Matěji, jak se uskutečnil váš přesun z Pardubic na Spartu?
Delší dobu už to řešil můj agent, že bych potřeboval změnu a Sparta měla o mě zájem. Pro každého hráče je to čest, když ho chce Sparta, a jsem rád, že tady můžu být.

Myslíte si, že vám získal větší pozornost i váš výkon v uplynulém play off české extraligy, kde jste v sedmi zápasech vstřelil čtyři góly?
Určitě ano. Jsem rád, že se mi tak povedlo. Jednak jsem byl prospěšný týmu, ale také to hodně pomohlo mně, že jsem mohl být u nejdůležitější fáze sezony, zahrát si play off, pro které se hokej hraje.

Pro tuto sezonu bude trenérem Sparty legenda německého hokeje Uwe Krupp. Už jste měl možnost si s ním popovídat?
Měl jsem s ním rozhovor tak měsíc zpátky a on byl také jedním z důvodů, proč jsem chtěl přestoupit do Sparty. Je to jiný trenér, než na které jsem zvyklý. Navíc je veliká osobnost, rozumí hokeji a pracuje jinak než někteří trenéři. Svou práci dělá dobře, a proto jsem chtěl na Spartu ještě víc.

Působil jste čtyři roky v zahraničí, takže již máte zkušenosti s trenéry cizinci, s komunikací v cizím jazyce. Můžete to nyní zužitkovat, že?
Přesně tak. Působil jsem rok ve Švédsku a tři roky v Kanadě a hrál jsem tam pod nejlepšími trenéry, které jsem kdy v životě měl. Moc mi pomohli, spoustu mě toho naučili, byl to rozdíl oproti trenérům v Česku.

Nově do týmu přišel váš bývalý spoluhráč z Plzně a mládežnických reprezentací Matěj Machovský. Už jste se o svém novém angažmá trochu pobavili? 
Ano, byli jsme v kontaktu i předtím. Navíc v týmu znám i další kluky, s Davidem Honzíkem jsme proti sobě hrávali a byli jsme spolu na dovolené, s Tomášem Pavelkou jsem hrál a bydlel dva roky v Kanadě. Jsem rád, že i když jsem tu nový, tak tu někoho znám.

Se Spartou jsou vždy spojovány vysoké ambice do sezony, je na ni vyvíjen vysoký tlak. Už jste se s tím setkal?
Zatím vůbec ne, osobně žádný tlak necítím. Řekl bych, že je to o jednotlivcích, jak si kdo dokáže tlak připustit.

Tři roky v QMJHL: Dalo mi toho mnoho po herní i lidské stránce

V 17 letech jste odešel do Švédska, kde jste hrál zejména za juniorku týmu Lulea HF. Jak na tuhle zkušenost vzpomínáte?
Bylo to úplně super, byl jsem tam ještě s jedním Čechem a byla to bomba. Přístup lidí byl parádní, Švédové byli příjemní, se vším mi pomohli, naučil jsem se jazyk a osamostatnil jsem se. Teď z toho jedině těžím, byl to dobrý krok.

Stal jste se tam také nejtrestanějším hráčem skupiny Sever. Jste hráč, který se nebojí jít do těla, rád přitvrdíte hru?
Ano, rád hraju do těla, obzvlášť v extralize, kde takových hráčů moc není. Lidi to moc nemají rádi, ale mě to baví.

Takže se na něco podobného může těšit i sparťanské publikum?
Doufám, že ano, ale aby z toho nebyla vyloučení… (smích)

Po roce ve Švédsku jste byl draftován do Kanadské hokejové ligy, kde jste působil následující tři sezony. Co vám tohle přineslo do vaší hokejové kariéry?
Naprosto všechno. Bylo to podobné Švédsku. Byl tam skvělý přístup lidí, bydleli jsme v rodině, což bylo skvělé. Měl jsem tam svého nejlepšího trenéra v životě. Otevřel mi oči, že člověk k hokeji musí přistupovat zcela jinak, než jsem byl do té doby zvyklý. Jiné tréninky, jiné zázemí… Dalo mi toho mnoho jak po herní, tak po lidské stránce.

