Petře, jak jste to prožíval, když jste se dozvěděl o nominaci do kempu před světovým šampionátem? Je to pro vás dosavadní kariérní vrchol?
Nevím, jestli absolutní, ale určitě je to jeden z vrcholů. Na druhou stranu jsou to stále trochu smíšené pocity, protože ještě není hotovo. Nikde není psáno, že v závěrečné nominaci nakonec opravdu budu. Mohu jen slíbit, že budu tvrdě pracovat a chtít dokázat, že na to mám.

Jak jste se vlastně o nominaci dozvěděl?
To bylo docela zajímavé. Po jednom z domácích zápasů si mě vzal stranou trenér Kalous. Byl jsem trochu napnutý, o co jde, ale pan Kalous mi pogratuloval a řekl, že pro mě má zprávu, že patřím do okruhu vytipovaných obránců pro přípravný kemp před mistrovstvím světa. Měl jsem pochopitelně obrovskou radost.

Jak na vaši nominaci reagovala rodina a vaši kamarádi a známí?
Kamarádi mi hned potom psali zprávy ve stylu, "no to si snad děláš srandu, ty tam fakt seš!", a samozřejmě si mě kvůli tomu i trochu dobírali. Rodiče mi říkali, že je to krásný. Asi byli i trochu dojatí. Snad to opravdu vyjde, už kvůli nim bych rád oblékl dres národního týmu na mistrovství světa.

V kempu je s vámi i gólman Jakub Škarek. Probírali jste to spolu nějak?
Samozřejmě, že jsme to probírali. I on byl z nominace hodně překvapený. Říkali jsme si, že by bylo fajn se spolu sejít v nároďáku. Je to skvělý gólman a bylo by samozřejmě super, mít v týmu spoluhráče z kabiny.

Když se podíváte na nominaci obránců, převažují ti ze zámoří. Berete to trochu jako handicap, že se budete muset přeorientovávat na menší led?
Tu zkušenost samozřejmě máme my Evropané menší, ale nenazval bych to handicapem. Od člověka to vyžaduje vyšší rychlost, na všechno je méně času a na ledě je mnohem více osobních soubojů. Na to se ale stejně nepřipravíte předem.