Mohl byste se fanouškům Sparty představit? Jaký jste typ trenéra?
Já bych hlavně zdůraznil to, že jdu dělat asistenta, což je rozdíl. Typ trenéra je určující především u hlavního kouče, který vtiskne mužstvu svůj rukopis, a to je Franta Výborný. Já jsem přišel dělat asistenta, pomáhat. Momentálně jsem člověk, který se bude snažit usnadnit Jardovi Nedvědovi práci a zapadnout do týmu. Budu se snažit být co nejvíce týmový, prospěšný, a hlavně strašně moc pracovitý.

Čím vším jste jako trenér prošel?
Působil jsem u mládeže v Prostějově, Olomouci, Porubě, rakouském Villachu, Českých Budějovicích a Havířově, kde jsem trénoval v poslední době a zanechal jsem tam asi největší stopu. Od roku 2015 jsem v Havířově působil jako asistent u A-týmu ve WSM lize a poslední dvě sezony jsem byl hlavní trenér.

13. prosince jste skončil v Havířově, o dva dny později už jste byl ve Spartě. Jak k tomu došlo?
Dokonce to netrvalo ani dva dny, spolupráce se dohodla během pár hodin. Seběhlo se to tak, že po třídenní zápasové pauze jsem vedl třináctého ještě normálně ranní trénink a vedení Havířova mě pak seznámilo se svým krokem. Jen pár hodin po mém oficiálním konci jsem dostal nabídku od Michala Broše, se kterým se známe z dřívějšího působení v Olomouci, kde jsme spolu hráli už jako junioři.

Tušíte, proč Sparta oslovila právě vás?
O Michalovi je známo, že ho zajímají lidi a práce kolem mládeže. Tomu přičítám to, že mě oslovil. Zná styl, způsob a intenzitu mé práce. Díky tomu jsem měl během pár hodin nové angažmá, protože nabídka ze Sparty se neodmítá.

S Havířovem jste se rozešel v dobrém? 
Ano, ano. My jsme se nenacházeli ve fázi, že by něco nefungovalo. Vztahy s hráči i s vedením byly v pořádku, ale bylo potřeba mužstvo oživit. Stále jsme střídali výhry a porážky a nemohli jsme se vyškrábat na příčky pro play off, které jsme si předsevzali. Vždycky, když nám chyběl poslední krok, tak jsme následující zápas neuhráli. Vedení Havířova usoudilo, že mužstvu je potřeba dát nový impulz, a i já sám jsem cítil, že změna musí přijít. Rozešli jsme se po vzájemné dohodě a naprosto férovém jednání, kdy jsme se rozloučili podáním ruky a popřáním hodně štěstí.

V Havířově jste působil téměř nepřetržitě od roku 2007. Bral jste ho jako druhý domov?
Přesně tak. S výjimkou půlroční přestávky, kdy jsem působil u mládeže v Českých Budějovicích, jsem trénoval v Havířově. Já jsem sice původem Prostějovák, ale zabydlel jsem se v Ostravě. Když ale člověk dělá hokej, nikdy neví, kde se octne. Viz moje angažmá ve Spartě, kdy jsem se během pár hodin sbalil a odstěhoval na jiné místo.

Jedná se o vaši první trenérskou misi v extralize. Je to pro vás velká výzva?
Jednoznačně. Už jen to, že jsem dostal nabídku od podle mě největšího klubu v České republice, tak to je první výzva. Druhá výzva je právě extraliga, protože úroveň této soutěže je pro mě obrovský skok. Výzva je to pro mě po všech stránkách obrovská a já se na ni strašně těším. Udělám všechno proto, abych byl trenérskému týmu i hráčům nápomocen. Nabídku ze Sparty beru jako životní a teď je na mě, abych ukázal, že vedení neudělalo chybu a zvolilo správného člověka.

Sledoval jste dosavadní výkony Sparty?
Ano, jednoznačně. Výsledky jako takové jsou samozřejmě zklamáním, ale já myslím, že je tady řada výborných hráčů, kteří dovedou zahrát výborné zápasy. Sledoval jsem samozřejmě i trenérskou výměnu. Myslím, že Spartu sleduje každý v republice, ať se jedná o fotbal nebo hokej, a ani já jsem nebyl výjimkou. Dokonce jsem se byl shodou okolností podívat na Spartu ve Vítkovicích, kde prohrála 3:7.

Máte názor na to, proč se Spartě nedaří? Třeba podle zmíněného utkání ve Vítkovicích, které jste navštívil…
Viděl jsem mužstvo, které má jednoznačně v sobě kvalitu, ale nedaří se mu a leží na něm deka. Můj pohled na tento konkrétní zápas je takový, že je třeba zohlednit obrovskou formu Vítkovic. Na Spartě bylo vidět, že se strašně snaží, a dokonce bylo na lopatě srovnání na stav 4:4. Na hráčích byla deka, kdy po nešťastném gólu hned svěsí hlavu a nevěří si. Když se tohle stane v několika zápasech za sebou, tak to má za důsledek spadlá ramena a hlavu. Myslím, že se jedná o momentální stav psychiky a je nutné navodit správnou pohodu. Takové to sparťanské srdce, kterým se Sparta vždycky chlubila a na kterém si zakládala. Tohle je přesně věc, kterou vždycky Franta Výborný ukázal, že má v sobě. Myslím, že bude schopen dodat hráčům klid a tým se zvedne. Já věřím, že k tomu také přispěju a dostaneme Spartu tam, kam patří.

