Byl jsi při žádosti nervózní?
Nervózní jsem byl víc než před zápasem. Těch mám za sebou přece jenom víc než žádostí o ruku. (směje se) Nervozita panovala, ale byla jiná. Udělal jsem životní rozhodnutí, které je podle mě správné a hrozně jsem si ho užil. Bylo to na krásném místě, řekla ano, takže skvělý.
Oba se hokejem živíte, je u vás tedy tématem číslo jedna?
Tím, že je jsme oba profíci, dokáže vycítit, kdy je lepší hodit hokej za hlavu a vypnout. Určitě se o hokeji bavíme, ale není naším jediným tématem. Člověk si chce od hokeje odpočinout.
Na rozdíl od tebe už je v reprezentaci a zahrála si i na olympiádě. Nemáš to doma někdy těžký?
Samozřejmě mě popichuje, že na olympiádě byla a teď čeká, kdy pojedu já. (směje se) Hecuje mě a podporuje, aby mi to také vyšlo. Bylo krásný vidět její úspěch, hrozně jsem jí ho přál a radoval se z něho. Který hokejista může říct, že chodí s hokejistkou, která má úspěšnější kariéru, než má on sám. (směje se)
Pojďme ke Spartě, ze které jsi odcházel jako junior, ale vracíš se jako plnohodnotný profesionál. Těšíš se na novou výzvu?
Hrozně moc! Menší ochutnávku jsem dostal před koncem sezony, kdy jsem mohl s klukama trénovat. Nakoplo mě to, protože jsem si uvědomil, jak moc mi Sparta chybí, protože je to klub, ve kterém jsem vyrůstal. Tím, že se týmu dařilo, atmosféra byla skvělá a kluci mě přijali skvěle. Je příjemné, že některé kluky znám a nepřicházím do neznáma.
Zkušenosti od parťáka Kuby Kováře budou navíc velmi cenné, že ano?
Věřím, že mi předá hodně zkušeností, díky kterým se můžu spoustu věcí naučit, přeučit a těžit z nich při dalším kariérním růstu.
Z naší juniorky jsi zamířil do Ameriky, byla to cenná zkušenost?
Nejen hokejová, ale i životní. V Americe jsem byl zpočátku úplně sám, ale neměl jsem problém, protože jsem odcházel jazykově dobře vybavený. Jazyk jsem si zdokonalil, osamostatnil se a naučil se spoléhat sám na sebe. Co se hokeje týče, byla to skvělá zkušenost, protože i když se jednalo o juniorskou úroveň, všichni se ke mně chovali jako k profíkovi.
Bylo pro tebe zlomové angažmá na Kladně, kde jsi chytal Chance ligu i extraligu?
V prvním roce na Kladně mi ohromně pomohl Lukáš Cikánek. To je sen pro jakéhokoliv brankáře a hráče v prvním roce v dospělém hokeji. Byl to velký skok přejít do dospělého hokeje, takže mi Kladno ohromně pomohlo přivyknout si na dospělý hokej.
S předešlou sezonou v Porubě jsi spokojený?
Sezona nebyla nejhorší. V průběhu jsem na svá čísla nekoukal, ale na konci sezony jsem se podíval, že nejsou špatné. Myslím, že to přesvědčilo i Petra Přikryla, který viděl, že se mi dařilo a díky tomu jsem si vybojoval šanci získat smlouvu a místo ve Spartě.
Bude nabitý program výhodou?
Těším se, že budeme mít v sezoně více zápasů. Díky tomu by mohlo být více prostoru i pro mě. Z první ligy do extraligy je velký skok, takže pro mě bude důležitý každý zápas a budu z nich těžit do dalších let. Věřím, že prostor dostanu, ale záleží jenom na mně.
Není těžké na psychiku, že vrstevníci z pole už mají rozjeté kariéry, zatímco brankáři dozrávají až později?
Oproti hráčům to takový rozdíl není. Když je to gólman, mrzí mě, že nejsem na jeho úrovni, ale říkám si, že mám šanci vše dohnat. Každý dozráváme v jiném věku. Vím, že nějaký čas mám, i když už se krátí. Tahle sezona by mohla být zlomová a odrazovým můstkem do dalších let.
FOTO: Facebook/Juniorský hokej
