9. 10. 2023 Daniel Ryl

1933–1943: Start ligy, který přibrzdila válka

Ve čtvrtém díle Sparťanského kalendária se vrátíme do desetiletí, které změnilo nejen Spartu, ale také celý československý hokej. V letech 1933 až 1943 jsme se stihli vrátit mezi špičku, odehrát historicky první ligové utkání, ale prožít i výkonnostní propad a následky druhé světové války, která však hokejové klání v okupovaném Československu neukončila.

1933–1936: Návrat na vrchol a zrod ligy

Obrození sparťané se postupně vraceli na vrchol! Ve 30. letech stálo mužstvo zejména na bratrech Jirotkových, které coby talentované mladíky Prostějova přivedl legendární Karel Koželuh.

Nastupující opory Sparty i reprezentace přispěly také k prvnímu překvapivému triumfu 4:1 nad Slavií. „Mužstvo Sparty vyhrálo match svou bojovností a houževnatostí. Bojovalo proti silnějšímu soupeři a právě tato okolnost zvýšila jeho výkon na maximum,“ pochvaloval tisk zejména výkon brankáře Boháče, který „ukázal i podivuhodné lapání vysokých puků, a sním cítilo se mužstvo Sparty hodně bezpečno.“


Sparta se v Davosu střetla s místním týmem v roce 1934

Sparta se však skvěle prezentovala zejména v zahraničí. Zápasy po celé Evropě nebyly ničím výjimečným, týmy naopak toužily spíše po mezinárodní konfrontaci a domácí zápasy nebraly tolik prestižně. Například na turnaji ve švýcarské Arose sparťané podlehli domácímu výběru 1:3, přičemž utkání proti Polsku a Winnipegu Monarchs byly jen exhibičním střetnutím. K přátelskému klání odjeli sparťané také do Davosu.

V Československu se hrál nejlepší hokej v Praze, na Moravu jezdila Sparta převážně na exhibice a posouvat moravský hokej na vyšší úroveň. V soutěžních zápasech jsme sbírali výhru za výhrou včetně debaklu Slavie v poměru 7:1, přičemž jsme společně s LTC Praha patřili mezi špičku Evropy, což potvrzují i zmínky tisku po Tatranském poháru ve Štrbském plesu. „O vítězství Sparty v turnaji nemohlo býti od zahájení vůbec pochybnosti, neboť žádné ze zúčastněných mužstev nemohlo se vyrovnati teamu Sparty, který jest dnes nejlepším celkem po LTC Praha,“ stálo v Českém slovu.


Společná fotka po s týmem Slavie po vítězství 7:1 v prosinci 1935

Sparta na šestičlenném turnaji vyhrála zápasy s Bratislavou, Bragaridem Bukuřešť a EKE Vídeň s celkovým skóre 13:0. Ve finále proti Vídni se však trápila. „Sparta podceňovala svého soupeře a teprve když viděla, že vítězství nebude lehké, zejména pro tvrdou hru Vídeňáků, přidala a šťastnou brankou Jiotky zachránila vítězství,“ popisovalo České slovo dvoudenní klání v pěkném počasí.

V historii československého hokeje má však pevné místo neděle 13. prosince 1936. Celostátní hokejová liga se dočkala prvního rozlosování, v němž kromě Sparty nechyběly týmy LTC Praha, Slavie, Českých Budějovic, Mladé Boleslavi, Vítkovic, Tater a německého Troppaueru. Celostátní soutěž se však zpočátku potýkala s řadou problémů. Nehrála se pravidelně, navíc se zápasy často hrály na přírodním ledě, protože jediný stadion s umělou ledovou plochou byl v Praze. Často se ke všeum ročníky neodehrály kompletní, protože jakmile bylo rozhodnuto o vítězi a sestupujícím, další zápasy už se nehrály.


Sparťanský tým v první ligové sezoně 1936/1937

1937: Vítkovické zklamání a drazí Kanaďané

Sparta vstoupila do premiérové sezony s brankářem Boháčem, hráči Rottem, Koškem, Hermanem, bratry Jirotkovými, Jedličkou, Hurychem a Michálkem. Do týmu patřili také kanadské posily Arthur McLean a Murray Teeple, jejichž angažmá však znamenalo pro klubovou kasu téměř pohromu, proto druhou sezonu ve sparťanském dresu nepřidali.

Zlomový okamžik československého hokeje se odehrál 3. ledna 1937 ve Vítkovicích. Domácí proti nám předvedli skvělý výkon a historicky prvním ligovým gólem Kubečky dokonce vedli. I kvůli skvělému brankáři Vorlovi jsme dokázali jen vyrovnat, což nás v konečném součtu zamrzelo!

Vrcholem náročné sezony bylo utkání proti LTC Praha, které na Štvanici sledovalo téměř 4 tisíce diváků! „Je vidět, že ligová soutěž se dovede vžíti, má své klady v tom, že se zde bojuje o něco. Nejsou to pouze přátelské zápasy, ligová utkání přinesou boj, a ten chtějí diváci vidět,“ psala po tehdejší bitvě plné emocí a bezbrankové remíze Národní politika.

Už necelý týden po utkání sparťané hlásili nových šest posil – Stockého z Písku, Plocka z Jindřichova Hradce, doktora Topinku z Vyšehradu, Bláhu z LTC, Selberta z Roudnice a Klečáka z Pyšel. Ve zbytku sezony jsme už jen vítězili, přesto jsme s pěti výhrami a dvěma remízami skončili o jediný bod za vítězným LTC Praha. Z ligy sestoupila nulová Mladá Boleslav, načež v podzimní přípravě na druhou sezonu sparťané čelili mezinárodním soupeřům. V Praze zdolali Brandemburgrev a Rot Weiss Cluben, remizovali s Berlínem a padli s Wespenem.

