Jak bys zápas proti Jihlavě zhodnotil?
Určitě více pozitivně, než ten proti Kometě. Nezačali jsme vůbec dobře, asi jsme měli v hlavách, že ten poslední zápas nebyl vůbec dobrý. V polovině zápasu se to zlepšilo, protože jsme chtěli ten kontakt. Vždycky jsme dali srovnávací gól, na který jsme se nadřeli jako psi, potom jsme ale z týmových chyb ty góly dostali zpátky. Nakonec jsme ale vyhráli, což je určitě velké pozitivum. To, co jsme s klukama dokázali v poslední třetině, byl nářež jako sviňa.
Dukla do zápasu vstupovala z prvního místa, povzbudí výhra, ještě takovým to způsobem, o to víc?
To už šlo poznat i podle mojí gólové oslavy. V hlavě to byl neskutečný adrenalin. Dokázali jsme se zvednout proti Jihlavě, která hraje hodně špinavý, ale účinný hokej. Morálka půjde po tom, dejme tomu, trochu zpackanějším prvním dnu z víkendu, jednoznačně nahoru.
Oba dva zápasy provázela hlavně co se typu provinění týče zbytečná vyloučení, bude klíčové se jich do příště vyvarovat, přestože jsme bránili bezchybně?
Samozřejmě. Nemůžeme si dovolit, obzvlášť v těchto důležitých zápasech, kdy se na branky opravdu hodně nadřeme, jít do takhle zbytečných oslabení. Pochopíme záchranné brzy před prázdnou brankou, sami na branku, to se dá určitě zachránit, ale minely v útočném pásmu, že najednou nestíhám, tak soupeře zaháknu, to není, když to řeknu slušně, vůbec dobré.
Když vezmeme víkend jako celek, bude hodnocen spíše jako úspěšný?
Budeme ho brát pozitivně. Oklepali jsme se po špatném dnu, kdy jsme proti Kometě spíš chrápali, to ani nemůžu nazvat zápasem. Nebyli jsme schopni uhrát nic, prohrávali jsme každý souboj. Proti Dukle jsme do toho šli s tím, že ty souboje budeme chtít vyhrávat, věděli jsme, že to v utkání bude hodně důležité. Věděli jsme, že si budeme muset vytrhat nohy z těla. Víc už asi nemám co dodat. Vyhráli jsme a vezmeme to v tom pozitivním smyslu, že jsme schopni se zvednout jako tým po takovém zápasu, jako byl ten proti Kometě. Normální tým by to nedokázal, silný tým možná ano, ale tenhle tým v kabině žije, máme výbornou atmosféru, a to je klíč k úspěchu. Věřím, že to tak může okračovat, že se posuneme a dotáhneme to hodně daleko, třeba ještě dál, než minulý rok.
Do týmu jsi přišel v létě po dvou sezonách v Kanadě a Švédsku, jak se ti zatím ve Spartě líbí?
Kluci jsou fantastičtí. Jsem čecháček, znám některé kluky z nároďáku, třeba Andreje Fábryho s Jakubem Žmolou. Do týmu jsem hned zapadl. Vypracoval jsem si nějakou pozici a snažím se ji plnit, abych byl týmu platný a kluci mě za to mají, dá se říct, rádi. V kabině jsou sice ukecanější a já jakožto starší ty mladší kluky jako kdyby trochu řežu, ale to k tomu patří. Většina starších hráčů takovou roli v manšaftu má. Zázemí je ovšem parádní. To, že můžu na hrudi nosit Spartu, je fantazie. Před sezonou jsem měl hodně variant, ale Sparta byla první tým, který se mezi nabídkami objevil. Okamžitě jsem to vzal. Byla to vynikající možnost a už první den, kdy jsem přišel sem, do Sportovní haly, na letní přípravu, všechno výborně zapadalo do puzzlí. Jsem s prostředím nadmíru spokojený. Mám sice ještě nějaké povinnosti v Litoměřicích, ale pro mě je nejdůležitější to, že tady v juniorce můžu hrát čas na ledě, který pro svou budoucnost potřebuju.
FOTO: Ondřej Postl, Veronika Mašátová