4. 5. 2020 Marek Táborský

Jeřábek: Vždy jsem chtěl hrát za Spartu

Se svými 194 centimetry je nejen na ledě nepřehlédnutelný. Obránce Radek Jeřábek se vrací domů, do Sparty, kde hokejově vyrůstal, a po dvou letech ve Vsetíně se chce trvale prosadit v týmu svého srdce.

Sportovní vedení opět plní své předsevzetí dávat šanci klubovým odchovancům. Radek Jeřábek prošel mládežnickými kategoriemi klubu, po odchodu z juniorky získával zkušenosti mezi dospělými v Litoměřicích, Ústí nad Labem a naposledy ve Vsetíně.

„Pokud dobře využije své šance, může výborně doplnit naši obranu. Je defenzivně laděný, vysoký, když ještě trochu zlepší bruslení, rozhodně se může stát stabilním členem kádru,“ věří sportovní ředitel Petr Ton.

Vytáhlého beka v uplynulé sezoně spolu s Jaroslavem Hlinkou viděl v několika zápasech, nejen ve třech, které odehrál ve Spartě v minulé sezoně. „Radek je sparťan, odchovanec našeho klubu. Loni u nás odehrál tři zápasy, sledovali jsme ho celý rok i ve Vsetíně a jeho hra se nám moc líbila. Je výborný i po charakterové stránce,“ dodává Ton.

Odchovanec Jeřábek: Chci se v týmu udržet a být platný

Ve Spartě jsi strávil celé mládí. Jaké to je, vrátit se zpět a trénovat s A-týmem?
Je to splněný sen, za kterým je dlouhá cesta. Ta sama o sobě byla super. Všechna ta léta ve sparťanské mládeži, poslední roky v dospělém hokeji v Chance lize až po současnost. Vždycky jsem tady chtěl být. Zároveň doufám, že to není konec cesty, ale její další začátek. Návrat do Sparty je pro mě obrovská výzva. Chci se v týmu udržet a být platný v nové sezoně.

Spartu jsi po juniorce opustil a prošel jsi třemi týmy v Chance lize. Co ti toto období dalo?
Hlavně motivaci. Motivaci posunout se dál. Mít kam mířit. Pořád mě to táhlo zpět do Sparty. Hrozně moc mi pomohly všechny týmy, kde jsem v dospělém hokeji působil. Nejen Vsetín, ale také Ústí nad Labem a Litoměřice. I díky nim přišla šance zahrát si za Spartu.

Ve Vsetíně, odkud se do Sparty vracíš, jsi patřil mezi nejlepší obránce, klub měl v první lize vysoké ambice. V čem tě dvě sezony na Valašsku změnily?
Jsem sebevědomější a jistější. Začal jsem více věřit tomu, že patřím do dospělého hokeje. Nepřipadám si už zkrátka jako junior.

Loni sis zahrál poprvé v O2 areně, kam ses stěhoval narychlo ze Vsetína. Jak na tuto akci „kulový blesk“ zpětně vzpomínáš?
Dohráli jsme zápas s Budějovicemi a ve Vsetíně jsme měli mít dva dny volna. Chtěl jsem jet do Prahy. Když jsem byl už na cestě ze Vsetína, ozvali se mi, jestli bych měl zájem naskočit za Spartu. Samozřejmě jsem měl. Tak jsem se zase vrátil zpět pro výstroj, po půlnoci dorazil do Prahy a další den si zahrál poprvé v O2 areně. Vyhráli jsme, užil jsem si první sparťanskou děkovačku. Skvělý zážitek.

Před minulou sezonou se do kádru prosadil další odchovanec David Dvořáček, který v týmu strávil svá mládežnická léta, ale pak hrál delší dobu v Chance lize. Bavili jste se spolu, jak ideálně zvládnout přechod do nejvyšší soutěže?
Znám jeho příběh, ale nestihli jsme se o tom spolu bavit. Kvůli bezpečnostním opatřením trénujeme v menších skupinkách a David je v jiné, než jsem já. Samozřejmě bych byl moc rád, kdyby se mi povedlo to samé, být pravidelně na soupisce svého klubu.

To by si přál i sportovní ředitel Petr Ton, který do tebe vkládá velké naděje. Co říkáš na jeho komentář k tvé osobě?
Moc hezky se to poslouchá, je to příjemné slyšet. Zároveň to ale vnímám jako motivaci se neustále zlepšovat. Vím, že musím zapracovat na bruslení, být trochu jistější. Musím poctivě pracovat, abych mu důvěru splatil.

Jak na tebe zapůsobilo trenérské duo Miloslav Hořava a Josef Jandač?
Skvěle. Oba dohlíží na start přípravy, mají dobré připomínky, jsou pozitivní.

Vstoupil jsi do letní přípravy pod vedením nového kondičního trenéra Martina Šetelíka. Jak ji hodnotíš po prvních dnech?
Po karanténě jsem přivítal, že konečně nemusím cvičit sám doma. Nebylo jednoduché naskočit do ostré přípravy, ale rozhodně mi to pomohlo. Příprava je intenzivní, což je jedině správně.

Stáváš se nejvyšším obráncem Sparty, o centimetr přeskočíš Milana Jurčinu. Na něj ti ale schází okolo dvaceti kil svalů. Neřešili jste spolu, jak se dostat do podobné formy?
Přímo s Milanem ne, ale s kondičním trenérem jsme se už o tom bavili. Rád bych nabral svalovou hmotu, ale asi ne tolik, jako má Milan. Nevím, jestli bych se na ledě dokázal hýbat, hraju trochu jiným stylem než on. Samozřejmě ale má můj obdiv.

Zahrál sis v mládežnických kategoriích s někým ze současného týmu?
S několika kluky, třeba s Martinem Jandusem, Tomášem Pšeničkou, Petrem Kalinou, potkali jsme se s Lukášem Rouskem i Tomášem Šmerhou. Bylo moc fajn potkat v kabině známé tváře.

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Jurčina: Rauma? Fanoušci se mají na co těšit

CHL: Spartu čeká v prvním kole Lukko Rauma!

Permanentkáři si mohou vyzvednout ročenku!

Kvapil: Druhé zranění už bylo frustrující