Dokázali jste vymazat Slavii, poté i Kometu na jejím ledě. Kde hledat příčiny „olomouckého“ problému?
Hlavní problém byl v tom, že jsme hráli po koutech a netlačili jsme se do brány. Trenér nám říkal, ať tam chodíme, ať jdeme agresivně do branky. To se nám nedařilo. Nevím proč, možná jsme měli v hlavách výhru v Brně, možná jsme byli nahoře. Nešli jsme do brány tak důrazně jako Olomouc.
Takže jste se vystříleli v Brně?
To si zase nemyslím, na takové věci moc nevěřím. K zápasu jsme přistoupili laicky, odevzdaně. Nevím, jak bych to nejlépe řekl. Možná jsme ten zápas nebrali tak vážně, asi jsme si mysleli, že nám to tam bude padat stejně snadno, jako to bylo v Brně.
Jak velkou roli hrála obětavost soupeře v obranném pásmu? Zblokovaných střel jsme viděli celou řadu…
Přesilovek byla spousta, šance taky. Byli jsme připraveni na to, že oni umí blokovat střely. Olomouc byla houževnatá.
Sparta jeden gól dala, nebyl ale uznán. Jak jste situaci viděl vy?
Byla to jedna z těch málo akcí, co jsme se tlačili do brány – a byla z toho takováhle šance. Můj názor je takový, že to byl regulérní gól. To je ale na posouzení rozhodčího.
V situaci při rozhodujícím gólu si vyjel brankář Novotný hodně daleko z brány, to se ale neukázalo jako dobré řešení...
Myslím si, že to jde za celou čtyřkou. Bavili jsme se o tom v kabině. Hráč Olomouce dvakrát napřáhl ke střele, tak si Filip vyjel vysoko proti střele – aby vykryl prostory. Dva soupeři se tlačili do brány. Kluci v kabině říkali, že Skrbka, který byl poslední a střílel pak do prázdné brány, neviděli. Myslím, že měla Olomouc v téhle situaci štěstí.
Co si ze zápasu vzít – co příště udělat jinak, co nedělat vůbec a co pozitivního si naopak udržet?
Nehrát po koutech, tlačit se do brány a pořád hodně střílet.
