Máte dvě dcery a syna, starší dcera a syn už hrají hokej za Spartu. Přál jste si už před jejich narozením, aby hráli hokej za Spartu?
(směje se) Zase takový blázen nejsem. Než se děti narodily, tak jsem o tom takhle určitě nepřemýšlel.
Když ale vaše ratolesti poporostly, tak už jste měl jasno?
Úplně ne. Ze začátku jsme starší dceru i syna vozili na krasobruslení. Dcera krasobruslila a tím, že s námi jezdil i kluk, tak jsme ho také nechávali bruslit. Až postupem času jsme ho vzali do sparťanské přípravky. Dcera začala hrát hokej až později, když syn trošku vyrostl. Tehdy ji z krasobruslení na hokej přetáhl jeden z místních trenérů a ona se do hokeje okamžitě zamilovala.
Děti Jaroslava Hlinky:
- Nicole - 13 let
- Tomáš - 9 let
- Anna - 4 roky
Ve kterých kategoriích tedy vaše děti aktuálně nastupují?
Dcera hraje za šestou třídu a syn za čtvrtou.
A co mladší dcera? Také se bude prohánět po ledě?
Té budou teprve čtyři roky, takže ta má ještě spoustu času. Nicméně doufám, že ta hrát hokej nebude.
Časově skloubit vaši profesionální kariéru ve Spartě společně s tréninky a zápasy vašich potomků musí být nesmírně náročné…
Je to náročné, prakticky celé dny trávím na zimáku. Odtrénuji svůj trénink a pak pokračuji s dětmi. Sparta je můj druhý domov. Do časového plánu je zapojena celá rodina, jinak by to nešlo. Pomáhá mi hodně manželka a také můj táta děti občas přiveze nebo s nimi cestuje. Já jsem na zimáku vlastně vyrostl, takže pro mě není podobný styl života ničím novým.
Se Spartou jste spojil většinu vaší kariéry, teď se v rudém dresu baví na ledě i vaše děti. Když jste jim vybíral klub, tak i vzhledem k praktičnosti nebylo moc o čem rozhodovat, ne?
Byl by to nesmysl, kdybych já hrál na Spartě a děti vozil na jiný zimák. Bylo by to nepraktické. Navíc já jsem hrál skoro celý život na Spartě, celá rodina jsme sparťani, takže nebyl důvod dávat děti na Slavii, i když proti ní nic nemám.
Chodí se dívat na domácí zápasy vaše děti?
Když to jde, tak chodí. Ale samozřejmě se to odvíjí podle školy a času.
Nemají o vás děti strach, když se dívají na vaše zápasy?
To si nemyslím (usmívá se). Podle mého si nepřipouští, že by hokej byl extra nebezpečný sport.
A na druhou stranu - vy o ně máte starost, když hrají?
Děti už dorůstají do věku, kdy je hokej rychlejší a tím pádem i nebezpečnější. Není úplně příjemné vidět některé pády, ale hokej někdy bolí a nějaká rána k němu patří.
Se synem se pravidelně zúčastňujete i Letní hokejové školy. Zaujímáte roli rodiče nebo i trenéra?
První dva ročníky jsem byl i v roli trenéra, ale ty další už jsem byl jen rodič, protože jsem to z časových důvodů nestíhal.
Máte v hlavě myšlenku, že byste po konci aktivní kariéry pokračoval jako trenér dětí či dospělých?
Že bych po konci s aktivní kariérou trénoval dospělé, o tom nepřemýšlím. A jestli trénovat děti… Pokud o to budou mít zájem, tak bych jim byl rád nápomocen. Ale nejsem zastáncem toho, aby rodič trénoval vlastní dítě. Tyhle pocity se ve mně uvnitř perou. Každopádně bych jim chtěl pomoci, pokud to bude vhodné.
Asi je samozřejmé, že jako správný otec byste byl šťastný, kdyby váš syn jednou hrál extraligu, ne?
Který rodič by nechtěl, aby jeho děti nebyly úspěšné v tom, co dělají. Momentálně se děti věnují hokeji, takže si přeji hlavně kvůli nim, aby byly úspěšné a aby je to bavilo. Pokud by je to jednou živilo, tak by to bylo samozřejmě hezké, ale k tomu je cesta strašně dlouhá.
V tomto věku je hlavní, aby děti měly pohyb a hokej je bavil…
To ano. Na druhou stranu jsem zastáncem toho, že když už něco dělají, tak by to měly dělat naplno. Snažím se jim říkat, že když už jdou na trénink, tak aby makaly naplno a neodflákly ho. Zůstává však pořád prioritou, aby je to bavilo a měly ze hry radost.
FOTO: archiv Jaroslava Hlinky
