Vyhráli jste přesvědčivým rozdílem, skoro to vypadalo na pohodové vítězství…
Nemyslím, že by to bylo pohodové vítězství. Možná to tak vypadá při pohledu na výsledek. Ústí nehrálo špatný hokej, bylo posílené několika novými hráči, úplně jednoznačné to nebylo.

Jste tedy s výsledkem spokojený?
Je o mně známé, že spokojený nejsem nikdy. Jsem rád, že se vyhrálo, ale ještě nás čeká hodně práce.

Co vám dali trenéři do zápasu za úkoly?
Pan Výborný mne zařadil na pozici, kterou sem hrál i v Pardubicích – levý bránící hráč. Samozřejmě mne nikdo neomezoval ani v ofenzivních choutkách. Předně však bylo důležité, aby naše řada nějaké góly dala a neinkasovala.

Dostal jste se i do několika slibných šancí, mrzí vás, že zůstaly neproměněny?
To neřeším. Potěšilo by mě, když by něco padlo do branky, ale tři body jsou pro mne důležitější. Snad dám nějaké góly v budoucnu.

Hrál jste v úderné formaci s Petrem Nedvědem a Tiborem Melichárkem, jak se vám s nimi spolupracovalo?
Nevím, jak jim, ale mně se hrálo výborně.

Několikrát jste se objevil na buly a přesvědčivě ho vyhrál. Máte je s Petrem Nedvědem nějak rozdělená?
Máme oba slušnou úspěšnost. Vždy jsme se s Petrem nějak domluvili. Záleželo na tom, kde to buly bylo a jaká to byla situace.

Vrátil jste se na vám osobně dobře známá místa. Přichystali vám spoluhráči nějaké speciální přivítání?
Myslím, že parta byla ve Spartě vždy výborná. Na nějaké velké vítání nebyl čas. Vše je ve velkém tempu. Přišel sem do kabiny a rovnou šel na trénink. Skočil jsem do toho rovnýma nohama.

Po zápase jste si mohl vychutnávat speciální ovace od fanoušků, co na to říkáte?
Je to od nich milé. Jsem rád, že si po tolika letech na mě vzpomněli. Je to velmi příjemné, když cítíte na ledě podporu.