Stal jste se šéftrenérem mládeže. Co taková funkce obnáší? Nebude Vám chybět trénování?
Když to shrnu, tak se budu starat v podstatě o všechno. Hlavní náplní je koordinovat činnost všech trenérů, vytvářet co možná nejlepší podmínky pro trénink dětí a mládeže v klubu. Mám spoustu administrativní práce na starosti. Prostě všechno, co se týká mládeže. Zároveň i trénuju u 7. a 8. třídy, takže ani trénování mi chybět nebude.Mládež teď bude mít prázdniny. Bude se mládeže něco dít v nejbližších týdnech?
V létě se bude konat třetí ročník sparťanské hokejové školy. Ta je určená nejen pro hráče našeho klubu, ale i pro děti z celé republiky a ze zahraničí. To má ale na starosti Láďa Čihák, já se vždycky jen zběžně informuju.
Mění se realizační tým, mládežnický hokej zároveň najíždí na nový model. Může to nějak ovlivnit příští sezonu?
Ono se toho až tolik nezměnilo. Všichni trenéři ty hráče znají, takže v tom bych problém neviděl. Z té reorganizace soutěží je největší změna ve sloučení hráčů, kteří byli první rok v dorostu, s devátou třídou. Takže jsou nyní dva dorosty, mladší a starší. Bude se i redukovat počet týmů v juniorské extralize z loňských 24 postupně na 18.
Reforma má pozvednout český mládežnický hokej. Kde vidíte přednosti nového systému?
Kvalita se soustředí do menšího počtu klubů, hráči budou mít během sezony víc kvalitních zápasů, budou si zvykat na větší tlak. Fakt, že sestupují čtyři mužstva, přinutí hrát všechny kluby na doraz, jen mám strach, aby to některé kluby neřešily tím, že nechají hrát jen hráče nejstaršího ročníků, protože pak by tato reorganizace našemu juniorskému hokeji ještě víc ublížila.
Co reorganizace znamená pro práci trenérů?
Pro nás trenéry to v podstatě nic neznamená. Naše pracovní náplň je pořád stejná - vychovávat hráče, kteří by v budoucnu mohli naskočit do našeho A-týmu. To je náš hlavní cíl a na něm se samozřejmě nic nemění.
Chystáte pro juniorku a dorost nějaké posily? Odejde někdo?
Do staršího dorostu přijde Dan Přibyl z Písku, jeden z nejlepších střelců v soutěži. Do juniorů jsou hráči v jednání, ale zatím jsme se s kluby nedohodli, takže je předčasné o tom hovořit. Dále po loňské sezóně odešlo z juniorky 8 hráčů. Novotný, Luňák a Vošmik se připravují s A-teamem. Kafka, Slaba a Karpov, který se vrátil z Kanady, trénují v Berouně. O tom, kde nakonec budou nastupovat, rozhodnou trenéři z A-teamu a z Berouna. Šanci určitě dostanou, zaleží jen na nich, jak jí využijí.
Mluví se o zpřísněných limitech pro cizince. Je to správná cesta?
Limity pro cizince v mládežnických soutěžích jsou stejné jako v minulé sezóně, na tom se nic nezměnilo. Novinkou je, že za nově příchozí hráče ze zahraničí musí klub ČSLH zaplatit nevratný poplatek. Já osobně toto rozhodnutí považuji za správné. Proč by měly kluby jen kvůli lepším výsledkům v juniorských soutěžích vychovávat hráče, z kterých v momentě, kdy jim skončí transfer a neprosadí se do seniorů v klubu, nic mít nebudou. Nechci se opakovat, ale měřítkem úspěchu práce s mládeží v HC Sparta musí být počet hráčů vychovaných pro A-team. Tím samozřejmě neříkám, že bychom nechtěli vyhrávat a být ve všech kategoriích nejlepší, jen chci zdůraznit, že úspěšní můžeme být i s hráči, kteří jsou pro klub perspektivní.
Týká se nějakým způsobem mládeže nová spolupráce Sparty s Berounem?
Spolupráce s Berounem se týká především A-teamu. Měli by tam nastupovat především mladší hráči A-teamu, kteří v extralize nedostávají dostatečný prostor. Zároveň by postupně měli v Berouně dostávat příležitost nejlepší hráči naší juniorky. V podstatě by měl Beroun fungovat jako mezičlánek mezi extraligou juniorů a extraligou seniorů.
