Tomáši, po nějakém čase jste se vrátil zpět do branky a odehrál jste celý zápas. Jak jste se cítil? Jaký to byl pro vás zápas? Tak zápasové zatížení jsem sice neměl, ale samozřejmě jsem hodně trénoval. Cítil jsem se dobře a do zápasu jsem se těšil. Původně jsem ovšem chytat neměl, jenže Honza onemocněl a bylo nutné jej zastoupit.
Kdy jste zjistil, že půjdete do branky a byla to pro vás komplikace?
Vychytal jste vítězství, to je pro vás osobně určitě obrovská vzpruha... Samozřejmě jsem rád, ale na sebe jsem zase tak nemyslel. Důležité je, že se utkání povedlo týmu.
Projevil se na vás nějak ten fakt, že jste teď několik zápasů začínal na střídačce? Já jsem to zase tolik neřešil. Honza odchytal dobré zápasy a zasloužil si dostat šanci. Já jsem trénoval a veřil, že se do branky zase dostanu.
Při hře v oslabení jste tam měl fantastický zákrok hokejkou proti pokusu Hyky. Co se dá k takovému kousku říci? Já jsem ani nevěděl, že jsem to takhle chytil. Až potom na kostce ze záznamu. On mi tu hokejku spíš trefil, takže nevím, jestli se o tom dá vůbec mluvit jako o zákroku. Mrsknul jsem tam sebou a on mě trefil. Vypadá to samozřejmě hezky, ale bylo to spíš štěstí.
Při Jarůškově samostatném úniku už se ale z vaši strany o úmyslném zákroku určitě hovořit dá... On tam hodil rameny, ale já jsem se nenechal strhnout a zůstal jsem stát. Pak už to pro něj bylo těžké, protože byl moc blízko a nemohl to zvednout.
Na začátku zápasu vám naopak asi zatrnulo, když vám nečekaně mnoho starostí nadělalo pomalé nahození... No, tam to skákalo pěkně (smích). Byl to takový hopík, puky dnes poměrně skákaly. Naštěstí tam nebyl nikdo, kdo by mohl ten puk dorazit.
