Spartu beru jako novou výzvu, těším se

Davide, jak se zrodil váš přestup do nejslavnějšího hokejového klubu v Čechách?
Zrodil se ihned po skončení sezony s Karlovými Vary. Měl jsem na výběr několik možností, a právě Sparta byla jednou z nich. Musím podotknout, že to nebylo lehké rozhodování. Nechci říct, že bych se toho úplně zalekl, ale věděl jsem, jak to tady bylo v klubu s gólmany, že vždycky byla jasná jednička. Bál jsem se toho, abych vůbec dostal příležitost chytat. Avšak po rozhovorech s trenéry a sportovním vedením týmu tu vidím velkou šanci, a proto jsem se rozhodl jít právě do Sparty.

Vizitka Davida Honzíka

• Narozen: 9. srpna 1993
• Předchozí klub: HC Energie Karlovy Vary
• Zápasy v extralize: 40
• Zásahy v extralize: 723
• Výhry: 14
• Porážky: 26
• Úspěšnost zákroků v extralize: 89,81 %
• Úspěšnost zákroků v baráži: 91,71 %

Přicházíte do věhlasného týmu, který má velké ambice. Cítíte na sobě větší tíhu zodpovědnosti?
Velkou tíhu na sobě necítím. Kdybych se toho zalekl, ani bych tu poté nemohl být. Pro mě je to obrovská výzva. Že bych byl vystrašený nebo svázaný z toho, že budu chytat v tak slavném velkoklubu jako je Sparta, to určitě nejsem.

V Karlových Varech se týmu nevedlo a sestoupil do první ligy. Co podle vás stálo za neúspěchem?
Těžko říct. Měli jsme poněkud mladý tým a také spoustu hráčů z první ligy. Kluci, kteří měli v extralize něco odehráno, bohužel nebyli těmi pravými lídry. Do jisté míry nám scházel rozdílový hráč, který by to celé strhl. Největší problém byl však v tom, že jsme neudělali žádnou výraznou bodovou sérii. Například v základní části jsme nebyli schopni vyhrát dva zápasy po sobě za tři body. Sice jsme nějaké potřebné body získali, ale nebylo to ono.

Letošní baráž byla z hlediska vyrovnanosti soupeřů nejurputnější za poslední roky. Nemrzí vás o to víc, že se mančaftu nepovedla zachránit účast mezi extraligovou elitou?
Samozřejmě mě to mrzí, ještě v tuto chvíli na to myslím. Ani jeden ze čtyř týmů nechtěl být v sestupových patrech tabulky. My jsme do toho dali všechno, ale jak jste říkal, baráž byla neskutečně vyrovnaná. Celky, které postoupily z první ligy, měly velké ambice, a podle toho také baráž vypadala. Mrzelo nás to hodně.

Někteří špičkoví hráči barážových týmů tvrdili, že právě hra o udržení je hodně náročná na psychiku. Vnímáte to tak stejně?
Určitě mají pravdu, ale já osobně jsem si to tak nepřipouštěl, asi nejsem takový typ hráče. Samozřejmě to bylo náročné a vnímal jsem to, na druhou stranu zkušenosti z extraligového play off ještě nemám. Když jsme hráli s Jihlavou vyřazovací část v první lize, všichni jsme si to náramně užívali, jelikož je to úplně něco jiného. Celé play off je úplně jiná soutěž, jdete do toho s obrovským nadšením. Když to porovnám, do baráže sklouznete z extraligy a je vám to nepříjemné. Jedním slovem je to boj o přežití, který nikdy není lehký na psychiku.

V závěru předešlé sezony jste si vydobyl pevné místo v karlovarském brankovišti. Panovala v tu chvíli mezi vámi a gólmanem Tomášem Závorkou zdravá rivalita?
Ano, rivalita byla opravdu znát. My jsme si se Závym přáli. Bylo úplně jedno, kdo do branky nastoupil. Byli jsme připraveni oba, abychom buď já, nebo Tomáš, pomohli týmu v pravou chvíli. Rivalita byla zdravá, dokonce i po sezoně jsme si řekli, že to fungovalo dobře.