Jaký byl pro vás následný přesun do české extraligy, kde byl ten největší rozdíl?
V lidech, v jejich přístupu a chování. (smích) Vracel jsem se do Plzně, kde v té době trénoval pan Razým, což bylo skvělé, za mě je to výborný trenér, jenže bohužel pro mě ho někdy v listopadu vyhodili a to už nebylo dobré.

Na šampionátech jsme si uvědomili, že český hokej je pozadu

Máte na svém kontě řadu reprezentačních startů v mládežnických výběrech, byl jste na mistrovství U18 i U20. Jak byly pro vás přínosné tyto konfrontace s řadou mezinárodních hokejistů z mnoha zemí?
Tam jsme si uvědomili, že v české lize jsme hodně pozadu. Hráči z Kanady, Švédska, Ruska i Finska jsou více vepředu oproti nám. Hodně tvrdě jsme na to doplatili, museli jsme o dost víc makat, o dost víc v přesilovkách, protože jinak jsme na ně moc neměli. Ale byla to skvělá zkušenost, vzpomínám na to moc rád, na obou mistrovstvích byla skvělá parta a se spoustou kluků jsem do teď v kontaktu.

Máte mladšího bratra Adama, který je hokejový brankář. Zasoutěžíte si čas od času mezi sebou?
V sezoně toho máme hodně a nemáme šanci se potkat na ledě, ale v létě, když je čas, tak chodíme na led, děláme různé soutěže a nájezdy. Je to super, že mám bráchu, který mi chytá.

A kdo většinou vyhrává?
Já, samozřejmě. (smích)

Jak jste se dostal k hokeji?
Začínal jsem v Plzni, můj táta a děda fandili hokeji. Děda i hrával a zkrátka mě přivedli na led, zalíbilo se mi to a zůstal jsem u toho.

V O₂ areně se mi hraje skvěle, jedině dobře, že to bude můj domov

Svůj první extraligový zápas jste odehrál v plzeňském dresu právě proti Spartě. Vybavujete si ještě vaši premiéru?
Pamatuju si, že to bylo ještě v Holešovicích, kde se mi to líbilo, tribuny jsou hodně daleko. Ale vybavuju si toho hodně málo. Vím, že jsme prohráli, ale to je asi všechno.

V dalších sezonách jste se opět ocitl na sparťanském ledě. Jaká byla atmosféra pro hostujícího hráče? Vnímáte osobně během zápasu fandění diváků?
Moc to nevnímám, ale v O₂ areně se mi hraje skvěle. Je to nejmodernější arena u nás, když přijdou fanoušci a zaplní se tribuny, tak je to bomba. Všichni jsou šťastní, že mohou jet tam, že nemusí nikam do zimy. Hraje se tam dobře a jsem jedině rád, že to bude můj domov.

Zazářil jste v uplynulém play off ve čtvrtfinále Třinec – Pardubice, kdy jste zaznamenal čtyři góly v sedmi duelech. Dodalo vám to koncem sezony sebevědomí do nového ročníku?
Hodně mi to pomohlo. Nakoplo mě to, dostal jsem šanci hrát takhle koncem sezony... Dodalo mi to sebevědomí, škoda jen, že to nepřišlo ještě o něco dřív.

V prvním zápase série jste dal kuriózně gól bradou, když jste otočil skóre na 2:1. Máte ještě nějaké dozvuky tohoto zranění? 
Mám takovou malou jizvu na bradě, která mi už nejspíš vydrží, ale tak to k hokeji patří. (smích)

Už jste se zapojil do přípravy na novou sezonu. Co vás v nejbližší době čeká? 
Upřímně nevím, tento týden je náročný, trénujeme dvoufázově třikrát týdně. Ale další týden ještě vůbec nevím, co bude. Žiju z dopoledne na odpoledne a z odpoledne do rána, takže toho mám dost. (úsměv)

FOTO: Jan Jedlička / hcdynamo.cz