Jako hráč jste prošel Olomoucí, Přerovem, Ostravou a mihl jste se v extralize v dresu Olomouce, Znojma a Vsetína. Skončil jste však poměrně brzy. Proč?
Já jsem končil v jednatřiceti letech. Jako hráč jsem miloval hokej i celý sportovní život a bral jsem to jako svoji životní roli. Začínal jsem trénovat ještě jako hráč – úplně zadarmo, jako brigádník, a navíc jsem začínal od nejmenších, tedy v přípravkách. Postupem času ve mně kolem třicítky začala převládat touha stát se trenérem. Trvalo to dva tři roky, kdy jsem o tom přemýšlel. Pak byla jednou taková hluchá sezona a já jsem si řekl dost! Na led už nepůjdu, chci jen trénovat… Přitom jsem měl podepsanou prvoligovou smlouvu v mateřském Prostějově. Tenkrát jsem měl štěstí, že mi klub vyšel vstříc a měl jsem možnost navázat jako profesionální trenér. Dodnes toho nelituju. Byl jsem prvoligový hráč s pár starty v extralize a myslím, že bych velkou díru do světa jako hráč neudělal. Moje trenérská kariéra má díky píli vzestupnou tendenci a dneska se tu bavíme o Spartě Praha. Je to pro mě ohromná odměna. Do Sparty jsem se dostal i díky praxi, dnes už se trénování věnuju osmnáct let. Takže je vlastně výhoda, že jsem brzy ukončil kariéru.

U mládeže jste tedy v různých klubech působil dlouhá léta. Jací nejzajímavější hráči vám prošli pod rukama?
Jsem pyšný na to, že jsem se podílel na výchově hráčů jako Tonda Honejsek ve Zlíně nebo potom David Pastrňák v Havířově. Davida jsem trénoval nepřetržitě od páté třídy až do staršího dorostu, než odešel do Švédska. Dodnes spolu komunikujeme a mám strašně vřelý vztah i s jeho rodinou. Na jeho vývoj jsem hrdý, zároveň jsem se tím hodně zviditelnil.

Jaký vidíte rozdíl mezi trénováním mládeže a dospělých?
Obrovský. Jsem přesvědčen, že u mládeže je to jednoznačně o výchově hráčů, individualitách, o tom navést mladé kluky na správnou cestu, a to jak hokejovou, tak osobní. Aby rostli nejenom ve výborné hokejisty, ale i osobnosti do života, protože každý hrát hokej samozřejmě nemůže. Výsledky nejsou téměř vůbec důležité. U profesionálního sportu už převládá tlak na výsledky, což je podle mě nejmarkantnější rozdíl. Profesionální sport je úplně něco jiného, tam každého samozřejmě zajímá, jak si mužstvo stojí. Důležité je také umění skloubit zkušené hráče s těmi mladými, kterým je potřeba nebát se dát šanci.

Z vlastní zkušenosti vím, že vaše tréninkové metody jsou velice oblíbené. Kde čerpáte inspiraci a jak se vzděláváte?
Těší mě, že mi to říkáte. Například dnes, po kondiční části na začátku tréninku, jsme s mužstvem dělali střelecké individuální cvičení, aby se hráči bavili a nabrali sebedůvěru. Já se vzdělávám celý život a jsem rád, že nejsem sám. Dnes kolem sebe pozoruju trenéry hokeje, ale i dalších sportů, kteří se vzdělávají. A nemyslím jen formou seminářů, ale i četbou literatury a podobě. Inspiraci také hodně čerpám sledováním hry a toho, jak se hokej vyvíjí. Snažím se jednotlivé situace skládat jako puzzle a vytahovat je po malých součástkách do činností na ledě. Vždycky chci, aby byly tréninky zábavnou formou a hráče bavily. Zároveň, aby byly prospěšné a daly se použít ve hře. Navíc se snažím reagovat na konkrétní soupeře, takže v moment, kdy něco vymýšlím, hledám situace ze soupeřovy hry.

Profil Martina Janečka

Martin Janeček se narodil 31. března 1974 v Prostějově. Právě ve svém rodném městě působil dlouhou část své profesionální kariéry, kterou většinově trávil v prvoligových mužstvech. Druhou nejvyšší soutěž hrál třináct sezon a kromě Prostějova v ní oblékal dresy Přerova, Olomouce a Sarezy Ostrava. Krátce se mihl také v extralize – celkem 24 startů posbíral za Olomouc, Znojmo a Vsetín, s nímž v roce 2006 zachránil nejvyšší soutěž.

Již během své hráčské kariéry se začal věnovat trénování nejmenších hokejistů a postupem času zjistil, že dráha kouče pro něj bude perspektivnější než hráčská kariéra, kterou tak ukončil v jednatřiceti letech. Jako kouč mládeže fungoval také v Prostějově, Olomouci, Porubě a rakouském Villachu. Janeček začal profesionálně trénovat jako asistent prvoligový Prostějov v ročníku 2007/08, od roku 2007 působil také u mládežnických kategorií v Havířově.

S půlroční přestávkou v roce 2011, kdy trénoval starší dorost v Českých Budějovicích, trvalo jeho havířovské angažmá až do prosince 2017. Během let v havířovské mládeži se významně podílel na vývoji jednoho z nejlepších českých hokejistů současnosti – Davida Pastrňáka. Havířov se stal jeho druhým domovem a z oblíbeného kouče mládežnických kategorií se v roce 2015 vypracoval až na asistenta trenéra u prvoligového A-mužstva. Již během sezony 2016/17 získal pozici hlavního kouče, ve které vydržel do roku 2017.

Po deseti letech v Havířově čeká na Martina Janečka velká kariérní výzva. Perspektivního kouče, který čerpá z nejnovějších trendů a neustále se vzdělává, si všimla pražská Sparta. Od 15. prosince rozšířil její trenérský štáb a doplní dvojici František Výborný – Jaroslav Nedvěd.

FOTO: hc-havirov.cz, hc-vsetin.cz, hcmotor.cz