Ve Spartě jste šestou sezonu. Když jste do klubu
přicházel, napadlo vás vůbec, že byste na rudém dresu mohl nosit velké písmeno „C“?
Být kapitánem Sparty? O
tom se mi ani nesnilo, s tím jsem tehdy vůbec nepřicházel, vůbec jsem
nepočítal, že by se něco takového mohlo stát. I teď to pro mě bylo překvapení.
Překvapení? Na střídačce jste často slyšet, stejně
tak v kabině, po prohrách se nebojíte jít čelit ostrým otázkám novinářů...
Každý v týmu je rád,
když má nějakou zodpovědnost. Musím říct, že jsem za to opravdu rád, když
cítím, že mi trenéři a parta důvěřují. Takovou poctu jsem nečekal a jsem hrdý,
že céčko na sparťanském dresu mohu nosit.
Co se člověku prožene hlavou, když se o takové
novině dozví? Je to výzva, nervozita, radost?
Je to hlavně příjemný
pocit. Uwe za mnou přišel po jednom tréninku a zeptal se mě, zda bych chtěl být
kapitánem. Překvapilo mě to, ale nemusel jsem dlouho váhat.
Změnil se díky kapitánství váš běžný den? Přibyly vám povinnosti, nové aktivity?
Jen trochu, mimo zápasy.
Jednám více s trenérem o přáních kluků z kabiny, různé požadavky se
řeší více přes mě. Při utkáních zůstalo vše při starém, rozhodně nejsem jediný,
kdo by dokázal na střídačce a v kabině zvýšit hlas a hecoval tým.
Přibude vám ale jednání s rozhodčími. Dokážete s nimi mluvit s čistou hlavou?
Většinou ano. Jsem docela
emotivní typ, ale rozhodčí jsou také lidé, nemají rádi, když na ně hráči křičí.
Občas jsem ale naštvanější, ale i oni to dokáží pochopit a snaží se situaci
uklidnit. Raději se s námi pokusí domluvit, než abychom na sebe celý zápas
štěkali.
Obránce už dlouho nebyl kapitánem Sparty –
naposledy jím byl František Ptáček, dnes kondiční kouč. Nemůže být výhodou, že
se od vás jako od beka nečeká neustálý bodový přísun, ale hlavně zodpovědnost
vůči týmu?
Je to možné. Ode mě se
rozhodně neočekávají přísuny bodů každý zápas. Musím se soustředit zodpovědně
na obranu, být v ní silný. Tlak na mě je mnohem menší, než na hráče, kteří
mají rozhodovat zápasy.
Bojovali jsme s horšími výsledky, nyní se tým
opět zvedá. Jaká je nálada v kabině?
Kabina funguje skvěle,
máme opravdu hrozně dobrou partu. Náš věkový průměr je celkem nízký, nejsou
mezi námi žádné generační rozdíly. Vše je na dobré úrovni, z každého si
můžete udělat srandu a všichni ji berou. Umíme se zasmát. Horší výsledky ale
bohužel jsou, musíme se ze situace dostat sami. Děláme pro to maximum. Není to
tak, že bychom na tréninky chodili se svěšenou hlavou, rezignovaní. Naopak, tvrdě
pracujeme, snažíme se zlepšovat každý trénink a děláme vše pro to, abychom se
dostali v tabulce na vyšší příčky.
Pomáhá vám v této situaci i trenér Uwe Krupp?
Ano, snaží se být stále
pozitivní, není to žádný negativista, naopak se i na špatném výkonu snaží najít
pozitivní momenty.
Jak do šatny zapadly tři nové posily, Kevin Klíma,
Jakub Sedláček a Roberts Bukarts?
Úplně v pohodě. Je
tu fakt super parta, která umí nové hráče přijmout. Buky je tu zatím jen
chvíli, zvyká si, ale žádný problém s ním není. Kevin je spíše tišší hráč,
i Sedlo je úplně v pohodě.
Často jste vidět po dopoledním tréninku na ledové
ploše i odpoledne, kde pomáháte s tréninkem malých dětí. Baví vás i tahle
práce?
Chodím s nimi rád.
Hlavní důvod ale byl, že syn začíná bruslit. Na tréninky s námi chodí i
Rousíno (Lukáš Rousek). Je to super, pro nás velká zábava.
Jak na vás reagují?
Ti z přípravky nás
příliš nevnímají. Děti z první třídy už nás ale občas poznají a sem tam na
nás něco zakřičí.
