Karle, v kolik jste přiletěl?
V půl jedné, ještě jsme dolaďovali nějaké věci a hned jsem s mužstvem odjel do Liberce. Trenéři nechali na mě, zda budu chtít hrát. Nebylo na co čekat, cítil jsem se dobře a chtěl jsem do toho jít. Zezačátku to bylo bez problémů, ale později už na mě byl přesun znát. Nebylo to zkrátka ono a doufám, že předvedu lepší výkony.
Sám jsem projevil zájem, volal jsem panu Charouzovi. Ptal jsem se ho, zda je možnost hrát za Spartu, že bych byl velice rád. Sparta mi vyšla vždycky vstříc, i když to nebylo jednoduché.
Sparta o vás měla zájem už na podzim, když začali vaše první problémy v Magnitogorsku…
Tenkrát mě oslovila první Sparta, ale tehdy jsem ještě o přesunu neuvažoval. Chtěl jsem zůstat v Rusku a plnit podepsaný kontrakt.
Co se na podzim v Magnitogorsku dělo? Nejdřív vás vyškrtli ze soupisky, pak jste se vrátil…
Debatovali jsme s agentem Spálenkou, co by bylo pro mě nejlepší. Přišlo ale vedení, že se mnou počítají a že budu hrát. Byla to pro mě motivace, abych zůstal v Rusku. Sice jsem chvíli hrál, ale postupem času mě trenér začal odsouvat sestavou do třetí až čtvrté pětky. Nikdo mě nevyhazoval, odešel jsem sám.
Došla vám tedy trpělivost?
V Magnitce jsem nehrál, vyvrcholilo to v Lize mistrů, když jsem celý zápas s Ufou proseděl na střídačce. Chtěl jsem hrát, nejsem ještě tak starý. Chci mít šanci hrát za národní tým a chytit se ještě někde v zahraničí, musím hrát a vybojovat si další angažmá.
Měl jste i jiné nabídky?
Měl jsem velice dobré nabídky ze Švédska, ale s agentem jsme se shodli, že z hokejové stránky by byla pro mě nejlepší Sparta. Není čas si zvykat na nové prostředí, na nové spoluhráče, na jiný styl hokeje. Ve Spartě jsem jako doma, jdu do známého.
Je to váš třetí návrat do Sparty, vracíte se vždy rád…
Určitě. Sparta mi vždy vyjde vstříc. Jsou tady výborní kluci, navíc v Praze bydlím a mám to tu zkrátka rád.
Váš dnes už předposlední návrat byl kuriózní, sehrál jste jeden finálový zápas po němž jste oslavil titul…
Bylo to takové štístko, jen jsem se nachomýtl a byl z toho titul. Ten ale nepatřil mě, byl kluků. Byl to pěkný zápas, užil jsem si oslavy. Nyní ale doufám, že něco podobného prožiji znovu a pomohu k úspěchu výraznějším dílem.
Nynější návrat jste si ale dozajista představoval jinak…
Určitě. Nezačali jsme dobře, navíc Liberec začal aktivně, bojoval o play off a rozhodl v začátku. Chtěl jsem začít lépe. Škoda, že se nám zápas nepovedl, ale pojedeme dál.
Zahrál jste si se třemi spoluhráči, trenéři vám hledali nového parťáka?
Hráli jsme se sedm beků, tak jsme se pravidelně točili. V tom problém nevidím, tento styl mi vyhovuje. Většinu kluků znám, cítím se ve Spartě jako doma.
Na začátek vás trenéři ale šetřili, třeba jste nechodil na přesilové hry…
Doufám, že budu hrát více. Dnes byla dohoda s trenéry, že se trošku rozkoukám a uvidíme, jak to půjde. Navíc sami zřejmě nechtěli sestavu příliš měnit, když se předešlá dvě utkání vyhrála. Plně to chápu.
Přesto jste se do zápasu zapsal, máte asistenci ale také vroubek u jedné inkasované branky…
Stříleli jsme hodně, ale puky se k nám neodrážely. U naší branky jsem puk poslal Gulašimu, ten střílel z jedničky a konečně se k nám také střela odrazila - Koreis proměnil. A k vroubku. Ke konci jsem na druhou stranu trošku zariskoval a udělal jsem chybu. Nechci se na nic vymlouvat, chtěl jsem ještě utkání zlomit, něco udělat a nevyšlo to.
