Většina z nás měla sraz u T-Mobile Arény již 13:30, kde jsme si vyzvedli bubny a vyrazili směr Hlavní nádraží. Tady na nás již čekala další skupinka sparťanů, a tak jsme doplnili již jen zásoby alkoholických i nealkoholických nápojů a v počtu 15 lidí jsme se vydali na nástupiště č.7, kde již čekal rychlík na jih Čech.

Ve vlaku jsme si zabrali dvě kupé a v dobré a hlavně optimistické náladě jsme uháněli dvě a půl hodiny vstříc další výhře v řadě. Do Budějovic jsme dorazili kolem 17h a již plně nastrojeni ve sparťanském a za podpory čtyř bubnů jsme se MHD (někteří prý načerno) vydali směrem k Budvar Aréně.

Zde se k nám přidalo postupně dalších 12 sparťanů, kteří volili cestu raději autem. Samotnou Budvar Arénu jsme si z venku nemohli vynachválit. Rozčarování bohužel přišlo vevnitř. Neexistující sektor hostů byl vlastně obyčejný sektor na sezení a ještě tak špatně umístněn, že našich celkem šest bubeníků muselo sedět na schodech a výhled nebyl nic moc. Již od samotného začátku jsme o sobě dávali vědět a povzbuzováním podporovali naše hráče. Bohužel po první třetině nebyl vývoj pro nás vůbec příznivý a jen díky opět skvělému Schwarzovi to bylo jen 1:0. Někteří z nás si tak pochutnali aspoň na místní klobáse a pivu. Ani ve druhém dějství se obraz hry moc neměnil a tak naše nálada ze špatných míst a vývoje utkání se nezlepšovala. Nezbývalo nám než povzbuzovat a doufat, že nepříznivý vývoj otočíme. Po druhé přestávce, která byla také samozřejmě vyplněna lehkým občerstvením, se Petru Tonovi podařilo během tří minut otočit utkání a našich 27 párů rukou mohlo tak vyletět radostí do vzduchu. Když potom necelou minutu před koncem exjihočech Štrba přidal do prázdné branky další gól, naše radost neznala mezí. Náš malý, ale hlučný kotel zcela ovládnul ztichlou Budvar Arénu, která jen přihlížela naší radosti a obří vlajce, kterou jsme i po čas zápasu několikrát roztáhli nad našima hlavama.

Radost z dalšího tříbodového zisku neznala konce ani venku před arénou, kde jsme samozřejmě čekali na hráče a skandovali jejich jména. A to hlavně dvou hrdinů. Jak jinak než Marka Schwarze a Petra Tona. Přidali jsme i samozřejmě skandování: „V Budějkách! V Budějkách!! vyhráli jsme v Budějkách!!!“ což asi nemohlo chybět. Stejně jako: „Spartáá Prahaaa…srdceeee našeee!!“.

Po děkovačce hráčům jsme se opět rozdělili na cestující vlakem a cestující autem. Skupinka cestující vlakem se ještě posilnila na cestu jedním pivem v hospodě, nakoupila nějakou tu zásobu do vlaku a v přátelské atmosféře zaskandovala na nádraží s místními fanoušky. Někteří z nich dokonce jeli s náma do Tábora a tak skandování a dobrá nálada panovala i ve vlaku do Prahy.