Dovolenou jsem trávil s rodinou, respektive s přítelkyní a mámou. Hlavně jsem se dál připravoval na svou veledůležitou sezónu, a tak jsem individuálně trénoval. Stýkal jsem se s bývalými spoluhráči ze Sparty i z jiných klubů. A tak vím, jak se ve Spartě dřelo a různé drby. Myslím si, že Sparta je sice jiná, ale hodně silná, a když budou mít trochu štěstí, dostanou se hodně daleko. Já jim to přeji a držím palce. Ve srovnání mezi mým starým a novým klubem musím říct, že tady je po hokejové stránce mladší mužstvo plné talentovaných hokejistů. Ale zatím jsme ještě nehráli přípravné zápasy, proto o tom nemůžu napsat nic víc. Z jiného pohledu je to takový rodinný klub, kde vše naprosto skvěle funguje. Na závěr něco o Slovensku: Něco tu chodí lépe, něco hůře. Je těžké to srovnávat. Mám trochu problémy s policií, protože nechtějí pochopit moji někdy rychlejší jízdu autem, a tak jsem dostal už pár pokut. Ale pevně doufám, že už mě nechají být. Začnu jezdit ještě rychleji.
Sparťanské vzpomínky a trenčínská realita
Nejprve bych chtěl napsat, že si vážím toho, že se můžu znovu
objevit na sparťanských stránkách, přestože pro mne skončila jedna
kapitola nazvaná „věčný náhradník„.