí tým má velké ambice a hraje dobře. CSKA Moskva je úplně bez debat. Je to výborný tým z kontinentální ligy.
Půjdete do finále Red Bulls s cílem obhájit loňskou trofej?
Určitě. Když už jsme tady, a když už jsme se do finále dostali, budeme ho chtít důstojně zakončit. Tedy myslíme na vítězství.
