Trenér Alois Hadamczik začal o tahu, který vyzkoušeli před devíti lety v Pardubicích hokejisté Olomouce, nahlas spekulovat už při ranním tréninku. „Bylo to moje vlastní rozhodnutí,“ říkal. „Ráno jsem mu řekl, že když dojde na penalty, je na něm řada. V tréninku je chytá dobře.“ Přikryl jemně vyvracel Hadamczikova „silná slova„. Dohadovali jsme se o tom, ale rozhodlo se to až na konci prodloužení. Trenér přišel, zeptal se, kdo půjde, a padlo moje jméno. A já šel,“říká.

Pustil za svá záda jeden gól. Hruška stál proti jeho položenému chrániči a překonal jej. „Byl to trochu smůlovatý gól,“ komentoval rozhodující branku zápasu Hadamczik. „Od betonu to šlo do branky. Smůla,“ přidával se gólman.

Jinak ale třikrát předčil útočníky Slavie. Jednou puk vypíchl, jednou šla střela nad a jednou soupeře snad zhypnotizoval. Tlak necítil. „Na nervozitu není čas. Šel jsem do branky a chytal. Ta atmosféra spíš pomůže, svázané ruce jsem neměl.“ Ani mu nevadilo, že tři hodiny seděl na střídačce. „Bylo trochu času se rozcvičit. Ale stejně, bylo to buď a nebo. Člověk nepřemýšlí, jestli je rozcvičený.“

Nakonec převážila pověstný jazýček na vahách neúspěšnost střelců Sparty a výborný Málek. „Nebyli jsme schopni dát gól, to rozhodlo,“ pravil Přikryl. S Břízou se o svém možném nasazení před zápasem nebavil. „Jen se o tom spekulovalo,“ sděluje důvod. Když šel na penalty, Bříza mu pomohl. „Říkal, ať jdu do toho, fandil mi. Jsme tým a celou sezónu se snažím jej podporovat. Teď podpořil on mě.“