Cesta do zámoří byla mým přáním, jsem rád, že to vyšlo

Vyzkoušel jste si i zahraniční působiště, konkrétně v týmech Victoriaville a Cape Breton. Jaké máte vzpomínky na sezony, které jste strávil v zámoří?
První rok ve Victoriaville byl neskutečný. Tehdy jsem do toho šel s tím, že nevím, co mám čekat. V první sezoně za mořem jsem se trochu hledal, jelikož v zámoří se hraje trošku odlišným stylem hokeje. V dalším průběhu, konkrétně ve druhé půlce sezony, to pro mě bylo jak z týmového, tak z osobního hlediska fantastické. Situaci si vybavuji úplně přesně. Jako outsideři jsme postoupili přes první kolo play off výsledkem 4:0 v sérii, poté jsme dokázali slušně potrápit tehdejšího favorita soutěže. Druhý rok byl přesný opak. Adeptem na titul jsme byli pro změnu my, ale bohužel jsme už prvním kole vylétli rozdílem 0:4 na zápasy. Ve třetím roce jsem byl vyměněn do Cape Breton s tím, že vedení mužstva dělalo velkou přestavbu kádru. My jsme měli věkový průměr snad necelých sedmnáct let, což je strašně málo na juniorskou ligu. Měli jme mladý tým, který procházel přestavbou, pro mě jako brankáře to bylo docela těžké.

Když se zpětně podíváte, neměl jste tehdy strach z rychlého přechodu do pro vás neznámého prostředí?
Musím se přiznat, že ne. Můj sen vždycky byl dostat se někam ven, tenkrát se mi naskytla tato možnost a já ji chytil za pačesy. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel, hrozně jsem se na tato angažmá těšil. V zahraničí jsem si chtěl vždycky někdy zahrát a nyní s odstupem času jsem rád, že se mi to povedlo.

Do zámořského angažmá jste se vydal v poměrně mladém věku. Myslíte, že i díky tomuto počinu jste zase o nějaký ten kousíček hokejově vyzrál?
Určitě. Já jsem už ve třinácti letech odešel z Milevska do Karlových Varů a už v sedmnácti do Kanady, takže dá se říci, že jsem se hodně rychle musel postavit na vlastní nohy. Stoprocentně mi to pomohlo hokejově i lidsky.

Kdybyste měl shrnout, co všechno vám obě zámořské štace daly do dalšího průběhu vaší hráčské kariéry?
Podle mého názoru jsem se naučil hodně pracovat, konkurence v Kanadě byla obrovská. Když to tak řeknu, nešlo tam nic nedělat. Hlavní také bylo, že jsem se naučil místní řeč. Dokonce se mi značně poštěstilo, jelikož jsem se mohl podívat na kemp NHL. Naučilo mě to uvědomit si, proč vlastně hokej hraji. Celkově si myslím, že mi zámoří dalo hodně.

Vaše jméno v minulosti figurovalo i na reprezentačních soupiskách, týmem do 16 let počínaje. Utkvěly vám reprezentační události v dobré paměti?
Samozřejmě, na to nemohu zapomenout. Hned na první akci šestnáctky, na kterou jsem byl pozván, jsem chytal. Když jsme hráli s Ruskem, přišlo se na nás podívat asi pět tisíc diváků. Bylo nám patnáct let a koukalo na nás tolik lidí. Je to jedna z mých nejhezčích vzpomínek v kariéře. Jako ročník 93 jsme měli výbornou partu, takže jsme se vždycky těšili. Mám na tyto chvíle opravdu dojemné vzpomínky.

