Vladimíre, většinou bývá zvykem, že mladší hráči bojují o zahraniční angažmá a do Čech se vrací naopak starší hráči. Proč jste tedy zvolil návrat do Čech?
Po prvním roce se v Kärpätu vyměnil trenér. Minulý rok už jsme tam spolu trochu bojovali, ale jsem rád, že jsem tam vydržel, protože jsme nakonec vyhráli titul. Teď druhý rok to bylo to samý, trochu jsme spolu bojovali a tím, že přišel další zkušený obránce, tam bylo šest zkušených beků. Ve Finsku se hraje jenom na šest obránců, tak jsem se rozhodl změnit působiště. Měl jsem tam pořád platnou smlouvu, takže mě nechtěli pustit do Finska, abych hrál proti nim.
Jaké varianty tedy byly ve hře?
Mohl jsem se vrátit do Čech. Jsem rád, že se Sparta ozvala, protože to je prostě Sparta. Bylo to těžké rozhodování, protože byl ve hře i Litvínov, ale jsem rád, že jsem tady.
Kdy námluvy se Spartou začaly?
Někdy minulý týden, možná je to čtrnáct dní, co se mi Sparta ozvala. Předtím to byl Litvínov, takže jsem se rozhodoval. Nakonec jsem mluvil i s panem Jandačem a myslím si, že jsem udělal dobře, že jsem tady.
Berete návrat do Čech i tak, že budete více na očích kouči reprezentace?
Samozřejmě. Přece jenom ve Skandinávii jsem byl trochu schovaný a jak jste sám říkal, ani čeští fanoušci o mně moc nevěděli. Doufám, že se mi tu bude do budoucna dařit.
Sportovní ředitel Kärpätu Harri Ako mluvil o vašem odchodu jako o pozitivním kroku. Kärpät vám tedy nebránil v odchodu?
Oni s tím souhlasili za určitou částku. Já jsem se sportovním ředitelem i manažerem klubu vycházel dobře. Oni mi vycházeli ve všem vstříc, co se týče zázemí a všeho, tak v tom nebyl problém. Akorát je to pořád vedení a potom je trenér.
Pro české fanoušky jste trochu neznámou, protože jste do Finska zamířil už z juniorky. Jak byste se popsal?
(chvíli přemýšlí) Popsal bych se jako kreativní hráč s přehledem na hřišti, který hodně bruslí.
Zákaz startu na dvacítkách mě pořád mrzí, přiznává Eminger
Mluvili jste s trenérem Jandačem o tom, kdy byste měl naskočit do ostrého zápasu?
Zatím jsme to spolu neprobírali. Říkal, že dostanu šanci. Samozřejmě záleží hodně na mně a na mé výkonnosti. Já jsem s tím souhlasil, bude záležet hlavně na mně.
- Harri Ako, sportovní ředitel Kärpät Oulu
Šance by mohla přijít už v pátek v Litvínově, kde jste se narodil a hokejově vyrůstal. Přišlo už nějaké hecování od kamarádů?
Kamarádi mi psali, proč zrovna Sparta. Myslím si, že by do Sparty chtěl každý. Je to nejznámější klub v Čechách. I ve Finsku, když jsem řekl, že jdu do Sparty, tak věděli.
Sparta není pro litvínovské hráče zrovna nejšťastnějším působištěm. Už jste postřehl nějaké ohlasy na to, že jdete do klubu, kde se hráčům z Litvínova příliš nedaří?
Slyšel jsem o tom. Ať to byl Jánský či Kubát, tak to tady nebylo ono. Já se nepovažuju až tak za litvínovského hráče, protože jsem odcházel už z juniorky. Jsem samozřejmě vděčný, že mě vychovali, ale tu první šanci do dospělého hokeje jsem dostal až v Oulu.
Z Litvínova jste v roce 2011 neodcházel zrovna v nejlepším. Jste ale s odstupem času radši, že to takhle dopadlo, protože jste vyhrál finský titul?
Nemyslím si, že bych odešel až tak ve zlém. Ale zakázali mi reprezentaci, takže jsem o tom tak přemýšlel, jestli mám zůstat, nebo odejít do Finska. Říkal jsem si, že ten turnaj trvá jenom týden, zatímco ve Finsku můžu být třeba tři nebo čtyři roky. Jsem rád, že jsem se rozhodl odejít do Finska. Vybojoval jsem mistrovský titul a zahrál si pod Hannu Virtou, který má bronzovou medaili z olympijských her. Já tedy odjížděl spokojený a byl jsem rád za to, že jsem tam mohl být.
