3.2.2016 | Robin Mana

Taylor: Ambice týmu, to mě do Sparty táhlo

Základní část extraligového ročníku 2015/2016 má před sebou poslední měsíc a před nejdůležitější částí sezony Sparta posiluje v brankovišti. Vůbec poprvé v novodobé historii klubu se mezi tři tyče postaví kanadský gólman. I když ne tak zcela. Vlastí DANNYHO TAYLORA je sice Kanada, ale v jeho rodném listě byste jako místo narození našli anglický Plymouth. Co dalšího o sobě prozradil devětadvacetiletý borec se zkušenostmi z NHL? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Danny, scházíme se jen pár hodin po vašem příjezdu do Prahy. Mohl byste popsat okolnosti vašeho přestupu?
V Záhřebu jsme bojovali o play off, ale s postupem času už to nevypadalo moc dobře. Zbývalo nám pět zápasů, ve kterých jsme potřebovali získat osm bodů, navíc v utkáních s poměrně silnými soupeři. Konec přestupního termínu se blížil a já jsem přitom moc chtěl bojovat o titul. A pak přišla nabídka od Sparty. O historii a ambicích klubu jsem věděl poměrně hodně, takže to pro mě byla jasná volba. Beru to jako velkou příležitost.

V Záhřebu jste se v jednom týmu potkal s Radkem Smoleňákem, který právě v minulosti dres Sparty oblékal. To od něj jste měl tolik informací o Spartě?
Ano, s Radkem jsme kamarádi. Než jste přišel, zrovna jsme si psali. Ale znám se také s Alexem Fosterem a ten mi toho také o týmu hodně řekl. O tom, jak bohatou historii město i klub má, a jak vysoká očekávání tu každý rok jsou. Za úspěch se tu považuje zisk titulu a právě takové prostředí mám rád. Moc se těším.

Přicestoval jste do Prahy i s rodinou?
Rodina zatím stále zůstává v Záhřebu. Máme s manželkou dva kluky a třetí dítě je na cestě, takže cestování je pro nás trochu obtížnější. Klukům je jeden a tři roky. Co to bude tentokrát, to nevíme, necháme se překvapit. Termín máme prvního června. Užívám si, že mám velkou rodinu, hokej je sice skvělá věc, ale ve srovnání s lidmi, které máte rád, je to pořád jenom sport.

A chtěl byste, aby se vaše děti po vzoru tatínka věnovaly hokeji?
Ne, nějak na tom netrvám. Třeba je to bude nějakou dobu bavit, ale důležitější pro mě bude, aby dělaly to, co je baví, bez ohledu na to, co to bude. Aby do toho dávaly veškerou svoji energii a snažily se být co nejlepší.

Se Spartou už jste absolvoval první tréninky. Jak jste si jej užil?
Bylo příjemné poznat se s kluky a s trenéry, jsem rád, že jsem se mohl zapojit tak brzy po svém příletu. Vím, že zápasy budeme hrát jinde, ale musím říct, že mě hodně nadchla atmosféra staré haly. Člověk cítí tu historii, má takový svůj osobitý charakter.

Sparta od této sezony hraje zápasy v O2 areně, už jste v ní někdy hrál?
Ne, ještě nebyla příležitost. Ale hrál jsem v podobných arénach v Hamburku a Berlíně. Nicméně vím, že je to jedna z nejmoderněších hal v Evropě. Atmosféra v ní během loňského mistrovství světa v Praze byla skvělá. Moc se tam těším, pro fanoušky musí být úžasné, když jejich tým hraje v takové hale.

Do Sparty přicházíte ze Záhřebu, což je pro hokejového fanouška stále trochu exotická destinace. Žijí tam lidé hodně hokejem?
Neuvěřitelně, hokej si tam moc užívají. Víte, klub v porovnání s bohatšími kluby KHL pracuje s trochu jiným rozpočtem. Očekávání tudíž nejsou na jejich straně tak vysoká. Oni vědí, že v lize jsou silnější soupeři, ale žádný fanoušek by vám tam neodpustil, kdybyste nedal do zápasu všechno.

