Z tribuny to opravdu vypadalo, že jste ze začátku trochu tahali nohy, nejen vy, ale i Zlín. Myslíte si, že to bylo dané jen tím, že jste tři týdny nehráli soutěžní zápas?
Asi toho bylo víc. Zlín je daleko, takže dlouho cestujete autobusem. Hlavní ale je, že jsme to zvládli a odvezli jsme si tři body.

Odehráli jste první ze čtyř veledůležitých utkání, které rozhodnou o vaší účasti v play-off. Nepadlo při nějaké poradě to, že byste jeli do Zlína například o den dříve?
Něco proběhlo, ale my chceme jet ve stejném rytmu, v jakém jedeme celou sezonu. Věděli jsme, že budeme muset vyhrát venku ve Zlíně, nebo ve Vítkovicích. Takže jsem rád, že se nám to povedlo hned v prvním zápase.

Proběhla před zápasem nějaká speciální porada?
Jen jsme si říkali, že budeme muset přežít počáteční zlínský tlak, že musíme přežít přesilovky, které určitě z toho tlaku vyústí. Obě se nám naštěstí povedlo. Neinkasovali jsme, a sami jsme se brzy gólově prosadili.

Opět se vám, s jedinou výjimkou, nedařily přesilové hry. Zahodili jste i možnost hrát velmi dlouho pět na tři…
Je to těžké. Přesilové hry neustále trénujeme, zkoušíme i jiné vzorce. Chceme přesilovky zjednodušit, více střílet, ale pořád se nám to nedaří. Přesilovou hru pět na tři jsme sehráli špatně, ale naštěstí jsme porušili takové to nepsané pravidlo, že kdo nedá pět na tři, tak nevyhraje. (úsměv)

Čemu přičítáte neúspěch při dvojnásobné přesilovce? Pasivní hře nebo malému počtu střel?
Jedna střela za minutu je opravdu málo. Takže musíme příště více střílet.

Ve třetí třetině jste se v přesilové hře prezentoval nádhernou přihrávkou. Byl to nějaký secvičený signál?
Ani moc ne. Stále jsme myslel, že k Ondrovi někdo přistoupí, ale on byl stále blíže brance a stále sám. Tak jsem mu přihrál a Ondra to tam naštěstí dal.

O několik minut později jste se prokličkoval až k brance, kde jste si poradil kličkou i s Murínem. Věděl jste předem, co uděláte?
Chvíli před tím gólem jsem si vyměnil hokejku, která již bylo dost ohraná. Masér Karel Janouch mi podal novou hokejku se slovy „s tou dáš teď gól“, a ono to vyšlo, a to to nebylo zdaleka poprvé. (smích) Takže asi si mu budu muset říkat o hokejku v každém zápase. Pak když jsem jel, tak mi dobře nahrál Honza Marek, Murín proti mně vysunul hokejku. Na to já vždy tak trochu čekám. Udělám před brankářskou hokejku kličku a většinou pak skóruji do prázdné branky.

Tenhle gól jste oslavil zajímavým gestem – vztyčeným prstem před zamlklými ústy. Co to znamená?
Je to převzaté z fotbalu. Je to takové gesto pro hráče a diváky soupeře. (úsměv)

Kolik vás stál tenhle zápas fyzických sil? Spousta hráčů hraje s různými obtížemi…
Bylo toho dost. Někteří hráči se vrací po zranění, nemají natrénováno, sestavu dost lepíme. Tentokrát jsme měli ale už plnou soupisku, tak jen doufám, že se to bude už jen zlepšovat.

Vy osobně jste neměl žádné obtíže?
Také jsem byl pár dní nemocen. Bylo to ale na začátku pauzy, takže jsme poté deset dní trénoval. Aspoň jsem si trochu orazil.

V pátek třetího března vás čeká Plzeň. Myslíte si, že Plzeň zápas odevzdá?
Nemyslím si to. Budou se chtít ukázat kluci, kteří jsou noví, nebo nedostávali tolik prostoru. Nemůžeme čekat, že vyhrajeme 6:0, nebo že to bude jednoduchý zápas. Plzeň nemá co ztratit. Myslím si ale, že když k utkání přistoupíme zodpovědně a dáme nějaký ten gól, tak vyhrajeme.

Nebudete vaše kamarády a bývalé spoluhráče přemlouvat aby vám pomohli?
Určitě ne. Nějaké hecování ale proběhne. Plzeň nám ale určitě nenechá zápas zadarmo.