Jak jste sám zmínil, Litvínov vám zakázal start na světovém šampionátu do dvaceti let. Mrzí vás to pořád, nebo to už trochu vyprchalo?
Určitě mě to trochu mrzí. Dostal jsem šanci jet na přípravný kemp před mistrovstvím a až tam jsem se dozvěděl, že nebudu moct hrát. Samozřejmě, že jsem byl zklamaný. Myslel jsem si, že jsem ve svobodné zemi, kde se nic nezakazuje.
Finský mistr Eminger: V Kärpätu mají české hráče rádi
Pojďme k příjemnějšímu tématu. Jak jsme už zmínili, v minulé sezoně jste s Kärpätem vyhrál titul. Co se vám jako první vybaví, když se tento triumf zmíní?
(dlouze přemýšlí) Když zmíním titul, tak se mi jako první vybaví ten pocit, když jsme stáli na ledě s pohárem. To bylo neskutečný.
Z některých rozhovorů jsem vyčetl, že oslavy probíhaly velmi dlouho. Umí Finové slavit?
Finové to mají trochu jinak. Když jdou na pivo, tak si jich dají deset až patnáct. Oni neumí jít na pivo a dát si jenom dva kousky. Když jdou, tak pěkně zostra. Ty oslavy trvaly asi týden v kuse. Já už jsem se potom těšil domů, protože to už bylo moc. (usmívá se)
Kärpät zažil své nejlepší sezony až v novém tisíciletí. Od roku 2004 vyhrál z pěti sezon čtyřikrát titul, ke kterému mu pomohlo několik bývalých sparťanů. Ať to byl Michal Broš, Ondřej Kratěna či Petr Tenkrát. Zaznamenal jste nějakou vzpomínku na české hráče?
Určitě. Hodně vzpomínají na Petra Tenkráta. Na zbylé kluky taky. Myslím si, že ve vedení mají české hráče rádi, protože jim pomohli vyhrát tituly. Češi tam vždycky měli dobré místo.
V posledních šesti sezonách působili v Oulu minimálně dva Češi. Čím to je, že se zrovna v Kärpätu Čechům tolik daří?
Mají nás tam rádi i kvůli český mentalitě, protože hrajeme trochu jiný hokej. Hráli tam top hráči, pomohli jsme jim vyhrát tituly a zanechali jsme tam dobrou stopu.
Předpokládám, že na Kärpät jsou kladeny stejně vysoké nároky jako na Spartu, kde je každou sezonu cílem titul. Dá se to srovnávat?
Když jsem do Kärpätu odcházel, tak jsem slyšel, že to je taková česká Sparta. Když teď odešel Jokerit do KHL, Kärpät tam zůstal trochu sám. Každý rok se tam hraje o titul, takže to je podobný. Také proto jsem se rozhodl jít do Sparty.
Ve Finsku je hokej velmi taktický, tvrdí Vladimír Eminger
Čím je finský klubový hokej specifický?
Je to hlavně o taktice. Je velmi důležité ji dodržovat. Myslím si, že se tam víc brání a více se tam soustředí na obrannou činnost. Možná to je trochu rychlejší, ale neřekl bych, že je to techničtější a hraje se více do těla. Extraliga mi přijde techničtější a tvrdší.
Většina starších hráčů si Finsko vychvalovala kvůli klidu a mentalitě Finů. Jak jste to ale vnímal vy jako devatenáctiletý teenager?
Bylo to jiný. Zejména v Oulu na severu, protože to je široko daleko jediný město. Lidé tam jsou přátelští a spokojení. Nikam nikdo nepospíchá a práce tam mají dost. Je to tam určitě jiný.
Jak moc vám pomohl Ivan Huml, který v Oulu působí už řadu let?
Pomohl mi hlavně v začátcích. Hodně mi pomohl také Tomáš Plíhal, který je teď v Třinci. Potom už jsem se trochu rozkoukal a poradil si sám. Bylo dobře, že tam kluci byli, protože jsme si pokecali i česky.
Kabinou zněla hlavně finština a dočetl jsem se, že jste nějaké základy pochytil. Jak na tom tedy jste?
Pár slov zvládám, ale že bych s někým hovořil, to asi ne. (usmívá se)
FOTO: eliteprospects.com