Po takto nepodařeném závěru se asi těžko předstupuje před novináře, je to tak?
(dlouho mlčí) Nechci být sprostý. Ale je to na ho***. Když nám Olomouc dala první gól, jako kdybychom přestali hrát. Z nějakého důvodu jsme se opět sesypali. Máme asi nějaký mentální problém. Musíme si toho hodně vyříkat.

Jak z toho ven?
Být více obětaví v závěrech zápasů. Zápas jsme ztratili počtvrté v řadě.

Pomáhají v tomto ohledu soupeřům i fanoušci? Když vycítí šanci, mohou je více vyhecovat?
Určitě to může pomoci. Loni se hrálo bez lidí, teď dokážou fanoušci tým znovu nakopnout. Je ale věc každého hráče, jak se s takovým tlakem vypořádá. My bychom měli být natolik silní, abychom takové chvíle ustáli.

Do sestavy ses vrátil po zranění. Jak se ti hrálo?
Už v pohodě. Měl jsem svalový problém, bohužel jsem přišel o čtyři zápasy. Přitom jsem byl mimo hru jen týden. Teď už se cítím dobře.

Náš tým ale kosí zranění. Byl to i pro tebe impuls, aby ses rychleji vrátil do hry?
To ne. Byl jsem připravený, kluci to věděli od středy.

Proměnil jsi nájezd, ve kterých se nám ale letos moc nedaří. Čím to je?
V hlavě. Několika klukům se v minulosti nepovedly. Hlava je osmdesát procent výkonu. Po tom šíleném konci zápasu bychom měli i nájezdy ustát.

Další zápas nás čeká až v pátek. Co nás čeká?
Určitě si musíme s kluky sednout a důrazně si o všem promluvit. Nemůže se to už opakovat. Na druhou stranu si nesmíme v hlavě vytvořit extrémní blok.

V kabině byli kromě trenérů a kapitána slyšet i další zkušenější hráči. Přichází už nyní, v říjnu, na řadu také vaše role?
Máme teď v týmu více mladých hráčů a je to chyba hlavně nás, starších, že si to nedokážeme pohlídat na střídačce a dát týmu větší impuls. Slova občas nedokáží člověku pomoci. Na ledě je každý sám za sebe a musíme se každý hráč s aktuální situací srovnat.