Jaké to je, nastoupit po zápase s New York Rangers v první lize za Beroun proti Chomutovu?
Řekl bych, že proti Rangers to byl velký zážitek, ale Chomutov už jsem bral jako normální soutěžní utkání. Do každého zápasu jdu ale naplno, připravuju se pořád stejně. Šli jsme do zápasu s tím, že hrajeme proti týmu, který je v tabulce výš, má v kádru hráče z Extraligy, takže také nic lehkého.
Pro Beroun to určitě nebyl jednoduchý zápas, s jedním bodem asi nakonec můžete být spokojeni...
Ano. Dřeli jsme, dali jsme první gól, ale Chomutov potom srovnal a po mojí chybě, kdy jsem nastřelil hráče, dokonce otočil na 2:1. V kabině jsme si řekli, že to zkusíme srovnat a zabojovat. Opravdu jsme se snažili, vyrovnali jsme a vybojovali aspoň ten bod.
Právě ten druhý gól Chomutova vás asi hodně mrzel, na střídačce jste se chytal za hlavu...
To jo. Byla to moje chyba, dostal jsem nahrávku od Šváry (Jiří Švagrovský, pozn. red.). Puk se nějak kvrdlal, já to chtěl nastřelit z první a nepovedlo se mi to.
Dnes jste si zahrál opravdu hodně, hrajete první obranou řadu, bránil jste i obě oslabení...
Zahrál jsem si hodně, i ta oslabení. Ale bylo to i tím, že nás přijelo málo, někteří hráči jsou zranění, jiní šli vypomáhat do Extraligy. Jak už jsem říkal, jsem za to vděčný, každá taková příležitost je dobrá a musí se využít. Teď, když se hraje na tři pětky a já hodně pendloval mezi áčkem a Berounem, tak trochu cítím únavu, ale neohlížím se na to.
Před sezonou říkal trenér Jandač, že hráči, které poslal do Berouna, by zde měli hlavně nabrat zkušenosti do Extraligy. Jak to berete vy?
Hrál jsem na Spartě juniorku a jsem moc vděčný za to, že teď můžu hrát v Berouně. Jsou to velké zkušenosti. Navíc hraju s Jardou Nedvědem, který mi dává hrozně moc. Hrát vedle něho je velká škola do budoucna. Chci se poprat ale hlavně o to, abych se dostal do áčka Sparty.
Jak spolu vycházíte, podle věku by klidně mohl být váš otec...
Je pravda, že je o hodně starší a zkušenější, má za sebou dlouhou kariéru. Je to hrozně zkušený bek, vždycky za mnou přijdu a všechno, co potřebuju, mi vysvětlí a já ho poslouchám. Snažím se plnit to, co mi říká, protože co řekne, má vždycky hlavu a patu.
Jaroslav Nedvěd je známý tím, že je trochu horká hlava. Přenáší to na vás?
Moc mu do toho nekecám. Spíš se ho snažím nenaštvat, protože pak už je to špatné (smích). Nechci ho rozhodit.
Jak vy sám cítíte, že dostanete ještě letos šanci zahrát si v A-týmu Sparty. Mluvil jste o tom s trenérem Jandačem?
Nemluvil jsem s ním, ale na ledě dělám všechno proto, abych nějakou příležitost ještě dostal. Když se teď zranil Angel Krstev a Radek Philipp, tak jsem jel s týmem do Pardubic.
Vaše hlavní ambice je tedy hrát v budoucnu stabilně Extraligu za Spartu?
Přesně tak. Vyhrát se v první lize, abych získal zkušenosti a pak se udržet stabilně v Extralize.
Ne všem hráčům se ovšem přechod z juniorské do seniorské Extraligy povede. Přemýšlel jste o tom, že by to nemuselo vyjít?
Vím o tom. Když jdete z extraligové soutěže do prvoligové, tak je to herně znát a vy se nesmíte adaptovat na to nižší tempo. Pak se těžko vrací, takže makám, abych se dostal nahoru. Velký přechod byl i loni, kdy jsem šel v play-out z juniorky do áčka. Bylo to pro mě neskutečné, od mala pro mě byl sen zahrát si Extraligu. Vím, že na sobě musím pracovat, protože ten skok v kvalitě je ohromný, takže jsem rád, že si můžu pořádně zahrát tady.
Sledujete zápasy Sparty, i když nyní působíte hlavně v Berouně?
Sleduju všechny zápasy, kluky sleduju hlavně přes internet. Myslím, že vesměs ve všech zápasech hráli dobře, jen měli málo štěstí. V Pardubicích se to vydařilo, dali jsme góly a i obrana byla skvělá. Mám přehled, sleduju tabulku i to, kdo dává góly. Voláme si s Lukášem Žálčíkem nebo s Patrikem Husákem.
Do Berouna dojíždíte, nebo bydlíte v Praze?
Bydlím v Praze a dojíždím každé ráno do Berouna. Vždycky jedu na Spartu, naberu kluky a jedeme. Často se mnou jezdí Lukáš Žálčík nebo Dominik Pacovský.