1938: Přátelské utkání proti USA

V roce 1938 měl svaz registrovaných 365 klubů s více 9 tisíci členy, z toho necelou třetinu činili dorostenci. Československo si zvykalo na ligová klání, soutěž se už ve druhé sezoně rozšířila na čtrnáct týmů rozdělených do dvou skupin. Vstupenky na utkání v Praze stály 6 Kčs, studenti platili o dvě koruny méně. Sparta ovládla svou skupinu se čtyřmi výhrami, ale ve finále nestačila na LTC Praha a po porážce 1:5 skončila druhá.

Ve stejném roce se na Štvanici představil výběr USA, s nímž jsme odehráli přátelské utkání, což je v dnešní době srovnatelné s jakýmkoliv přátelským zápasem proti týmům NHL. Na konci roku pak sparťané vyjeli na zájezd po Moravě a Slovensku, kde odehráli osm zápasů v šesti dnech, a to s celkovým skóre 100:8!


Tým USA před přátelským utkáním proti Spartě na Štvanici v roce 1938

1939-1943: Válka, obměna a konec legendy

Na začátku válečného roku jsme se prezentovali přátelskými zápasy v Ga-Pa, Berlíně a Mnichově s bilancí jedné výhry, remízy a dvou porážek. Válečné období okupace jsme začali kuriózně triumfem 2:1 nad LTC Praha, kterou dvěma góly zařídili Dobr se Sajfrídem, ale senzační výhra žádnou změnu v hierarchii československého hokeje nenastartovala.

Soutěž byla po vzniku Slovenského štátu rozdělena na českomoravskou a slovenskou část, Sparta však na domácí scéně zaostávala. Ačkoliv jsme ve válečných letech sbírali v přátelských zápasech proti týmům z Čech, Moravy i Slovenska výhru za výhrou, v ligových kláních jsme většinou skončili nejen za LTC Praha, ale také za nově vzniklým I. ČLTK. Za poklesem stála i nucená obměna staršího mužstva, které opustily tehdejší opory.

Mužstvo však neopustil Zdeněk Jirotka. Velký srdcař mohl coby reprezentant zvolit přestup do lepších klubů, ale neudělal to. V Praze se živil jako úředník, přičemž ve sparťanském dresu působil až do roku 1943, kdy se vrátil na Moravu. Opačným směrem však zamířil Jaroslav Císař, jehož návrat po letech v LTC Praha byl velkou událostí. „Pro hockeyový team Sparty bude znamenati velkou posilu a to tím spíše, že jak nám sám sdělil, má letos na hockey nesmírnou chuť,“ informovaly o přestupu Polední Listy.


Tým Sparty v roce 1939

Hvězda desetiletí: Zdeněk Jirotka (* 1914 – † 1981)

Hrdý Moravan, ale sparťan s velkým S. Vynikající útočník ZDENĚK JIROTKA naskočil už v šestnácti letech mezi muže Prostějova, předního celku Moravy. V roce 1933 urostlý Zdeněk s mladším bratrem Drahošem předvedli skvělý výkon ve finále československého šampionátu, kde i přes vysokou porážku od LTC zaujali Karla Koželuha, který je oba dva přivedl do Sparty.

Zdeněk Jirotka se velmi rychle stal tahounem nejen ve Spartě, ale i stálicí v reprezentaci. Šikovný centr a obávaný střelec se i se svým bratrem zúčastnil tří světových šampionátů a olympiády, přičemž na domácím turnaji v roce 1938 získali oba sparťanští zástupci bronzové medaile. Do začátku druhé světové války pak se Spartou získali dvě stříbra, ale jejich cesty rozdělila druhá světová válka.


Zdeněk Jirotka (třetí zleva) s mladším bratrem Drahošem (druhý zleva) přišel do Sparty v roce 1933

Mladší Drahoš odešel do Británie a přidal se k armádě. Zdeněk v Praze zůstal, živil se v ní jako úředník a svými góly pomohl Spartě ke dvěma stříbrům a třem bronzům. V roce 1943 své sparťanské angažmá ukončil, když se vrátil do rodného Prostějova. O rok později ještě naskočil za reprezentační výběr Moravy proti Čechům, ale pak se přidal ke svému bratrovi a společně se údajně zúčastnili také úspěšného vylodění v Normandii.

Zdeněk válku přežil a na rozdíl od bratra se vrátil do Prostějova, kterému pomohl do nejvyšší soutěže, kde odehrál ještě dvě sezony. Komunistický převrat v roce 1948 donutil Zdeňka Jirotku coby bývalého příslušníka britské armády emigrovat. Vystudovaný inženýr zvolil Chicago, a zatímco jeho bratr Drahoš zemřel v roce 1958 v pouhých 42 letech, Zdeněk dožil na Floridě, kde jeho srdce dotlouklo 21. května 1981.

Ocenění a respektu se však dočkal až osm let po své smrti, protože do listopadové revoluce byly jeho úspěchy režimem umlčovány.

Děkujeme za všechno, kanonýre!

1923–1933: NENÁVIST SE SLAVIÍ, PÁD A PRVNÍ CIZINEC

1913-1923: VÁLKA, ŽENSKÁ SPARTA A PRVNÍ TRIUMF

1903-1913: POČÁTEK NEZDOLNÉ SPARTY

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Petr Vosmík členem představenstva E.H.C.

Poslední výjezd před play off, čeká nás Energie

DOR: SPA - LIT 4:2 - Hattrick skolil lídra!

Buchtele: V play off chceme diktovat tempo my