Martine, po pěti letech v nižších zámořských soutěžích se vracíte do Evropy. Proč jste si vybral zrovna Spartu? V zámoří mi skončila smlouva a ze Sparty přišla velmi dobrá nabídka. Měl jsem hned jasno o tom, že nebudu čekat na to, co bude v zámoří a nabídku jsem bez váhání přijal. Zpátky do Evropy se těším a doufám, že Spartě pomůžu k úspěchu.
V Evropě jste hrál naposledy v juniorce. Budete si muset zvykat na změnu, když je to přece jen jiný styl hokeje? Ze zámoří jsem zvyklý na rychlý a kontaktní hokej, snad se do toho rychle dostanu. V Evropě jsem se narodil, v Evropě jsem vyrůstal, takže věřím, že jsem nic nezapomněl. (usmívá se)
V týmu jsou další čtyři Slováci, vnímáte to jako výhodu? Určitě, pro mě je velmi pozitivní, že tu mám tolik krajanů. V zámoří jsem měl slovenského nebo českého spoluhráče jen ve dvou sezonách. Těším se, až všechny kluky poznám a doufám, že se dokážu prosadit stejně jako oni.
Berete přestup do Sparty i jako větší možnost zabojovat o nominaci do slovenského národního týmu? Jasně! Zatím jsem reprezentoval jen v mládežnických kategoriích a mužská reprezentace mi často utekla jen proto, že můj tým hrál dlouho v play off a nestíhal jsem se vrátit ze zámoří domů. Ve Spartě se ukážu i lidem na Slovensku, budu celou sezonu na očích a navíc si se Spartou zahraju Ligu mistrů. Bude to velká výzva, těším se na to.
V Champions Hockey League si zahrajete poprvé. Konfrontace se švédským a polským hokejem bude nejspíš velmi zajímavá, nemám pravdu? Já se na Ligu mistrů velmi těším, protože ukazuje alespoň nějaké měřítko mezi evropskými soutěžemi. Na Spartě vytvoříme kvalitní tým a budeme chtít na mezinárodní scéně uspět. Bude to výzva pro každého z nás.
Nechybělo ale mnoho a bavit jsme se vůbec nemuseli, protože váš tatínek i dědeček byli úspěšnými hazenkáři. Musel jste si hokej prosadit, nebo nechávali rozhodování na vás? V mládí jsem hrál tři sporty - hokej, házenou a fotbal. Nikdo na mě ale netlačil, takže jsem si mohl vybrat sám. Ve fotbale jsem sice dosáhl možná větších úspěchů než v hokeji a reprezentoval jsem na stejné úrovni, ale nakonec jsem si vybral hokej a rozhodně toho nelituju.
Na Slovensku jste hrál pouze do juniorského věku a poté jste zvolil odchod do zámoří. Jak toto rozhodnutí zpětně hodnotíte? Hodnotím ho dobře, protože to byla velká zkušenost. Jsem stále mladý hráč a všechno mám před sebou. V zámoří jsem se naučil nový jazyk, poznal nový svět a naučil jsem se samostatného života bez rodiny. Němůžu na tuto zkušenost říct nic špatného, dalo mi to hodně.
Hned v první sezoně jste s Oil Kings vyhrál nižší WHL a dařilo se vám i v následujícím ročníku. Bylo to nejlepší období vaší dosavadní kariéry? Dostal jsem hned na začátku velkou šanci. Trenéři mi dávali důvěru a vycházel mi můj evropský styl hokeje, který jsem hrál. První sezona v AHL taky nebyla úplně špatná, ale poté přišla smolná zranění a možná i méně podpory z týmu. Těžko se v AHL prosazuje, protože se chce každý dostat nahoru. Chodí to stejně jako v NHL, když člověk vynechá a zaspí, tak tam jdou noví hráči.
Vy jste právě v AHL začal sbírat méně bodů. Bylo to menší důvěrou, nebo vám nesedl styl hry? V podstatě jsem přestal chodit na přesilovky, což je asi největší důvod. Dovolím si říct, že drtivá většina branek v AHL padá z přesilovek. Hraje se tam rychlý a defenzivní hokej. Musel jsem se trochu přizpůsobit, protože jsem byl zvyklý hrát hodně ofenzivně. Naučil jsem se ale dost nového, byla to určitě zajímavá zkušenost.
Když vás v roce 2011 draftoval Edmonton, bral jste to jako výhodu, že v něm dostávají prostor mladí hráči? Ono to možná vypadá, že dávají šanci mladým hráčům, protože mají v posledních letech hodně jedniček draftu. Hráči z prvního kola draftu šanci dostanou, ale ostatní už ne. Dovolím si tvrdit, že v lepších týmech NHL jako je třeba Chicago nebo Rangers neřeší, v jakém kole jste byli vybraní, ale tu šanci vám prostě dají. To alespoň za mě v Edmontonu neplatilo, protože se tlačilo na to, aby hrály jen ty jedničky.
V únoru jste se v rámci výměny za Patricka Maroona přesunul do Anaheimu a sezonu zakončil na jeho farmě v San Diegu. Nebylo ve hře setrvání u Kačerů a zabojování o místo v týmu? Už jsem to neřešil. Přišel jsem za trenérem, který mě vedl u Oil Kings a zeptal se, zda má smysl zůstávat, nebo se mám vrátit domů a pokusit se probojovat zpět. Řekl mi, že to je dobrá volba a nová zkušenost, takže jsem měl jasno.
V posledních letech se ale řada hráčů dostala do NHL přímo z Evropy i v pozdějším věku. Zůstává NHL vaším snem? Věřím, že se tam jednou dostanu. Je to sen každého hráče, já už jsem si to vyzkoušel a vím, na čem musím zapracovat. Všechno mám dané a už je to jen na mně. Nejprve chci být ale úspěšný se Spartou a pak mohu pomýšlet na další kroky, na ty je čas. Moc se teď na angažmá v novém prostředí těším. Sparta je pojem v hokeji v celosvětovém měřítku, je to pro mě čest být zrovna tady.