Pavel Geffert je jednou z mnoha význačných osobností holešovického klubu, o kterých si můžete přečíst v jedinečné kronice "Sparta Praha - Srdce naše" od reportéra ČT Davida Soeldnera. 500 stran doplněných 690 fotografiemi mapuje více než staletou historii hokejové Sparty. Najdete zde přehled všech sezon, které klub odehrál, medailonky významných hráčů i zajímavosti z jednotlivých utkání. Text doprovázejí vzpomínky jednotlivých osobností, které se na všech jednotlivých úspěších i zklamáních sami podílely.
Ukázka textu z kroniky „Sparta Praha – Srdce naše“
Už jeho malý capart pospíchal s bruslemi a hokejkou přes ramena do Sportovní haly. V sedmi letech ale svazky se Spartou na dlouhá léta přerušil a díky tomu byl opakovaně, byť neprávem pokládán za ryzího odchovance jiného pražského klubu. „Mládež tenkrát trénovala buď na Štvanici, nebo dojížděla až za město do Velkých Popovic. Pro mne jako malého kluka to bylo neúnosné. A tak pokud jsem chtěl u hokeje zůstat, musel jsem jinam. Jako ideální řešení se nabízela Slavia, která právě otevírala svůj nový zimní stadión v Edenu. Nejdříve mne přestup mrzel, ale nakonec jsem nelitoval,“ vzpomíná univerzální útočník Pavel Geffert, schopný hrát na pravém i na levém křídle. Tichý, někdy prý až příliš slušný hokejista, přezdívaný „Géfa“, byl pověstný tím, že s úspěchem odmítal rozhovory nejen pro živá televizní vysílání. Pověrčivý přitom nebyl a to dokázal i tím, že oblékal dres pro jiné zcela zapovězený. S číslem 13 na zádech. „A co jsem měl dělat? Když jsem se vrátil do Sparty, tohle číslo tam zůstalo po Jirkovi Jánovi. A mně nikdy na číslech nezáleželo,“ říká Geffert a vybavuje si úsměvnou, ale pravdivou historku. Jak v roce 1989 před začátkem kvapem se blížící sezóny přišel do kabiny a zjistil, že tam na něj čeká dres s číslem, vhodným pro obránce. Trojka! „Švadleny to spletly a špatně přišily moji jmenovku. Byla jiná doba, a tak bylo rozhodnuto, že už se nic opravovat nebude a ta trojka mi prostě zůstane…“
Pro nezasvěcené se jeví pozoruhodným i Geffertův sparťanský debut mezi dospělými. Došlo k němu totiž až v průběhu play off na jaře 1988. Až do té chvíle neseděl na střídačce během ligového utkání ani jako náhradník, odložený pro strýčka Příhodu. A pak najednou, 2. dubna v rámci třetího čtvrtfinálového zápasu v Pardubicích, dostal od trenéra Pavla Wohla důvěru. Hned při druhém střídání si navíc vykoledoval povinné zápisné do klubové pokladničky, když dal svůj premiérový gól. A aby toho snad nebylo málo, jeho brankářskou trofejí byl sám Dominik Hašek! „V kádru Sparty jsem figuroval už od předchozího léta. Ale šance, že bych se okamžitě prosadil do základní sestavy byla minimální, takže jsem dostal souhlas k hostování. A znovu se hlásil na Slavii. Když v Edenu skončila sezóna, vzal si mne pan Wohl do áčka, v němž se po zimních olympijských hrách v Calgary uvolnilo místo po Jirkovi Hrdinovi. Poprvé jsem s kluky odjel do Pardubic a zpočátku ani nehrál. Až během třetí třetiny. A v 48. minutě jsem klíčové vítězství 4:2 pojistil čtvrtým sparťanským gólem. Ale že by ten můj byla nějaká senzace? Hašek udělal hrubku, špatně rozehrál a já dostal namazáno od spoluhráčů před prázdnou branku. Jen jsem to do ní posunul,“ tvrdí o prvním milníku pestré sparťanské kariéry vždy skromný Pavel Geffert.
Kde mohu knihu zakoupit?
- v oficiálním fanshopu
- na internetových stránkách fanshopu
- na stáncích během všech utkání v TESLA ARENĚ
- v internetovém obchodě www.marken.cz