Ton vyhrál soutěž díky své rychlosti. Hokejista, který patří mezi nejhbitější bruslaře extraligy, vyhrál obě disciplíny, kde záleželo na čase. Od brankové čáry na vzdálenější modrou dojel za 5,08 sekundy, závod na tři kola zvládnul za 41,60 sekundy. Jeho soupeři mu ale pořádně dýchali na záda.

V závodě na tři kola Sáblíková, která jela na rychlobruslařských nožích, se po vlažném začátku neuvěřitelně rozjela. „V sekundě třicet byly na tři kola všichni tři,“ kroutil hlavou Ton, kterému tolik nevyšlo jen krasobruslení, ve kterém skončil až třetí.

Sparťanský útočník a dvojnásobný mistr republiky přitom překvapivě nevyhrál v samostatných nájezdech, poslední disciplíně, která rozhodovala. Proč? Aby si soutěž při své parádní disciplíně zkomplikoval a dal sportovně šanci i nehokejovým soupeřům, zkoušel parádičky.

V prvním kole proměnil jen jednu penaltu ze tří a protože stejně si vedl Verner a dokonce i Sáblíková, došlo na rozstřel. V něm nakonec překvapivě uspěl Verner, který dal rozhodující gól blafákem do bekhendu, kterým ničí extraligové brankáře právě Ton.

A nebyla to náhoda. Ton totiž Vernera blafák naučil během ranního tréninku. „Potkali jsme se v šatně a poprosil jsem ho, jestli by mě vysvětlil, jak se najíždí na brankáře,“ prozradil Verner. „A Petr je skvělej kluk. Při nájezdech po něm pak brankář šel, aby ho vychytal, a když jsem jel já, stál a jen se trochu přesunoval ze strany na stranu.“

Ani výhra v nájezdech ale Vernerovi na celkové prvenství nestačila. Při rovnosti bodů rozhodlo, že Ton má více prvních míst v jednotlivých disciplínách. „I tak je druhý místo výborný. Byla špičková konkurence,“ usmál se Verner.

Třetí skončila Martina Sáblíková. „Ale bylo to úplně skvělý. Bavila jsem se a překvapila mě spousta věcí. Třeba jak se dostat do hokejové výstroje,“ přiznala mistryně světa, která při nájezdech bruslila poprvé v životě v kanadách a hokejku držela po deseti letech. „Takže jsem byla ráda, že jsem při nájezdech trefila párkrát aspoň brankáře. Šlo to. Když si vezme výstroj, je obrovskej.“

Ton: Na klapačkách to nešlo

Hokejový mistr Česka, Finska, nejlepší střelec a vítěz kanadského bodování extraligy. K těmhle primátům přidal Petr Ton další. Stal se nekorunovaným domácím vládcem ledu Bylo to hezký pro lidi. Hlavně že jsem si nic neudělal a pobavil je, usmíval se vítěz.

Jak moc vás vítězství těší?
Díky tomu, že jsem jen obyčejný mistr republiky a porazil jsem mistra Evropy a mistryni světa, tak hodně.

Čeká vás nějaká odměna od spoluhráčů, že jste takhle dobře reprezentoval hokej?
Akorát nějaká ironická. V týdnu jsem o tom s klukama mluvil. Budou narážky, ale doufám že v dobrém.

Co jste říkal na zručnost soupeřů při nájezdech na branku?
Před soutěží jsem trochu trénoval s Tomášem. Učil mě věci na volnou jízdu, tak jsem mu to oplatil a říkal jsem mu něco o mém bekhendu. Poradil jsem mu ten blafák, povedl se mu perfektně a nakonec rozhodl. Byl malinko zklamaný, že nevyhrál krátký program, tak si to na blafácích vynahradil.

První nájezd byl od vás hodně velká frajeřina, že?
Nejde o frajeřinu. Pořadatelé mi určili, že nemůžu jet naplno a musím spíš improvizovat. Tomáš a Martina kdyby nebyly dlouho na ledě, taky by si nebyly jistí a já jsem od osmého března nedržel hokejku. Bylo to znát. Chtěl jsem si zadriblovat s pukem na hokejce, aby mi na ní zůstal ležet a hodit ho do víka. Snažil jsem si to pro sebe ztížit, aby to bylo vyrovnanější.

Co se Tomáš všechno při nájezdech od vás naučil?
Tomáš se naučil zvednout puk. Bylo vidět, že hokejku nedržel poprvé v ruce a blafák provedl úplně parádně. Doufám, že ze mě bude jednou dobrej trenér.

Martinu jste netrénoval?
Ne. Než jsme přišli na led, bruslila tu asi hodinu, a pak jsme na něm byli jen s Tomášem. A pak jsem si zkusil deset minut bruslit s klapačkama, jestli bych na nich zvládl jet tři kola.

A nešlo to?
Nešlo. Přiznám se, že i kdybych chtěl jet trochu rychleji, hrozilo, že bych čelně napálil do mantinelu. Protože oblouky jsou strašně malé. Ale být to na velkém kluzišti, stoprocentně bych do toho šel. Rozjel jsem se, ale kdo nemá grif přešlapování a nikdy na tom nestál, neuvědomí si, jakou ohromnou rychlostí se na pár krocích rozjede. A pak zatočit? Ono to skoro nezatáčí. Jsem zvyklý hodit bognu, nakloním se a zatočím, kam chci. Tady se můžu naklánět, jak chci, a brusle jely pořád rovně. Proto Martinu obdivuju, jakej měla úžasnej čas. Skloubit v zatáčkách, aby neztratila půl sekundy… V sekundě třicet byly na závod na tři kola všichni tři. Je vidět, že to zvládla.

Zkoušel jste dříve nějaké krasobruslařské prvky?
Vůbec ne. Viděl jsem tu Tomášovu exhibiční jízdu a musím říct, že je to hrozně těžké. Předtím jsem s ním zkoušel piruetu na jedné noze. Říkal, abych přibrzdil a roztočil se setrvačností. Po jedné a půl otočce jsem se málem přerazil, protože udržet rovnováhu je strašně těžký. Vznikly z toho čtyři a půl obratu na obou bruslích. Z téhle disciplíny jsem měl největší strach, aby se mi něco nestalo.

Takže zůstanete u hokeje?
Zůstanu. Každý se má držet toho, co se odmala snaží ovládat.