Sparťané se mohli stát prvním týmem, který by zvítězil v liberecké Tipsport Areně v základní části extraligy. Ale ani Holešovickým, stejně jako několika dalším týmům, nestačilo dvoubrankové vedení, které získali v první dvacetiminutovce. “První třetina nám vyšla. Ve druhé třetině jsme trochu polevili, zejména v jejím začátku, ale přesto byla hra stále vyrovnaná. Nakonec jsme prohráli na penalty, ale to je vždy loterie,“ rozebíral důvody porážky autor jedenácti branek v této sezóně.
Zápas hodně ovlivnil fakt, že zatímco domácí v základní hrací době seděli na trestné lavici jen čtyřikrát, Pražané pykali devětkrát. “K rozhodčím mi nepřísluší se vyjadřovat. Ale můžu říct, že jsme bránili v oslabeních dobře,“ poukázal Hlaváč na fakt, že Sparta v oslabení ani jednou neinkasovala. Jan Hlaváč měl možnost ještě jednou rázně promluvil do průběhu zápasu. Jako druhý, po neúspěšném Petru Tonovi, se rozjel na brankáře Šindeláře k samostatnému nájezdu. Ale ani nejlepší střelec extraligy ze sezony 1999/2000 libereckého náhradníka nepřelstil. “Když jel penaltu Petr Ton, tak jsem si všiml, že je ten brankář hodně zalezlý v brance. Proto jsem volil střelu, nahoře bylo i dost místa. Dal jsem to však těsně vedle.“
Přesto, že to byla sedmá prohra Sparty venku v řadě, neviděl Hlaváč v liberecké porážce žádnou tragédii. “Dnešní výkon byl dobrý, nic bych v něm neměnil. Občas prostě chybí štěstí, tentokrát jsme byli třem bodům opravdu blízko. I v Karlových Varech se nám na konci zápasu dařilo, ale prohráli jsme tam v prodloužení, tentokrát na penalty. Když budeme venku takhle hrát, tak budeme ze stadiónů soupeře body vozit.“ Ve sparťanském brankovišti se poprvé od začátku představil Tomáš Duba. “Tomáš se toho zhostil velmi dobře a místy nás podržel,“ pochválil mladého gólmana třicetiletý útočník.
Jiří Vykoukal se rozčiloval
Po první třetině jste vedli 2:0, nakonec jste prohráli na nájezdy. Kde myslíte, že se zápas lámal?
Určitě to bylo ve druhé třetině. Dostali jsme gól v první minutě druhé dvacetiminutovky a pak krátce před koncem. Toho bychom se měli vyvarovat.
Od osmé minuty do patnácté minuty jste prakticky neustále hráli v oslabení, To asi sebere hodně sil, že?
To ano. Je strašně těžké hrát, když jste neustále v oslabení a přesilovku hrajete čtyřicet vteřin. Navíc po dvou či po třech oslabeních je těžké hrát přesilovky, chybí vám síly.
Všech devět přesilových her Liberce jste ubránili, ale inkasovali jste paradoxně v oslabení. Co se stalo?
Oslabení vám sebere spousty sil, navíc Liberec má výborný tým – bruslaře i technické hráče, umí podržet puk. Vědí jak se tady v aréně odráží puk od mantinelu a proto nás oslabení opravdu hodně vysílily. V té naší přesilovce jsme měli šanci, propadli jsme se a už jsme se nestačili vrátit.
V některých chvílích jste vypadal dost nakvašeně. Co jste rozhodčím ze střídačky říkal?
Musím rozhodčí respektovat a také je respektuji. Oni určitě nedělají chyby naschvál. Nelíbí se mi však, že se vylučuje, když v nějakém zápase nějaký hráč upadne v souboji, který by měl ustát a neustane. To by neměl být faul, protože ten druhý hráč se ten souboj snaží ustát, což se mu třeba povede. V naší lize musíte upadnout, aby se pískal faul, což není dobře.
Zakřičel jste si i na libereckého Vaice. Proč?
Tam o nic nešlo. Hrál dobře, tak jsem se ho snažil nějak vyvést z míry.
Čím myslíte, že je liberecká hala tak výjimečná? Liberec tady nikdo v základní části ještě neporazil…
Mě osobně se tady hrálo dobře. Jsou stadiony, kde se mi hraje mnohem hůř. Mužstva soupeře na vás vlétnou mají tlak… Ale Liberec hraje doma hlavně hodně poctivě. Vrací se, mají dobře sehrané přesilovky, věří si na puku. Psychika dělá hodně. Pokud víte, že doma neprohráváte, tak si asi hodně věříte a jste schopní otočit zápas, i když prohráváte o dva, či o tři góly.
