Jak se v současné době striktních opatření udržujete jako hráč druhé ligy?
Nejsem žádná výjimka. Všichni jsme zavření doma, což je pro sportovce taková malá tragédie, protože se nemůže pořádně hýbat. Zavřeli i fitka a podobně, počasí venku už není ideální, takže špatný. (směje se)

Před sezonou jste vyměnil Vrchlabí za Novou Paku. Jak se zřejmě váš poslední přestup kariéry urodil?
Nikdy neříkej nikdy! (usmívá se) S Vrchlabím jsme postoupili do první ligy, což byl důvod, proč jsem skončil. V první lize je potřeba denně trénovat, ale já už na hokej nemám tolik času. Nestíhal bych to. Dohodl jsem se s Novou Pakou, kde trénuje brácha. Do Vrchlabí jsem si nechal střídavé starty, takže bych si za něj mohl zahrát nějaké pondělky, když nebudeme mít zápas ve druhé lize.

Co vám zabírá nejvíce času?
Naplno se starám o rodinu. Mám toho docela dost, ale ve druhé lize hrajeme středa - sobota, takže se to dá vždycky naplánovat. Navíc si chodím pravidelně zatrénovat do Letňan s Jardou Hlinkou a veterány, abych se udržel v kondici.

Bavíte se také o Spartě? Co říkáte na změny posledních let, které se v klubu udály?
Spartu sleduji. Líbí se mi, jakým směrem Sparta jde. Škoda, že přišel koronavirus a play-off se nedohrálo. Na Spartě to ale dělají dobře. Hráči se chtějí vracet, nebo když se kluci rozhodují, kam v Česku jít, rádi si vyberou Spartu. To je skvělý, protože vidí, že klub vedou féroví lidé, kteří s nimi mají ty nejlepší úmysly.

Nelanařil vás Jaroslav Hlinka, abyste pověsil brusle na hřebík a pomohl jemu a Petru Tonovi v kanceláři?
Ne, ne. Když jsem byl ještě v Americe, udělal jsem si trenérskou školu, kterou bych si rád rozšířil i tady. Nejspíš se vidím u mládeže, protože v Americe mě trénování bavilo. Cítím, že kluci ke mně mají respekt, protože ví, že jsem hokej hrál a mohli by se něco naučit. Mohl bych jim tím pomoci, což by mě bavilo.

Takže byste se do Sparty mohl brzy vrátit a doplnit spíš Tomáše Netíka s Františkem Ptáčkem, kteří už trénují mládežnické týmy?
To je dost možné. Uvažoval jsem, co po kariéře dělat. Hokej je v podstatě to jediné, co člověk umí. Děláte to celý život a vidíte nějaké věci, které se vám nelíbí, takže byste je chtěl dělat jinak. V Americe mě nechali pracovat podle sebe, kluci byli spokojení, tak uvidíme. Asi by mě bavilo trénovat i v Česku.

Prohrané finále s Libercem mě zpětně hodně mrzí

Najdete si někdy čas na vzpomínky a rekapitulaci kariéry, nebo se ještě neohlížíte?
Nikdy jsem toho nebyl fanouškem, ale v březnu jsem si vzpomněl, když dávali v televizi archivní zápasy. Tam jsem se párkrát viděl a říkal jsem si, jak mi to hezky bruslilo. To už je ale samozřejmě pravěk. (směje se) Že bych zpětně sledoval své staré zápasy, nebo koukal na videa, to rozhodně ne. Když ale něco zahlédnu, nebo sleduji NHL, nějaké vzpomínky mi naskočí. Určitě tím ale nijak nežiju.

Nešlo z vaší velmi úspěšné kariéry vytřískat ještě trošku víc? Nemrzí vás, že jste nedosáhl třeba na Stanley Cup?
Kdo by ho nechtěl, že jo... (usmívá se) Já jsem k němu ale nebyl ani blízko, protože za šest let jsem byl v play-off jen dvakrát. Navíc jsme vždycky vypadli v prvním kole. Nejvíc mě mrzí trejd z New Yorku, kde jsem hrál s Petrem Nedvědem a Radkem Dvořákem. Jako lajna jsme dali 90 gólů, přesto nás rozházeli. Odešel jsem do Philadelphie, kde jsem moc nehrál, tak jsem si řekl o trejd do Vancouveru. Škoda, že jsem v Rangers nezůstal a nemohli jsme dál hrát spolu s klukama, protože věřím, že bych měl kariéru v NHL mnohem delší. Ale udělal jsem, co jsem mohl.

