"Kanadský hokej je o precizním přístupu," přiznává Volek
Dominiku, máte za sebou svůj první ročník v zámoří. Byl to správný krok, když jste se rozhodl opustit Česko a zamířit do WHL?
Bylo to dobré rozhodnutí. Pro mě byl takový můj cíl hrát juniorskou soutěž v Kanadě. S odstupem času toho rozhodně nelituji, jsem doopravdy rád, že jsem odešel a zkusil to.
Při pohledu na statistiky se zdá, že jste se dokázal prosadit. Celkem 70 odehraných zápasů a 32 kanadských bodů je slušný výkon. Jste po osobní stránce spokojený?
Před sezónou jsem o tom přemýšlel a chtěl jsem se pohybovat okolo 45 kanadských bodů. Zezačátku mi to celkem šlo a dařilo se mi více. Postupem času jsem si ovšem uvědomil, že to nebude tak snadné, jak se zdálo. Těžkých zápasů přibývalo a bylo to náročné. K tomu jsem nedostával tolik prostoru na ledě jako dříve, ale když to shrnu, tak jsem spokojený.
Kanada je v hokejovém světě velmi specifická. Její program je vzorem pro všechny hokejové organizace a soutěže. Jak dolehla na Vás ta kanadská atmosféra kolem hokeje?
Co se týče týmu, tak atmosféra byla skvělá. Na Kanaďanech vidíte, že se těší na každý zápas. Hokejem se doopravdy baví a já jsem si to užíval.
Ve Vašem týmu jste byl jediným Čechem. V kádru je ještě Slovák Marinčin. Byl ve WHL nějaký jiný hráč, s kterým jste byl často v kontaktu?
Martin Marinčin k nám přišel okolo Vánoc. Bylo příjemné si s někým popovídat v češtině, bylo fajn mít v týmu ještě někoho, s kým si budete ve všem rozumět. Jinak na Skypu jsem byl často v kontaktu s Richardem Nedomlelem, který hraje za Swift Current Broncos. Byl dvě hodiny ode mne.
Organizační přístup v Kanadě je precizní po všech stránkách. Kde jste Vy osobně našel hlavní rozdíl mezi českým juniorským hokejem a tím kanadským?
Největší rozdíl je hlavně v tom přístupu všech lidí kolem týmu. Jde o přístup hráčů, ale také trenérů. Všechny tréninky jsou ve velkém tempu, jsou tam osobní souboje. Chodí se do všeho naplno, hraje se do těla i na tréninku. Na ledě je to dřina, ale mimo ledovou plochu se o nás starají perfektně.
Letošní ročník jste odehrál v Regině. Pats skončili ve své konferenci na sedmém místě s dvanáctibodovým náskokem na deváté místo. Zajistili jste si play-off, takže sezóna by se dala hodnotit jako úspěšná. Je to tak?
Sezóna se povedla. Klub se po třech letech dostal do play-off. Před začátkem soutěže nás každý podceňoval. Všichni říkali, že budeme nejhorším týmem v lize. Chtěli jsme je přesvědčit, že se pletou. Makali jsme na trénincích, tvrdě jsme dřeli na ledě, ale také mimo něj. Po jedné sérii porážek jsme se propadli až na sedmé místo, kde jsme také zůstali. V prvním kole play-off nás čekalo derby.
Vaše účast v play-off skončila po pěti zápasech. Co rozhodlo o vyřazení Vašeho týmu?
Začali jsme dobře. První zápas na ledě soupeře jsme vyhráli 3:2. Druhý den byl na ledě úplně jiný tým a zaslouženě nás porazili 8:2. Byli jednoznačně lepším týmem. My jsme domů odjížděli za nerozhodného stavu, takže jsme byli spokojení. První domácí zápas nám vůbec nevyšel. Již po dvou minutách jsme prohrávali 0:3 a bylo po zápase. Čtvrté utkání série jsme dotáhli až do druhého prodloužení. Za sebe mohu říci, že to byl asi nejlepší zápas, který jsem kdy odehrál. Před posledním zápasem jsme přišli o brankáře a kapitána, což bylo znát.
WHL jde do finiše. Finálová série mezi Edmontonem a Portlandem je po dvou zápasech nerozhodná. Kdo je podle Vás větším favoritem na celkové vítězství?
Já osobně věřím více Portlandu. Oni mají doopravdy skvělý tým a myslím si, že mají na to, aby získali také Memorial Cup pro nejlepší tým celé CHL. O tento pohár bojují čtyři nejlepší týmy.
"Na šampionátu jsme neplnili pokyny trenérů," mrzí Volka
Pomalu přejdeme k reprezentaci. Ani Vy jste nechyběl ve výběru do osmnácti let, kterému domácí šampionát vůbec nevyšel. Čím to, že jste proti silnějším soupeřům výrazně zaostali?
Dělali jsme zbytečné chyby v obraně. V kabině jsme si k tomu něco řekli, ale na ledě jsme to stejně neplnili. Tohle si musí každý přebrat v hlavě sám. Musíme dělat to, co nám řekne trenér.
Jaký dojem na Vás celý šampionát zanechal?
Musím říci, že když jsem přijel z Kanady, tak jsem ihned viděl ten obrovský rozdíl v servisu a hlavně v přístupu hráčů. Místo toho, abych do toho vnesl něco nového, tak jsem se tomu okolí přizpůsobil, takže jsem na sebe trochu naštvaný.
Po roce jste si opět zahrál v Čechách. Jaký byl návrat na širší kluziště?
První zápas jsem byl trochu zatavený. Najednou jsem to měl všude daleko, člověk nemůže dohrávat souboje. Je to jiný styl a člověku to bere hodně sil.
Ve Spartě jste skončil jako dorostenec a zvolil cestu do zámoří. Dnes by jste pravděpodobně bojoval o místo v "A" týmu Sparty. Byla vidina NHL silnější?
NHL je to nejlepší, co může být. Určitě je to můj cíl, takže bych se rád propracoval do NHL. Chci na tom teď pracovat a když to nevyjde, tak do Česka se může člověk vrátit kdykoliv.
Spartu jste určitě sledoval. Co říkáte na výkony juniorů? Ti zažili povedenou sezónu.Vy jste vloni s většinou těch kluků hrál, takže předpokládám, že jste byl informován.
S někým jsem si během sezóny psal a někoho jsem viděl na mistrovství světa. Kluci byli se sezónou spokojení. Já jsem je většinou sledoval na onlajnech a držel jsem palce staršímu dorostu. S těma klukama jsem toho odehrál nejvíc a panu Geffertovi jsem samozřejmě přál zlato. (smích)
Foto: Don Healy, Leader-Post Files, Leader-Post