Křest autobiografie
Slavnostní křest nové knihy Vladimír Zábrodský - skutečný příběh hokejové legendy proběhne před zahájením utkání Sparta - Č. Budějovice, 3.3.2010
Autogramiáda
Autogramiáda Vladimíra Zábrodského a prodej jeho knihy bude probíhat během 1. a 2. přestávky utkání Sparta - Č. Budějovice, 3.3.2010 v prostorách TESLA ARENY na západní straně.
Pak ale pro všechny přišel násilný konec ještě zářivějších zítřků u reprezentačního týmu. Hlavní opory byly nelítostným komunistickým režimem smeteny z ledové plochy za mříže a do uranových dolů, po nechvalně známém, a pečlivě vykonstruovaném procesu. On však exemplárnímu trestu unikl...
V očích méně šťastných kamarádů i velké části veřejnosti upadl v podezření, stal se kontroverzní postavou, která ale své jméno po dlouhá léta netoužila očistit od nepodložených nařčení. Čemu už se Zábrodský nevyhnul? To byl trest na ligové úrovni z roku 1960 za podíl na aféře kolem sjednaných sázek. Znamenal definitivní konec úspěšné hokejové kariéry ve Spartě (kam zamířil z legendárního, ale totalitní mašinérií postupně likvidovaného LTC Praha), i na mezinárodních kluzištích. Prvotřídní hokejista i tenista, který nás třikrát reprezentoval v Davisově poháru, pak po etudě v ostravských dolech, kde o vlásek unikl smrti, emigroval v roce 1965 přes tehdejší Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, v němž žije dodnes.
Křest autobiografie a autogramiáda
Už se zdálo, že jeden z největších hokejových velikánů o svém životě, o všech těch příjemných, ale i problematických událostech, nikdy nepromluví. David Lukšů a Aleš Palán však snahu o malý zázrak nevzdali ani poté, co jim Vladimír Zábrodský autobiografii na první pokus schválil, a vzápětí po úvodním sezení u diktafonu zase odmítl. Vyšlo to až napodruhé. A každý milovník sportovní historie má díky tomu ve středu 3. března jedinečnou příležitost, pořídit si v rámci domácího extraligového utkání v Tesla aréně proti Českým Budějovicím nejen knihu „Skutečný příběh hokejové legendy“, ale získat do ní i podpis tohoto mimořádného hráče, který bude osobně přítomen slavnostnímu křtu i následné autogramiádě...
Vše podstatné najdete o Zábrodského životě na stránkách publikace, která není přísně strukturovanou biografií, spíš leporelem k sobě seřazených a postupně se vybavujících vzpomínek na to či ono téma. Přesto se sluší připomenout onu část kariéry, kterou Vladimír Zábrodský spojil se Spartou. Nelze zpochybnit, že především jeho zásadním přičiněním se pražský klub dočkal v 50. letech minulého století prvních dvou ligových titulů. V roce 1953 a 1954, jen dva roky poté, co „Vovka“ vytáhl strádající mužstvo z jeho jediné „návštěvy“ v nižší lize, zpátky mezi elitu. „Už si přesně nevzpomínám, co všechno jsme za titul hokejových přeborníků dostali. Především se ale úspěch pořádně oslavil. Vytvořili jsme dobrou partu a to dnes považuji za jeden z největších sportovních zážitků. Určitě jsme nebyli individuálně tak na výši, jako uměle vytvořená vojenská mužstva, ale jako semknutý kolektiv jsme je dokázali porážet. Naše utkání bývala pravidelně vyprodána, vládla na nich krásná atmosféra. Fanoušci se častovali průpovídkami, hecovali se a vlastně nás tím motivovali. Přitom se hrálo zadarmo, chodilo se do zaměstnání a protože zimní stadión na Štvanici byl permanentně vytížený, trénovalo se až po večerech kolem dvaadvacáté hodiny. Kvůli tomu všemu jsme ale měli větší radost ze hry. A ve Spartě byla pořád legrace,“ zavzpomínal si Zábrodský v době, kdy šla do tisku kniha „Naše krev je Sparta“. Skutečnost, že tehdejšímu režimu – i přes onen „tajemný“ únik z exemplárního procesu proti hokejovým reprezentantům – ležel v žaludku, dokládá úryvek z dobového tisku v souvislosti s jeho nominací na světový šampionát v roce 1955 do Německa. „Hrající trenér Spartaku Sokolovo, zanedlouho třiatřicetiletý Vladimír Zábrodský, patřil k nejsilnějším individualitám našeho sportu už za kapitalistické éry a jako takový byl hýčkán pozorností svého okolí i široké veřejnosti. S