Nebyla chyba, že jste po výlukové sezoně 2004/2005 nešel hned do NHL, ale přestoupil jste do švýcarské Ženevy?
To je pravda. Z NHL jsem tehdy nedostal žádnou dobrou nabídku, proto jsem se rozhodl odejít do Švýcarska. V další sezoně jsem pak vyhrál titul se Spartou, který mě hodně těší, protože je můj jediný v Česku. Pak jsem se do NHL ještě vracel, takže v tom odchodu do Ženevy bych problém neviděl.

Určitě není čeho litovat, protože léta ve Švédsku musela být skvělá, nebo ne?
Na Švédsko vzpomínám strašně hezky! V Linköpingu jsem strávil krásné roky, i když čtvrtý už byl takový jalový. Celkově to ale bylo skvělý, hráli jsme dobře, navíc jsem tam byl s Jardou Hlinkou, takže jsme se nenudili. Ve Švédsku jsou hlavně skvělí lidé, kteří jsou velice vstřícní. Nikde jinde v Evropě ani v zámoří jsem to nezažil. I když se nám nedařilo, všichni se k nám chovali skvěle. Bylo to hrozně hezké angažmá.

Od roku 2015 jste se kvůli rodině vracel do Česka jen na závěr sezony, kdy jste pravidelně pomáhal Spartě v pozici žolíka. Vy jste ale v zámoří trénoval s hobby hráči, je to tak?
Tohodle žolíka na konec sezony úplně nemusím, ale byl jsem rád, že mě na Spartě vůbec chtěli. V Americe jsem se udržoval. Chodil jsem hrát s amatéry, abych vyloženě stál na bruslích, ale jinak jsem trénoval na suchu kvůli kondici. Někteří hráči potřebují na rozehrání měsíc, ale mně stačí týden, abych byl schopný odehrát zápas. Před čtyřmi lety to bylo skvělé play-off, protože jsme došli až do finále, kde jsme prohráli s Libercem. Škoda, že jsme ho neporazili a nezískali titul, to mě zpětně hodně mrzí.

JAN HLAVÁČ VSTŘELIL ZLATÝ GÓL VE FINÁLE MS 1999

Na začátky ve Spartě vzpomínám hrozně rád!

Když jste v říjnu 1993 debutoval za Spartu, takovou kariéru byste asi bral, ne? Vzpomínáte si na svůj první extraligový start?
Vzpomínám. Tuším, že to byl zápas ve Zlíně, kde jsme vysoko prohráli. (Sparta tehdy schytala debakl 1:8, pozn. autora) Trénovali nás Pavel Wohl a Josef Horešovský, což byli skvělí trenéři. Hrozně rád na ně vzpomínám. Začali si mě tehdy tahat z juniorky do áčka, kde jsem nejprve trénoval, ale pak přišla nějaká zranění, tak jsem začal hrát. Na toto období rád vzpomínám, kluci v áčku byli hrozně fajn.

O dva roky později jste prošel draftem NHL. Sledoval jste letošní výběr talentů?
Koukal jsem na první kolo, hokej se snažím sledovat pravidelně. Aktuálně sleduji švédskou ligu, abych se udržel v obraze. Vím, že šel ve druhém kole Honza Myšák z Litvínova, což je hezký. Ale vypadla mi další jména, kdo to byl?

Ze Sparty byli draftováni obránce Michael Krutil a útočník Jakub Konečný.
V kolikátém šli kole?

Ve čtvrtém a v sedmém.
Hlavně, že tam jsou. Ono je to hrozně nevyzpytatelné. Všichni víme, kdy byli draftováni Dacjuk nebo Zetterberg, kteří pak hráli NHL dvacet let. Neskuteční hráči. Najednou se kluci zblázní, vyjde jim kemp a jsou schopní se dostat na farmu. Když na farmě udělají jednu dobrou sezonu, budou mít štěstí a pozvou je nahoru, kde se jim povede zápas, jsou tam. Může to být hrozně rychlé, ale hlavní je, že jsou draftovaní. Důležité je, aby se hrálo, protože aktuální situace je bohužel taková, jaká je. Mladí kluci to mají těžké, je mi jich líto.

FOTO: Petr Čepek (Vrchlabí, hokejnp.cz)