Po dvou dnech jsou horší než ty bezprostřední. Nejprve je to hrozné zklamání, pak si člověk řekne, že je to sportovní život. Ale po těch dvou dnech se začne člověku honit v hlavě spousta myšlenek, které se týkají celé sezóny. Snaží se jí analyzovat, hledat souvislosti a to je ještě horší.
Jsi hodně unavený?
Psychicky, v hlavě. Nevyvinuli jsme se tam, kam jsem si přál, abychom se vyvinuli. Herně, projevem jsme se nedostali tam, kde bychom měli být. Jsem dalek toho, abych viděl všechno negativně. Tato série specielně ukázala, jak tenká hrana je mezi úspěchem a neúspěchem. Nerad používám ‘kdyby‘, ale opravdu, kdybychom bývali dali gól na konci pátého zápasu, spláchli bychom Slavii čtyři jedna a byli bychom v obrovské euforii. Všechno by bylo úplně jiné. Člověk se snaží dávat víc jak sto procent nasazení, srdíčka a toho všeho a pak to neklapne. Z toho hlavně pramení únava.
První gól v rozhodujícím zápase byl vlastní. Bylo pro tebe zklamáním, že se z toho mužstvo plné jmen nedokázalo vzpamatovat?
S tím jsme měli problémy i v základní části, v normálních utkáním. Byly samozřejmě zápasy, které jsme otočili, ale proti dobře zkonzolidované obraně jsme měli problémy, když jsme prohrávali. V sedmém zápase jsem věřil, že se nic neděje, někdo ten první gól musí dát. Byl jsem přesvědčen, že vyrovnáme, že nám to dá křídla. Před přesilovkou pět na tři jsem si říkal, to je přesně ten moment, kdy pošleme Slavii do kolen, jako oni nás poslali v šestém zápase. Padesát minut jsme bruslili, měli jsme výbornou obranu, dostávali jsme se do šancí a bylo všechno v pohodě. Přišlo oslabení čtyři na tři a zápas jsme ztratili. To měl být přesně ten zlom, kdy naopak Slávka zápas ztratí a my vyhrajeme. Neberu to tedy, jestli se tým vzpamatoval nebo ne, pořád jsme se snažili hrát, abychom neměli otevřená zadní vrátka. Slavia byla v zápase kompaktní, nikdo nemohl čekat, že je po gólu na jedna nula nepustíme patnáct minut do třetiny a budeme mít dvacet šancí.
Štve tě hodně, že vás Slavia podruhé za sebou vyřadila? Otevřeš noviny, čteš hlasy od slávistů, slyšíš o tom, že se bude hrát finále v nové hale…
Štve to strašně moc, protože je to derby, je to vyhrocené. Chtěl jsem toho pro Spartu hodně vyhrát. Na druhou stranu je sport, který má vždy na konci poraženého a vítěze. Byli roky, kdy jsme dlouho nemohli někoho porazit, a pak se nám to podařilo. Nikde není napsáno, že je příští rok nemůžeme porazit ve čtvrtfinále, v semifinále, ve finále. To se pak strašně ocení. My je zase porazili předtím, teď nás porazili dvakrát oni.
Měl jsi konflikt s Pepou Řezníčkem?
Vůbec. Nevím, kde se to vzalo. Jediný konflikt, který jsem měl, bylo, že jsem se „porval“ s odpadkovým košem z makra za třicet osm korun, který, vůbec nechápu, proč Slavia komentovala jako nějaké poškození v šatně. Byl jsem vzteky bez sebe a vybil jsem si na něm zlost, což prostě občas dělám. Není to namířené proti nikomu, ani proti Řezníčkovi. K sobě jsme vůbec nepřišli. Ukazuje to na to, že se v poslední době dělá novinařina jako jedna paní povídala, chodí se okolo toho tři dny jak okolo horké kaše. Já chápu, že je to zajímavé, ale bylo by seriózní si to ověřit, stačilo se zeptat. Nebylo na tom ani zbla pravdy.
Vyplavaly z kabiny však určité výroky a osočování mezi trenérem a některými hráči. Je dobře, že se to děje?
Je pochopitelné, že se to děje po sezóně. Přichází hodnocení a každý má právo na svůj názor. Ale bylo zbytečné a překvapilo mě, že se objevily nějaké výroky po šestém zápase, které byly relativně konečné, jako bychom už zúčtovali se sezónou. Teď je to přirozené, zklamání je veliké. Měli jsme velké cíle. Prohráli jsme a neprohráli jsme tak, že bychom velmi špatně odvedli svojí práci. Byla to série vyrovnaná, kdy nás soupeř něčím předčil, což si musíme říct. Není zdravé, abychom řekli, že jsme měli smůlu a prohráli jsme kvůli tomu, že jsme měli špatně nabroušeno, že nesvítilo světlo. Na druhou stranu nebylo správné, že se něco ventilovalo před posledním zápasem.
Dovedeš si přestavit, že by po těchto výrocích mohl pan Hadamczik Spartu dál trénovat? Co by jí to přineslo?
Přijdou mi zbytečné otázky, co kdyby, jak kdyby. Je na vedení klubu, aby rozhodlo, co se bude dít. Rozhodne, který hráč tady bude nebo nebude hrát a podle toho on buď nastoupí do kabiny nebo si to sbalí a jde pryč. Sezónu je třeba nějakým způsobem ukončit. Je přirozené, že lítají emoce, je třeba je kontrolovat, aby to nebylo štěkání do novin, mělo by se to řešit mezi zdmi haly, protože je to prospěšné pro klub. Novináři dělají jen svou práci a potřebují mít čtyři pět dní nějaké téma. Začnou do toho šťourat a rozkrývat i to, co tam třeba vůbec není. Byl na to čas.
Stojí tady jedna velká otázka, zdali tady ještě bude pan Hadamczik. Jsi ve velkém očekávání tohoto rozhodnutí?
Jsem samozřejmě součástí tohoto klubu, kde se to řeší. Všechny strany komunikují.
Jak budeš trávit následující dny?
Musím vyndat zahradnické mašinky, protože mám hrozně práce. Jsem mizerný zahradník. Ve čtvrtek máme večeři, předpokládám, že se dozvíme další program. V této chvíli je ve mně strašné zklamání a únava. Sezóna byla hodně těžká.