jeho chováním, stejně jako většiny jeho tehdejších druhů, jsme často nesouhlasili, bylo primadonské. Nakonec scestnost s jakou byl sport tehdy chápán se ukázala na skutečnosti, že řada tehdejších hráčů LTC i národního mužstva, mezi nimi i bratr Vladimíra Zábrodského, po únoru uprchla za hranice nebo zradila náš lid a byla spravedlivě potrestána. Československý lední hokej dokázal, že nestojí ani nepadá s jednotlivci sebesilnějšími a dovedli jsme vytvořit nové národní mužstvo bez starých hráčů. V té době Vladimír Zábrodský vstoupil do mužstva Spartaku Praha Sokolovo, které vede i jako trenér, a v krátkém čase z průměrného celku dokázal vytvořit znamenitý kolektiv, který již dva roky po sobě je přeborníkem republiky...“
V roce 1997 byl Vladimír Zábrodský uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF. O jedenáct let později do nově vytvořené Síně slávy českého hokeje, a nechybí ani v historickém All-star týmu největších sparťanských hvězd. Do dějin pražského klubu z Holešovic (míněno k současnosti) se Zábrodský zapsal nejen lvím podílem na tažení za ligovými tituly a spoustou krásných gólů, ale třeba i tím, jak dokázal se spoluhráči nacvičit speciální herní situace – zejména kombinace v početní převaze. A tak když na stránkách denního tisku, v ohlédnutí za sezónou 1959/60, kritizovali novináři, jaké rozpaky vzbuzují výkony všech mužstev při neplodných přesilových hrách, neopomněli dodat, že existovala čestná výjimka. První formace Spartaku Sokolovo, schopná exhibičního a přesného zakončení. Důkazem těchto slov byl zápas se Slovanem Bratislava, kdy v rozpětí necelé minuty překonala Zábrodského pětka brankáře Jendeka hned třikrát!
Zpočátku hrál ve Spartě v útoku s křídly Kusem a Veckem, později s dvojicí Pospíšil – Jan Hanzl a nakonec Bukač – Charouzd. Ještě předtím si i ve Spartě krátce zaútočil také s bývalými reprezentačními parťáky, z komunistického žaláře po dlouhé době propuštěnými, Roziňákem a Konopáskem. „S ním jsem v jednom útoku začínal už jako malý kluk v LTC Praha a byli jsme ohromně sehraní...“
Z pohledu prostého fanouška je hokej především o individualitách, o střelcích a dosažených brankách. Zábrodský? Třikrát se během sparťanského angažmá stal králem ligových kanonýrů a počet individuálních triumfů v této kategorii završil na šest. Občas mu byla vytýkána malá bojovnost, opatrnost v situacích, při nichž sršely jiskry. A mnohdy jistá sobeckost. Jeho instinkt a předvídavost však neměly široko daleko konkurenci. „Měl jsem dobrou zejména bekhendovou střelu. Dnes už tolik hráčů, schopných přesně zakončit útočnou akci bekhendem nevidíte, protože mají příliš zahnuté hole,“ tvrdí Zábrodský, který v historických tabulkách v počtu vstřelených branek figuruje s 228 zásahy do černého na čtvrtém místě za Zelenkou, Havlem a Žemličkou. Nikdo jiný se přes hranici 200 branek ve Spartě nepřehoupnul, ačkoliv v příští sezoně by se to mohlo podařit hned trojlístku současných opor – Výbornému (zatím 189), Kratěnovi (184) či Tonovi (179). Ano, za časů „šéfa s šálou“ byla jiná doba, hrál se jiný hokej, a branky padaly do sítě mnohem snáz. Jistě. Nelze porovnávat neporovnatelné. Každá doba má svá pro a proti. A tak závěrem tři úryvky ze Zábrodského autobiografie, které vypovídají o tom, jak se hrál hokej kolem poloviny minulého století.
„V předválečné době se mimo vlastního obranného pásma vůbec nesmělo přihrávat dopředu. Přihrávka proto nebyla tak důležitá a hra se skládala hlavně z jednotlivých samostatných akcí. Hráč se většinou prodribloval do útočného pásma a řekněmě na brankové čáře přihrál dozadu spoluhráči, který stál před bránou. To byla asi nejzákladnější útočná taktika. Proto bylo v hokeji spoustu hráčů, kteří jenom vozili puk. Kdežto pro nás, kteří už jsme hráli podle nových pravidel, byly základem hry kombinace, přihrávky a narážečky. S Konopáskem jsme na tom měli založenou celou naši spolupráci. Měnili jsme si místa a puk, jak to jen šlo. V tom byla naše základní finta. Ostatní s námi nestačili bruslit...
