Které utkání v dresu Metallurgu vynecháte?
"Nenastoupím v Chabarovsku. Když se o tom dozvěděli kluci z našeho týmu, hned říkali, že jsem to vyhrál. Chabarovsk leží na východě země, cesta letadlem tam z Magnitogorsku trvá devět a půl hodiny. Je to pěkná štreka. Já místo toho vyrazil přes Moskvu do Prahy, kde jsem za ty tři dny vyřídil nejdůležitější povinosti. Jednak cestovní doklady, jednak návštěvu lékaře. Byl jsem také u zubaře, sobotu a neděli jsme s přítelkyní strávili u rodičů v Jindřichově Hradci. No a v neděli jsem ještě večer stihl poslední třetinu zápasu Sparty s Karlovými Vary. Poté jsem zašel za klukama do kabiny."

Jak po prvním měsíci hodnotíte působení v Magnitogorsku? Našlo by se vůbec něco, co vám kazí náladu?
"Ne, nic takového. Jsem opravdu spokojený.A také překvapený, jak mi to zatím šlo. Lidé z klubu mi maximálně vycházejí vstříc, cítím se tam opravdu bezvadně. Podařilo se mi dát góly, začátek se povedl. Teď si přeju, aby to vydrželo. Já nikdy nebyl vyloženým střelcem, spíš jsem šance připravoval. Ale když mi to tam bude padat dál, zlobit se samozřejmě nebudu."

Přiznejte - očekával jste, že se v superlize tak rychle prosadíte?
"To jsem nečekal. Vyšel mi hned první zápas, měl jsem správné sebevědomí. Bylo důležité, že mi věřil trenér Dave King. Jenže ten v minulém týdnu skončil, tak jsem zvědavý, co bude dál. Tým převzal dosavadní asistent Fjodor Kanarejkin, už jsem pod ním hrál jeden zápas a také mě hodně posílal na led. Snad to tedy takhle vydrží."

V prvních dnech vás trápila neznalost ruštiny. Už jste pochytil první ruská slovíčka?
"Je to lepší a lepší. Klub mi zařídil učitelku, chodím na hodiny a zdokonaluju se. Něčemu rozumím, slovíčka si už vybavím."

Troufáte si na rozhovory pro média? Je až neuvěřitelné, jak často o vás ruské internetové servery či deníky v posledních dnech psaly.
"V prvních dnech byl se mnou Robert Spálenka, takže to bylo v pohodě. Pak odjel a my vyrazili na zápasy do Moskvy, kde mi pomáhal s překladem pan Zídek. Díky tomu všechny rozhovory proběhly. Ale že bych si troufal sám? Tak to ne. Ještě je brzy."

Kolikrát jste musel odpovídat na dotaz, zda jste přišel do Metallurgu nahradit Jevgenije Malkina?
"No, máte pravdu, ptali se mě na to snad úplně všichni. Bylli překvapeni, že se mi tak daří, takže se chtěli zeptat na moje dojmy. Já jim vždycky odpověděl, že se s Malkinem nemohu srovnávat. Mám jiný styl hry, tohle není moje ambice. Na závěr jsem pokaždé dodal, že Jevgenij je lepší hráč než já. Já do Magnitogorsku přišel proto, abych byl co nejvíc platný týmu. Chci pomoci k dobrým výsledkům. Přeju si, aby se nám dařilo."

Jaká je podle vás úroveň superligy?
"Je to určitě dobrá soutěž, ve které se hodně dá na taktiku a přípravu. Každý hokejista přesně ví, co má hrát. Pro mě to znamená zase novou a cennou zkušenost."

Cítíte po povedeném odpichu do sezony větší zájem fanoušků?
"Ty moje góly hodně asi k popularitě přispěly. Když jdu ze stadionu, chtějí po ně fandové podpisy, jsou příjemní. Snad si mě trošku oblíbili. Já jim chci důvěru vrátit na ledě. I díky lidem se v Magnigorsku cítím příjemně. Totéž platí o spoluhráčích. Vzal si mě pod ochranná křídla zkušený Igor Koroljov. To je zlatý člověk! Prošel NHL. Ví, že to mají cizinci na nové štaci těžké. Takže pomáhá, jak může. Bavili jsme se spolu o minulosti, z NHL si pamatuje třeba Jardu Špačka a další české hráče. Ale fajn jsou všichni ostatní kluci z týmu."

Nechybí vám přece jen krajan?
"Samozřejmě by bylo lepší, kdybych si mohl s někým povídat česky. Hodila by se i spolupráce na ledě, jak tomu bývalo ve Spartě s Petrem Tonem nebo Martinem Štrbou. Jenže o tom nemá cenu uvažovat. I když - uvidíme. Třeba vedení ještě nějakého českého hokejistu angažuje."

Když jste odjížděl na Ural, měl jste určitě obavy. Patrik Eliáš dostal před časem v Rusku žloutenku, i další hráči mívali problémy. Viděl jste třeba tamní nemocnici?
"Ano, měl jsem tu možnost. Kvůli vízu a formalitám jsem do nemocnice jel. Moc dobrý dojem jsem neudělal. Když bude potřeba, nechám si určité zákroky či vyšetření, až přijedu domů. Jinak je ovšem moje zázemí na úrovni. Mám svůj byt. Bydlím v domě, kde žije většina spoluhráčů. Také strava mi vyhovuje. Měl jsem strach, ale na zimáku nám připravují skvělý servis. Neustále jsou na výběr špagety, těstoviny, kuřecí maso, karbanátky a další pokrmy."

A co děláte ve volném čase?
"Většinou sedím u internetu. Podařilo se zařídit, abych měl vysokorychlostní připojení. Takže mailuju s přítelkyní, rodiči, se ségrou. Udržuju kontakt s klukama ze Sparty. Mám skype, což je vynikající služba. Mohu se také dívat na ruskou televizi, ale raději jsem u internetu. Jde o jediný kontakt s domovem. Ještě že je technika takhle daleko. Nebýt internetu, tak nevím, nevím..."

Kdy za vámi přijede přítelkyně?
"Už teď, letí se mnou v úterý. Lucka tam cestuje poprvé, takže mám trošku obavy, jak to zvládne. Ono tam není moc co dělat, čas ubíhá pomaleji než v Praze. Já navíc budu dost na cestách. Ale uvidíme. Kdyby to nebylo dobré, vrátí se domů a já zůstanu sám. Tohle všechno rozhodneme až později."

Rusko občas přinásí hokejistům nejrůznější zážitky. Třeba při dopravě na zápasy. Už jste během leteckých přesunů poznal něco nezvyklého?
"Zatím naštěstí ne. Ale počkejte, jednu zajímavost bych měl. Letěli jsme z jednoho zápasu a do klubového speciálu jsme se vměstnali jako sardinky. Bágly s výstrojí byly všude kolem nás. Když jsme přistáli, spoluhráči se zvedli, že jako půjdou k zadnímu vchodu, aby mohli vystoupit. V tom přiběhl rozčilený pilot, aby se okamžitě posadili. Hrozilo prý převržení letadla! To jsem tedy docela koukal."