Angažmá v Jihlavě mi přineslo řadu nových zkušeností

V ročníku 2015/2016 jste si vyzkoušel chytat v dresu jihlavské Dukly. Jaké to pro vás bylo, chytat v týmu, který je jedním ze dvou celků s historicky nejvyšším počtem ligových titulů?
Musím říct, že jsem to moc nevnímal. Samozřejmě, že místní jihlavský stadion má svoje kouzlo, všude visí dresy nejznámějších hokejových osobností československého hokeje. Jihlava mi hrozně moc pomohla a já na ni budu vzpomínat vždy jen v dobrém. Asi nikdy v životě bych neřekl o Jihlavě nějaké špatné slovo. Nerad bych na někoho zapomněl, všichni lidi byli moc příjemní. Řeknu to jako celek, Dukla Jihlava mi obrovsky pomohla a já jí za hodně vděčím.

Jihlava bude vaším prvním soupeřem, kterého přivítáte před vlastním publikem v sezoně 2017/2018. I když nyní teprve probíhá samotná příprava na sezonu, do jaké míry se těšíte na tento pikantní duel?
Já už jsem si to vyzkoušel minulou sezonu s Vary, když jsme s Jihlavou hráli hned první zápas v baráži. Když jsem ještě chytal v Jihlavě, emoce byly velké. Myslím si, že teď si už nic připouštět nebudu a zřejmě to nebude až tak emotivní a specifické.

Přejděme do současnosti. Suchá letní příprava sparťanům odstartovala předminulý týden. Stihl jste se už se všemi novými spoluhráči důkladně seznámit?
V novém týmu jsem tady zatím dva dny, začal jsem teprve trénovat a poznávat celý mančaft. S kluky v kabině jsem se už trochu seznámil, někteří reprezentují svou zemi na mistrovství světa nebo se připravují individuálně, takže chyběli. Chvíli mi to bude trvat, než si zapamatuji všechna jména. Kluky znám zatím jen z ledu jako soupeře, takže je to zatím takové seznamování. (úsměv)

Celý tréninkový proces letního drilu má na starosti kondiční trenér Martin Iterský. Jak jste spokojen s jeho přístupem k vám hráčům?
Martin si mě společně s Robertem Říčkou bere stranou, jelikož jsme teprve nyní začali s letní přípravou. Do jisté míry jsou pro mě některé věci nové a já jsem z toho zatím nadšený. Je vidět, že letní příprava má velký smysl, že Martin ví, co dělá.

Dřina v letní přípravě teprve nabírá na obrátkách, liší se v této fázi váš gólmanský trénink od ostatních spoluhráčů?
První gólmanský trénink teprve budeme mít, ale co mi říkal trenér brankářů Petr Přikryl, tak se budeme připravovat první tři týdny společně s týmem. Následně si už pojedeme svoje klasické brankářské věci.

Kdybyste měl říci, kdo se vám zdá jako největší vtipálek v týmu, kdo by to byl?
V tomto ohledu mám naprosto jasno. Za těch pár dní, co tu jsem, je to jednoznačně Pecháček (Lukáš Pech), toho si pamatuji. (smích) Přijde mi, že neustále něco vymýšlí. Má občas takové lehčí narážky, ale jsem tu zatím jen chvíli a nechtěl bych mu úplně křivdit. (smích)

Nedávno klub oznámil příchod finského brankáře Samiho Aittokallia. Věříte, že spolu vytvoříte silnou gólmanskou dvojici pro nadcházející ročník nejvyšší tuzemské soutěže?
Doufám v to. Vždy je lepší, když má tým dva stejně vyrovnané brankáře. Dobré poté je, že se trenér nemusí spoléhat pokaždé na jednoho. Musím zaklepat, že zatím jsem neměl žádný problém s nikým vyjít. Věřím, že si spolu sedneme a vytvoříme silnou brankářskou dvojici.

Praha je výrazně větší než Karlovy Vary, jak jste na tom s orientací v novém městě?
Do Prahy to nemám daleko jak z Milevska, tak z Karlových Varů, takže ji trochu znám. Větší problém bude určitě s řízením, to jsem zatím docela ztracený. Než se tu naučím pořádně jezdit, bude to chvíli trvat. Zatím s sebou pořád musím mít navigaci. (usmívá se)

FOTO: HC Energie Karlovy Vary