Takže vás stály tři body ty promarněné příležitosti za vašeho dvoubrankové vedení?
Asi to tak je. Kdybychom ty šance proměnili, tak by se už asi České Budějovice nezvedly. Ale to je všechno jen kdyby. Příště musíme ty šance proměnit.

V pětačtyřicáté minutě jste dostal na modré čáře nahrávku a jel jste na Turka sám. Zakončení zblízka se vám však nepovedlo. Co jste provedl špatně?
Měl jsem asi střílet. Jejich hráč mě křižoval zleva, nemohl jsem tedy naznačit na forhend, tak jsem to dal do bekhendu, ale Turek to dobře chytil.

Necelé dva týdny jste léčil poraněné rameno. Vydrželo v zápase?
Rameno vydrželo, spíše jsem měl problémy s nohama a s dechem. Doufám, že se to bude teď jen zlepšovat a já se budu cítit čím dál tím lépe. Teď jen doufám, že se ráno neprobudím s bolestí v rameně… (úsměv)

Je to tedy tak, že vám chybí herní praxe a díky tomu nejste také v kondici?¨
Samozřejmě. Deset dní jsem nehrál, jen trénoval. I když jsem jezdil na kole, bruslil navíc, tak je herní výpadek znát. Čím více budu hrát, tím to bude lepší.

Na tréninku už vás nic nelimituje?
Už můžu dělat všechno.

Původně se ale mluvilo o tom, že se vrátíte až později. Co vaše nasazení do zápasu urychlilo?
Chtěl jsem hrát, navíc kvůli zranění nemohli nastoupit Martin Štrba a Ondra Kratěna.

Vrátil jste do prvního útoku k Hlinkovi a Sivkovi. Jak fungovala spolupráce?
Půl zápasu nám to šlapalo. Pak ale zafungovalo pravidlo nedáš – dostaneš. Takový je prostě hokej.

Sparta předvedla v minulých měsících několik zápasových obratů. Dnes se to naopak povedlo Mountfieldu. Jaký to je nápor na psychiku, když během několika málo minut soupeř otočí zápas?
Tým se z toho musí rychle oklepat. Naštěstí hrajeme už za dva dny. V sobotu dobře potrénujeme a v neděli musíme vyhrát a vrátit se do pohody.

Právě v neděli vás doma čeká Liberec. Tomu se venku moc nedaří. Může to být pro vás malé plus?
Ani nevím, že se jim venku nedaří. Každopádně mají dobrý mančaft, hrají nátlakový hokej. My ale chceme vyhrát a uděláme pro to všechno.