Brankáři tenkrát nechodili do rozkleku, většinou stáli. Na led padali jedině, když byl útočník až těsně u nich. Proto byli nejzranitelnější dole, nejvíce v místě pod rukou, většinou pravou, ve které drželi hůl. Brankářkou totiž skoro nešel ten prostor na ledě vykrýt. Když jsem najížděl na penaltu nebo na gólmana v sólovém úniku, měl jsem dvě základní možnosti. Když byl pravák, poslal jsem mu to kolem hokejky. A pokud jsem viděl, že to vyčíhává, udělal jsem kličku a zavěsil z druhé strany...
Největší mráz jsem zažil jako hráč jednou v Ostravě. Bylo tam tehdy asi minus třicet stupňů! Vyřešili jsme to tak, že jsme se chodili po každém střídání krátce ohřát do šatny. Soupeřův brankář, přestože jsme na něho hodně pálili a vysoko jsme vyhráli, byl tak zmrzlý, že se vůbec nemohl hýbat. Když jsem si toho všimnul, jen tak na zkoušku jsem vystřelil z polovičky kluziště a koukal, co bude. Gólman neudělal nic, jenom tam stál jako sloup...“
P.S. – v knižní novince se dočtete mj. i to, proč mohl být, ale nakonec nebyl Zábrodský prvním evropským hráčem v NHL, proč neuznával kanadského kouče Bucknu, jak byl ještě co by kluk „jedna ruka“ s komikem Vlastou Burianem (když mu chodil na zahradu pro zakopnuté fotbalové míče). A samozřejmě, dojde i na jeho pohled na události kolem zatčení a souzení hokejových reprezentantů, či na aféru se sázkami na sportovní zápasy...
Vladimír Zábrodský – 10 sezon ve sparťanských barvách
(první sloupec sezona, druhý počet utkání, třetí vstřelené branky)
1950-1951 nižší soutěž 1951-1952 15 24 1952-1953 14 32 1953-1954 15 30 1954-1955 14 21 1955-1956 20 24 1956-1957 26 33 1957-1958 22 24 1958-1959 21 23 1959-1960 21 17 10 sezon 168 228
Velká utkání Vladimíra Zábrodského ve Spartě – tři a více branek za zápas!
11.11.1951 Sparta – K.Vary 7:3 5 17.11.1951 Sparta – Plzeň 12:4 4 16.12.1951 K.Vary – Sparta 2:10 4 30.12.1951 Plzeň – Sparta 3:6 3 19.11.1952 K.Vary – Sparta 0:6 4 3.12.1952 Sparta – Kladno 12:0 8 4. 1.1953 Sparta – Holoubkov 15:1 4 7. 1.1953 Sparta – K.Vary 11:5 3 8. 2.1953 Sparta – Královo Pole 7:5 3 3.12.1953 Sparta – Bratislava 14:3 5 28. 1.1954 Sparta – Chomutov 5:1 3 4. 2.1954 Sparta – Křídla Vlasti 12:4 3 6. 2.1954 Sparta – ÚDA Praha 7:1 3 7. 2.1954 Sparta – Č.Budějovice 8:4 3 1.12.1954 Sparta – Plzeň 6:2 4 18. 1.1955 Sparta – ÚDA Praha 10:0 3 14. 3.1955 Sparta – Chomutov 4:2 3 26.11.1955 Sparta – Kladno 8:3 3 1.12.1955 Č.Budějovice – Sparta 1:10 3 17.12.1955 K.Vary – Sparta 3:6 3 26. 2.1956 Sparta – K.Vary 10:4 4 31.10.1956 Sparta – Motorlet 6:0 3 19.12.1956 Sparta – Opava 10:3 4 17. 3.1957 Sparta – Tatra Smíchov 9:3 3 22. 3.1957 Sparta – Spartak Brno ZJŠ 8:1 3 5. 1.1958 Plzeň – Sparta 5:6 3 25.10.1958 Sparta – Chomutov 8:2 4 12.11.1958 Sparta – Královo Pole 10:3 5 20.12.1959 Sparta – Opava 10:0 4 3. 1.1960 Sparta – Sp.Brno ZJŠ 9:3 3
