Jaké zranění vás vlastně od podzimu trápilo a málem vám zapříčinilo konec sezony?
Šlo o svalové zranění, které jsem si několikrát obnovil vždycky, když jsem začal trénovat. Konec sezony visel ve vzduchu a nejspíš by nastal, kdybych šel na operaci. Na té jsem nakonec nebyl a zkoušel jsem různé jiné varianty. Za ty tři měsíce jsem obešel půlku Prahy a navštěvoval všechny možné doktory, nakonec mě z toho dostal pan docent Kolář.
Na led jste se poprvé od podzimního zranění vrátil v domácím duelu s Kometou Brno. Jak jste se po tak dlouhé době cítil?
Celý den jsem byl trošku na nervy, když jsem přišel mezi kluky do šatny, tak už jsem se začínal těšit. Ten zápas pro mě byl těžký, ale jsem hlavně rád, že jsem konečně zpátky. Samozřejmě ta dlouhá pauza byla znát. Fyzicky jsem se cítil docela dobře, ale úplně jsem necítil hru, abych stál na tom správném místě a podobně. Občas mi přišlo, že se tam tak vyjukaně motám. (úsměv)
Vrátil jste do zápasu, který Sparta těsně prohrála. Předpokládám ale, že radost z návratu je přesto velká, že?
Samozřejmě jsem si to představoval jinak, abychom ten zápas vyhráli. Doufal jsem, že i já se budu cítit líp. Ale jsem hlavně rád, že jsem zpět. Teď si musím projít tou méně příjemnou části, totiž dostat se do nějaké herní a fyzické pohody. Ale jiná cesta samozřejmě není.
Do konce základní části zbývá už jen několik zápasů, pak už nastane klíčová část sezony, tedy play off. Berete to tak, že jste se stihl vrátit včas, abyste se dostal zpět do zápasového rytmu a formy?
Snad to zvládnu. (úsměv) Chtěl bych to zvládnout samozřejmě už od prvního zápasu, ale asi je to normální. Není to lehké nastoupit po takové pauze, přirovnal bych to, co se týká délky pauzy od hokeje, k prvnímu přáteláku před sezonou. Věřím, že se s tím poperu a v co nejbližší době se dostanu do formy, budu si věřit a budu týmu prospěšný.
Hrát jste dlouho nemohl, ale s týmem jste asi kontakt neztratil, že?
Celou tu dobu jsem chodil každý den normálně do šatny, právě to mě drželo v nějaké lepší náladě. Jinak už bych se dávno někde oběsil. (smích) Kromě zápasů jsem všechno prožíval společně s týmem. Chodil jsem do posilovny, párkrát jsem byl i na ledě, kde jsem to buď zkoušel jen tak volně nebo i naplno.
Takže jste zase neměl nějak výrazně více volného času než jindy…
Přesně tak, byl jsem každý den na hale, nebo jsem jezdil po všech možných doktorech. Ale měl jsem volnější program právě o zápasy, které jsem hrát nemohl. Měl jsem tak víc odpočinku.
#74 Daniel Přibyl
- * 18. 12. 1992 v Písku
- 190 cm, 86 kg, pravák
- draftován Montreal Canadiens v roce 2011 jako 168. v pořadí
- v sezoně 2014/2015: 18 zápasů, 13 bodů (7+6)
- sezona 2013/2014: 58 zápasů, 33 bodů (14+19)
- ve Spartě: SDO, JUN, A-tým
Vnímal jste z tribuny hokej jinak, než když jste sám na ledě?
No, zaprvé je to fakt hrozné se na to jen takhle koukat, pak už mi to docela vadilo. Bylo to jako sypání soli do rány. Jinak se to vyvíjelo postupem času. Ze začátku je každý, kdo nemůže hrát, hrozně chytrý, že by něco udělal jinak. Ale člověk si rychle uvědomí, že na ledě je to něco úplně jiného. Pak už jsem na to nahlížel spíš jako fanoušek.
Jste velký čtenář, dostal jste se během té doby třeba k nějaké zajímavé knížce?
Abych řekl pravdu, tak jsem toho za tu dobu zase tolik nepřečetl. Jen když jsem přejížděl mezi doktory. Dočetl jsem třeba Stoletého staříka, který mě hodně bavil. Dál jsem tak různě rozečítal.
Co máte obecně nejradši za žánry nebo konkrétní autory?
Asi před třemi roky jsem začal hodně číst takové psychologické knížky, třeba knížku „Mnich, který prodal své Ferrari“ a podobně. To mě celkem bavilo, ale beru to možná až moc vážně a docela nad tím přemýšlím, jako ostatně asi nad vším, takže jsem přešel spíš na témata, které si nezobrazuju na hokej. Třeba biografie sportovců, namátkou Andre Agassiho nebo Zlatana Ibrahimoviče.
Útok s Formanem a Buchtelem: Sedneme si i mimo led
Máte nějakého sportovce, kterého kvůli jeho životnímu příběhu obdivujete a inspiruje vás?
Teď mám v živě paměti právě Agassiho, líbila se mi taková jeho životní cesta, kterou v knížce popisuje. Od toho, jak byl mladý a postupně nabíral zkušenosti. Ale obecně mě inspiruje hodně sportovců, ať už je to u nás v týmu, nebo někde jinde.
A co hokejové vzory, které jste měl v dětství a ve svých sportovních začátcích?
Těch bylo vždycky hrozně moc. Sledoval jsem extraligu, když budu jmenovat ty, se kterými jsem měl to štěstí se na Spartě potkat, tak to jsou Jarda Hlinka, Petr Ton nebo David Výborný. Ty jsem hodně obdivoval. A pak samozřejmě klasicky Jaromír Jágr nebo Mario Lemieux. Vždycky jsem měl víc vzorů, ne jenom jeden jediný.
Do Sparty jste přišel jako starší dorostenec před sezonou 2009/2010, takže se dá říct, že v současném týmu patříte k těm služebně nejzkušenějším…
Za žádného mazáka se nepovažuju, ale to prostředí tady už znám a každým rokem se sžívám se Spartou víc a víc. V tom možná mám výhodu, ostatní ale mají zase víc zkušenosti.
V závěru minulé sezony jste se sešli v jednom útoku s Mírou Formanem a Honzou Buchtelem a vytvořili jste mladou dravou formaci, které se dařilo. Sedíte si herně i lidsky, když jste všichni tři podobného věku?
Formič byl jeden z těch, se kterými jsem se znal od svého začátku tady ve Spartě. Máme k sobě blízko věkově a sedlo nám to, hrálo se nám takhle spolu dobře. I mimo led jsme všichni tři dobří kamarádi a pomáhá nám to i při hokeji, že si rozumíme a věříme si. Nestalo se, že bychom si třeba za něco nadávali, bavilo nás hrát spolu a povzbuzovali jsme se.
Vaše sestra je také veřejnosti známá, a to jako modelka a účastníce soutěže Miss. Věnovali jste se třeba v dětství nějakému sportu společně?
Občas ano. Ségra hrála doma v Písku i potom tady v Praze volejbal, pak asi v patnácti skončila kvůli kolenu i kvůli modelingu. Sem tam jsme si spolu třeba ten volejbal zahráli, ale většinou jsem já byl na svých trénincích a ona na svých, takže už jsme byli rádi, že to bylo takové volnější. Tedy spíš ségra, já jsem chtěl sportovat furt. (smích)