Honzo, od konce sezony už utekl nějaký čas. Jak ji s odstupem hodnotíte? Mylím si, že to byla celkově sezona vydařená. Vyhráli jsme spoustu zápasů, doma jsme odešli bez bodů pouze jednou. Takový úspěch možná nikdo nečekal, když jsme se na začátku stěhovali do nové haly. Play off je vždycky ošemetná záležitost. Byli jsme velmi rádi, že jsme se dostali až do finále a chtěli jsme ho vyhrát. Okolnosti týkající se týmu, ať už zranění hráčů nebo jiné, nám to ale ztížily. I to k tomu bohužel patří.
Vyřazovací část byla v některých momentech, zejména ve finále, určitě náročná i co se týče psychiky. Pomáhala Vám v těchto chvílích přijít na jiné myšlenky Vaše rodina? Takové situace nenastávají pouze v době play off. Pokud se prohraje zápas, člověk většinou nemá moc dobrou náladu. Dítě vás ale zaručeně rozptýlí, odreagujete se. Když si s ním začnete hrát, přestanete myslet skoro na všechno. Je to tedy výborná antistresová pomůcka. (směje se)
Při čtvrtém čtvrtfinálovém utkání na ledě Zlína jste měl po tvrdém souboji vyražený dech, dokonce jste na chvíli ztratil vědomí. Co tomu předcházelo? Na prostředku kluziště jsem chtěl dohrát jednoho z domácích hráčů. Při tom jsem si ale shodou okolností vrazil loket do boku a tím pádem jsem si vyrazil dech. Něco takového se párkrát za sezonu stane, ale vždycky se to dá rozdýchat. Tohle bylo o něco dramatičtější, protože jsem následně i omdlel. V podstatě mi ale nic nebylo, jen jsem na chvíli odpadnul.
Na led jste během play off nastupoval nepravidelně. Jak jste se s tím vypořádal? Bylo mi sice líto, že jsem někdy nemohl pomoct a zahrát si, ale měli jsme dobrý tým. Pokud se například nevejdete do sestavy a nemůžete na led, jste podstatně nervóznější. Při zápase ten stres přeci jen trochu opadne. Pokud se prohraje, je to pro vás těžké, protože jste nemohl pomoct.
Po zisku stříbrných medailí jste si užívali zaslouženého volna. Odpočinul jste si? Během sezony jsme se stěhovali do rodinného domu. Máme tam stále dost práce, je toho hodně, co je třeba dodělat. Volné dny jsem tedy strávil tam. Zároveň jsem ale i léčil zranění.
Nová sezona sebou přinese i změnu na postu trenéra, kterým se stane Jiří Kalous. Jak tuto novinku vnímáte? Je to nový impuls pro tým? Je to určitě změna. Pana Kalouse osobně neznám, ale díky jeho úspěchům v Třinci vím, že je to skvělý trenér. Podle mého názoru to bude podobné jako s panem Jandačem i přes to, že každý trenér pracuje jinak.
- Jan Piskáček
Máte pro novou sezonu nějaký osobní cíl? Například se v něčem zlepšit? Člověk se zlepšuje každý rok nehledě na to, jak je starý. Každá sezona je jiná, stejně tak se liší i situace, ke kterým při ní dochází. Zároveň se objevují stále nové věci, ve kterých se člověk může zlepšit. Pracuje na sobě téměř neustále.
V rámci Champions Hockey League se Sparta utká s týmy z Polska a ze Švédska. I po hokejové stránce se mezi oběma národy určitě najdou rozdíly. V čem je vidíte Vy? Se Švédskem už zkušenosti máme. Mají výbornou úroveň ligy, takže se s nimi hrají dobré zápasy, ať už se hrají tady u nás nebo na jejich ledě. Vždy se jedná o velmi bruslivé mančafty. S polským týmem jsem oproti tomu nikdy nehrál, takže to bude takový skok do neznáma.
Minulý ročník Ligy mistrů skončil pro Spartu v osmifinále s pozdějším finalistou Kärpätem. Najde se něco, z čeho by se tým mohl poučit? Jestli si dobře vzpomínám, měli jsme tehdy šanci postoupit, ale snad v poslední minutě jsme inkasovali zbytečnou branku, a tím to pro nás bohužel skončilo. Pro nás je důležité postoupit ze skupiny a v play off už se hraje prostě tak, aby se tým dostal co nejdál.
Na závěr mám klasickou otázku na letní dril. Co na něm máte rád a co ne? Abych pravdu řekl, nejedná se o příjemnou záležitost. Je to velká dřina. Když jsme po finále skončili druzí, neměl jsem náladu téměř na nic. Během letní přípravy se ale můžete odreagovat, odpočinout si od hokeje. Je to něco nového a není to snadné, proto obecně moc hráčů nemá letní přípravu zrovna v oblibě. Mně osobně to ale nevadí. Rád trávím čas v posilovně, rád jezdím na kole. Snažím se vzít si z toho to pozitivní.