Zahrál jste si také NHL a nižší zámořské soutěže. V čem vidíte ty největší rozdíly mezi zámořím a Evropou? Nemyslím teď přímo hru, jako spíš prostředí okolo.
Hrál jsem na spoustě místech a je to samozřejmě velká zkušenost. Větší rozdíl vidím jen v tom, co se děje mimo zápasové dění. Speciálně v Kanadě jste prostě víc pod dohledem, hokej je tam sport číslo jedna a lidé ho tam řeší každou chvíli. Jinak ale nevidím žádné větší odlišnosti, myslím že to bude v Praze hodně podobné. Navíc teď, když tu hraje extraligu jen jeden tým.

Zdá se, že jste se před příjezdem do Prahy opravdu dobře připravil...
Ano, vím, že Slavie minulý rok sestoupila, a že Lev Praha tady hrál KHL. Už to mě do Prahy hodně táhlo. Znamená to totiž, že hokej tady má skutečně pevnou tradici.

3x
Tolikrát nakoukl Danny Taylor do nejlepší hokejové soutěže světa

Co děláte ve volném čase, když se zrovna nevěnujete hokeji?
Mým největším koníčkem je v současné době být tátou. (směje se) Když se nehraje, myslím, že devadesát procent mého času věnuji právě tomu. Těch zbylých deset si čtu, hraju na kytaru...

Máte nějakého oblíbeného muzikanta nebo kapelu?
To ani ne. Ale byl jsem se hned po příjezdu projít Prahou a na Starém Městě jsem narazil na spoustu pouličních muzikantů. Mohl bych tam stát a poslouchat je celé hodiny. To je to, co mám rád.

Je ještě něco, co vás v Praze oslovilo?
Jak říkám, zatím nebylo moc času. Ani jsem ještě neochutnal žádné typicky české jídlo. Vlastně ani nevím, co je typicky české jídlo. (směje se) Možná byste se chtěl zeptat, jestli už jsem zkusil vaše pivo, ale to vás zklamu. Mám ho rád, ale během sezony se od něj spíš snažím držet stranou. Být rodičem znamená brzo ráno vstávat a to vás pak myšlenky na nějaké večírky hodně rychle opustí, i když nemusíte na zimák. (směje se)

Máte kanadský pas, ale narodil jste se v Anglii. Neuvažoval jste někdy, že byste reprezentoval Velkou Británii?
Ne, neuvažoval. Cítím se být víc Kanaďanem. V Anglii jsem se sice narodil, ale strávil jsem tam pouhé dva roky života. To nemáte moc příležitostí, aby vás to nějak zásadně ovlivnilo.

Máte nebo měl jste v NHL nějaký oblíbený klub či gólmanský vzor?
Vysloveně vzor ne, ale díky tomu, že jsem nějakou chvíli působil v organizaci Los Angeles Kings, měl jsem možnost sledovat svého vrstevníka Jonathana Quicka. Podle mě je spolu s Brandonem Holtbym z Washingtonu jedním z nejlepších gólmanů NHL. Dalším takovým je třeba Petr Mrázek.

Co je podle vás klíčové pro dobrého gólmana?
Víte, lidé si často myslí, že u gólmana je nejdůležitější a nejsložitější dovedností naučit se chytat. To se ale naučíte za rok. Mnohem důležitější je být všestranný sportovec, prostě atlet. Idelálně se věnovat většímu počtu sportů.

 
RedsTV
This text will be replaced

Sestřih šestého finále s Libercem

V šestém finálovém zápase museli sparťané uspět, aby si zachovali naději na zisk mistrovského titulu. A od 17. minuty také vedli zásluhou trefy Juraje Mikuše. Hosté ale v prostřední části dokázali srovnat a osmdesát šest minut trvající zápas nakonec rozhodl v druhém prodloužení liberecký Martin Bakoš. Sparťanská sezona 2015/2016 tak skončila ziskem stříbrných medailí.

Podobné články
V tento den před lety
Sparťanský facebook
Fanshop
 
 
 
Klub Legend HCS Sparta vzdává hold Sparťanská krev Srdce na dlani Nadační fond HC Sparta
 

(25.6.) Kromě hlavního trenéra Jiřího Kalouse doplní realizační tým také bývalý reprezentační obránce JIŘÍ VEBER. Vídeňský...

(23.6.) Útočník Robert Sabolič opouští sparťanskou kabinu. Slovinský forvard odchází do Kontinentální hokejové ligy, kde by měl...

(23.6.) Sparťanští hokejisté se tento týden připravují v rámci letního soustředění v Resortu Svatá Kateřina u Počátek na...