Díky vám je v šatně Sparty neustále pořádek.
Jste stejně pořádkumilovní i doma?
Pepa: Doma moc pořádný nejsem. Naopak! Přítelkyně mi pořád nadává, že jsem
bordelář.
Jarda: Já se alespoň snažím. Ale znáte to. Ne vždy to vyjde.
Kdo je v kabině největší bordelář?
Jarda: Těch je!
Pepa: Nebudeme jmenovat. Ale jsou to spíš mladší ročníky.
Jaroslav: A jeden starší.
Pepa: Menšího vzrůstu. (smích)
Díky své práci musíte být ranní ptáčata, do kabiny
chodíte jako úplně první. V kolik máte nástup?
Pepa: Většinou na půl sedmou, sedmou hodinu ráno. Hrozné je to ale jen na začátku
sezony. Pak si člověk zvykne a už mu to nepřijde. Chodíme takhle brzo i kvůli
špatnému provozu v Praze, chceme se vyhnout zácpám.
Máte o trochu složitější práci, než většina
ostatních kustodů. Pomáháte totiž převážet vybavení i na domácí zápasy do O2
areny. Za jak dlouho zvládnete vyskládat sparťanskou dodávku?
Pepa: Naštěstí nám dost pomáhá Kuba Zelenka (vedoucí mužstva) s jeho malým
bráchou. Nám naštěstí zbývá vozit na zápasy jen hokejové bágly.
Jarda: Dodávku máme zaplněnou rychle. Když mají kluci sbaleno, zvládneme to pod
deset minut.
Pepa: Není to žádná těžká logistika. Máme všechno na jednom místě, dresy pro celý
tým tak stačí jenom shrnout do tašky. Jen musíme hlídat, abychom něco
nezapomněli.
Jarda: Proto s sebou vozíme raději i náhradní výstroj. Jistota je jistota.
Ale ještě se nám žádný průšvih nestal.
Pepa: Všechno si předem kontrolujeme a vše si
odškrtáváme.
Mají někteří hráči speciální požadavky týkající se
výstroje?
Pepa: Dříve starší hráči, teď už ale nikdo nic speciálního nevyžaduje.
Jarda: Pár hráčů má své rituály, ale ty se nás nijak nedotýkají.
Pepa: Největší pacient na výstroj a hokejky je Pecháček (Lukáš Pech). Má nerad
změny, ať už jde o cokoliv. Brusle si zase hodně hlídá Havran (Petr Vrána),
chce je mít neustále tvrdý. Někteří hráči mají dva páry na sezonu, on má tři,
čtyři.
Výměna nožů u bruslí u vás probíhá jako
v boxech formule 1. Cvičíte si jejich výměnu?
Pepa: Ne. Hodně záleží, zda se dobře zacvaknout. Většinou to jde jednoduše. Máme
je připravené a nabroušené v kufříku.
Kolik bruslí už jste za svůj život zvládli
přebrousit?
Pepa: Jarda teď začíná, já defacto taky, vždy tu totiž brousil Hynek Svoboda.
Vždy je třeba mít dobrého učitele. Hynek je výborný.
Jarda: A Pepa taky! Já zatím radši brousím nože jen rozhodčím (smích).
Ráno se z vás stávají i kuchaři –
připravujete totiž hráčům snídaně.
Jarda: To ano, ale nepředstavujte si pod tím nic složitého. Připravím cornflakes,
jogurty, šunky, sýry, míchaná vajíčka. Žádná vysoká gastronomie. Naštěstí nikdo nemá žádné speciální
požadavky. Hokejisti většinou snědí všechno.
Co jim vozíte po utkání k večeři?
Jarda: Většinou to jsou brambory, rýže a kuřecí plátek, těstoviny…
Pepa: Někdy i pizza. Žádné extra prasárny.
Jarda: Jitrnici zkrátka nedostanou.
Pomáháte hráčům i mimo kabinu?
Pepa: Občas, třeba když potřebují něco přestěhovat.
Jarda: To ale není práce, ale spíš kamarádská výpomoc.
Během zápasů se hodně naběháte mezi kabinou a
střídačkou. Měřili jste si někdy, kolik kilometrů za zápas zvládnete?
Pepa: Jednou jsme to chtěli zkusit, mám sporttester, ale vždy si ho zapomenu
zapnout.
