Úplně první kontakt proběhl někdy okolo Vánoc, kdy mi volal Petr Bříza. Bavili jsme se, jak jde život, jak jde hokej. Petr se mě také zeptal, zda bych nechtěl jít do Sparty. Já jsem mu říkal, že se sice do Česka vrátím, ale že bych chtěl do Pardubic. To ale nakonec padlo a od března jsem už jednal se Spartou.
Věděl jste už tehdy v prosinci, že se o Petru Břízovi uvažuje jako o generálním manažerovi, a že vás tedy “lanaří“?
V prosinci ještě ne, tehdy jsme se hlavně bavili o tom, jak jde život.. Pak v březnu už samozřejmě ano.
Jednání byla poměrně dlouhá. S kým ze Sparty jste jednal?
Neřekl bych, že byla dlouhá. Dá se říct, že jsme byli strašně rychle domluvení z hlediska finanční stránky. Pak se ale dávala smlouva dlouho dohromady po technické stránce. V extralize nastaly nějaké změny a proto jsme museli i my několikrát smlouvu předělat. Jednal jsem nejdřív s panem Sivekem, pak s Petrem Břízou a s panem Kunešem. Z jednání a z přístupu na Spartě jsem byl velmi překvapen a udělalo to na mě velký dojem.
Poslední čtyři roky jste strávil v Rusku. Dá se říct, že už jste měl východu dost a proto se vracíte?
Nechci říct, že bych ho měl dost. Už jsem kdysi říkal, že se mi v Rusku docela hokejově dařilo a neměl jsem tedy důvod ho opouštět. Myslím si, že bych to tam klidně přežil i nadále. Nyní ale už nešlo tolik ani o hokej, jako o rodinný život. Můj poslední rok v Rusku byl po psychické stránce nesmírně obtížný. Řekl jsem si tedy, že se chci hokejem opět bavit a žít jako člověk s rodinou.
Nechybělo Vám v Rusku takové to posezení u piva, kdy občas celý tým vyrazí popovídat si?
To ani tolik ne. Nechodil jsem na pivečko se spoluhráči, ale v Českém domě jsem měl spoustu kamarádů. Mě spíš scházela taková ta pohoda okolo. Rusové se totiž hokejem neumí moc bavit. Oni to berou jako práci, jako kdyby přišli, píchli si, odpracovali nějaký čas, převlékli se a odešli. Hokej tolik neprožívají, nebaví se tolik o něm. Žádné srandičky, bylo to takové ve stresu. V tomhle prostředí se mohl člověk jen těžko uvolnit.
Měl jste z Ruska vůbec šanci a čas sledovat extraligové dění?
Sledoval jsem internet, navíc v Českém domě, kam jsem chodil, jsem měl možnost dívat se na Českou televizi. Takže jsem měl o naší lize dost informací.
Překvapila vás tedy podzimní krize Sparty a naopak pak její vítězné tažení v play-off?
Spíš mě překvapil ten špatný začátek. Myslím, že to nebyl špatný tým, ale byl nově složený. Zažil jsem podobnou situaci v Čerepovci. Měli jsme tam nové mužstvo, skvělé hráče, dobrou partu. Ale je prostě těžké, když se mužstvo nezná. Ve Spartě se tým každý rok hodně obměňoval a proto museli kluci najít společnou notu tak, aby to šlapalo. Někdo to trvá 14 dní, někdy měsíc, někdy mnohem déle. Myslím si, že se ve Spartě během sezony udělal neskutečný kus práce a to se pak odrazilo v play-off.
V extralize jste působil v Pardubicích a v Plzni. Oba týmy se dají označit za odvěké sparťanské rivaly. Neobáváte se reakcí tamějších hokejových fanoušků?
Neobávám. Kde o mě měli zájem a kde si vážili mých služeb, tam jsem hrál moc rád. I když jsem byl v Plzni, tak se ke mně pardubičtí fanoušci chovali slušně. Myslím si, že to bude teď podobné. Aspoň tedy v to doufám. Nemyslím si totiž, že bych tím, že jsem podepsal ve Spartě, udělal nějakou chybu. Jsem na to naopak trochu pyšný, že takový klub má o mě zájem. Jsem teď prostě sparťan.
K Vašemu působení v Plzni se váže i jedna vzpomínka, kdy jste si v play-off 1997-1998 pět sekund před koncem zápasu srazil nahození sparťana Jaromíra Kverky do branky. Další sezonu na Vás pak sparťanští fanoušci křičeli “Dušane děkujem“. Nevzpomněl jste si při jednáních na Spartě na tento moment?
Musím říct, že jsem si na to během celé doby ani jednou nevzpomněl, až teď jste mi to připomněl. (smích) K hokeji to patří. Myslím si, že na to sparťanští fanoušci reagovali ještě dobře a s humorem. Našli se totiž i lidé, kteří v tom ten humor neviděli.
Přicházíte na místo po Petru Břízovi. Jak bude těžké ho nahradit?
Strašně moc. (smích) Petr měl skvělou sezonu, čapal neskutečně, navíc ji zakončil titulem a nulou. Celá jeho kariéra ve Spartě byla vynikající, takže nahradit ho bude obtížné. Je to ale pro mě hokejová výzva. Díky tomu, že je Břízka na pozici generálního manažera, tak věřím, že mi pomůže s věcmi okolo hokeje, jako je například přechod do Prahy. Věřím, že mi poradí a pomůže a já se budu moci plně soustředit jen na hokej.
Myslíte si, že také ukončíte kariéru ve Spartě?
I to se může stát. Pokud bude na obou stranách zájem a spokojenost, tak nevidím důvod, proč by tomu tak nemohlo být.
Co očekáváte od tohohle angažmá? Je to ten titul, který Vám ve sbírce chybí?
Nejste daleko od pravdy. Hlavně si chci ale zahrát skvělý český hokej a být v normální partě.
Už jste měl šanci promluvit si s trenéry?
S panem Výborným jsem před mistrovstvím světa prohodil pár vět. Větší pohovor mě tedy čeká. Ale jak pana Výborného, tak pana Jelínka znám.
