Díky 585. kanadskému bodu v dresu Sparty jste se stal nejproduktivnějším sparťanem všech dob. Co to pro vás znamená?
Abych řekl pravdu, tak jsem ještě neměl ani čas to vstřebat. Nejsem ten typ, který by se v tom nějak hrabal, takže to ani moc neřeším. Samozřejmě jsem o tom před začátkem sezony věděl, že je tam rozdíl nějakých 40 bodů, nebudu lhát, že ne. Ale když se to teď stalo, tak nijak zvlášť nebilancuju.

Rekord Petra Tona jste nakonec překonal venku a v zápase, ve kterém se prohrálo. Na to už si ale asi časem ani nevzpomenete, že?
Samozřejmě by bylo mnohem hezčí, kdyby se to povedlo doma před vlastními fanoušky a v zápase, který vyhrajeme. Ale vyšlo to prostě takhle a já jsem rád, že už to mám za sebou a nemusím to před sebou tlačit. Kdyby to čekání na rekordní bod trvalo delší dobu, tak by mi to lidi připomínali a já nejsem ten typ, který by měl rád pozornost okolo toho. Teď už se můžu soustředit jen na hokej a na ten nejvyšší cíl, který tu všichni máme, tedy na play off.

Za sebou jste nechal Petra Tona, Richarda Žemličku nebo Jiřího Zelenku, tedy velká jména sparťanské historie…
Je tam třeba Ríša Žemlička, se kterým jsem tady začínal a od něj i od dalších kluků jsem se toho strašně moc naučil. Nicméně rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Dneska jsem ho překonal já, za pár let zase někdo překoná mě. Tak to chodí. Je to pro mě obrovská čest a pocta, že jsem první a pode mnou je tolik skvělých hráčů, kteří klubem prošli. Ale že bych z toho dělal velkou věc, tak to zatím necítím.

Váš současný rekord ale asi jen tak někdo nepřekoná, dnes už zřídkakdy stráví hráč v jednom klubu tak dlouhou dobu, ne?
To je pravda. Já měl štěstí, že i když jsem strávil docela dost času v cizině, tak tu o mně byl vždycky zájem. A když jsem se vracel, tak to bylo vždycky do Sparty. Kromě pár zápasů v Plzni jsem v Česku nehrál nikde jinde než ve Spartě. Mohl jsem tu odehrát spoustu zápasů, a tím pádem ty body udělat. Mohl jsem si zahrát s hráči jako byli Ríša Žemlička, Jirka Zelenka, Pavel Šrek nebo Petr Bříza.

Blahopřál vám už Petr Ton, kterého jste odsunul na druhou příčku?
Ano, hned jako první.

Váš rekord je o to cennější, že jste hodně z produktivních let strávil v zahraničí…
Toňák tu má nějakých jedenáct sezon, kdy byl v produktivním věku. Já jsem tu hrál jako hodně mladý a pak jsem byl v zahraničí a hodně z těch nejlepších let jsem strávil venku. I tak si toho moc cením, že se to povedlo udělat. Je to obrovská čest, být v takovém klubu nahoře. Asi to docením ještě později.

Hrál ten blížící se rekord roli i v rozhodování před sezonou, jestli zůstat ve Spartě?
Roli hrálo hodně věcí. Mám děti, nejsem nejmladší a v cizině už jsem byl hodně dlouho. Nechtělo se mi celou rodinu někde tahat nebo jít sám do neznámého prostředí. Tady mám jak rodinné zázemí, tak zázemí v klubu, kde znám hráče, trenéry a další lidi. A samozřejmě jako největší argument pro to tu zůstat byla vidina titulu se Spartou. Teď nastává čas, kdy se o to bude hrát, a to je pro mě velké lákadlo. I ten rekord mě při rozhodování napadl, když jsem věděl, že je to k překonání. Říkal jsem si, že by bylo hezké, kdyby se to povedlo.

Zmiňoval jste, že velkou motivací je touha po pátém titulu se Spartou…
Je to tak a kumuluje se to, mně už se díky mému věku čas krátí. Ale když mi bylo 22 let a titul se tu nevyhrál, tak jsem to taky hodně prožíval. Ale v té době jsem věděl, že mám před sebou ještě spoustu sezon a může se to povést. I když jsem tu zažil úžasné roky a vyhrál jsem titul čtyřikrát, tak člověk ví, že to není automatické. Ten chtíč zvednou pohár znovu nad hlavu je obrovský.

Jako nejzkušenější hráč jste lídrem na ledě i v kabině, jak tuhle roli prožíváte?
Já si to tak nepřipouštím. Nejsem ten typ, co by musel všechno řídit a někoho třeba peskovat. To v žádném případě. Já doufám, že kluci mě berou, vždyť někteří jsou o patnáct let mladší. Rozhodně je nijak nebuzeruju, snažím se s nimi vycházet. Snažím se být lídr hlavně na ledě, než něco říkat v kabině. I když i to někdy dělám, když je to potřeba.

Mladí hráči si vás pochvalují jako hráče, který jim radí a povzbuzuje je. Berete i tohle jako svoji úlohu?
To jsem rád, že o mně tak mluví. (úsměv) Nejsem ten typ, že bych je nějak srážel, toho si ještě užijou dost. Je to o tom jim poradit a povzbudit je, že nejsou jen do počtu, ale jsou to právoplatní členové týmu. Potřebujeme je, i kluci ze čtvrté lajny, kteří tolik nehrají, jsou pro tým hodně platní.

Ve vašem případě je ve hře ještě jeden milník k překonání, a to rekord Jirky Zelenky v počtu sezon odehraných na Spartě. On jich má 16, vy nyní absolvujete 15. sezonu…
Sezony už vůbec neřeším, ani nevím, kolik jich mám. Jsou tam sezony, kdy jsem tu hrál pár zápasů, kdy jsem tu začínal, když jsem poté šel po několika zápasech do Švédska. To akorát ukazuje na to, že už jsem hodně starej. (smích) Teď to neřeším, třeba až skončím, tak mi to bude připadat hezké.