Asi za to může můj echt slovanský přízvuk a špatná gramatika, že po první německé větě každý pozná, že rozhodně nejsem rodilý mluvčí. Takže cizinec a s cizinci se mluví anglicky. Na co jsem se himlhergot leta potil nad studiem jazyka našeho západního souseda, když se mnou nikdo německy mluvit nechce? Nehledě na neproniknutelný švýcarský dialekt, se kterým mají problém i rodilí Němci. "Englisch ist ein Muss, Deutsch ist ein Plus," říká se a je to pravda.
Dnes jsme na vlastní oči viděli první dvě utkání turnaje. V obou případech si to rozdali domácí Švýcaři s předními ruskými kluby. V obou případech pořadatelé hlásili vyprodáno a my se těšili na napínavé zápasy a pověstnou bouřlivou atmosféru. Očekávali jsme ale možná až příliš. Petrohrad sice Ženevu podle očekávání přetlačil, téměř celých 60 minut to ovšem bylo trápení z obou stran. Bylo vidět, že švýcarský úporný, poctivě vydřený hokej hračičkům z SKA vůbec nesedí. Čajánek a spol. spalovali šanci za šancí jako Karel Kopfrkingl a nebýt Jašina a Sušinského, mohla Sparta na úvod turnaje dostat soupeře z KHL.
Večerní utkání nabídlo mnohem víc herní atraktivity. Zatímco první zápas byl jedna velká nuda, Davos a moskevský Spartak předváděli rychlý moderní hokej. Davoský český gang v čele s nejproduktivnějšími hráči NLA Jaroslavem Bednářem a Petrem Sýkorou byl jako obvykle páteří úspěchu pořádajícího týmu. Jako především extraligoví diváci jsme měli možnost po dlouhé době vidět naživo Sýkorovu nadzvukovou ránu od modré i Bednářův excelentní herní přehled. I když nechytala hrající hokejová legenda - Dominátor, spravili jsme si po rozpačitém odpoledni náladu.
Největším zklamáním dne byla atmosféra v hale. Ač bylo plno, Štěpánek na střídačce Petrohradu mohl během zápasu slyšet padat špendlík. Domácímu HCD sice připravili jeho příznivci o třídu lepší podporu, naše výprava ovšem i tak krčila rozpačitě rameny. Tohle měli být ti pověstní davoští fanoušci? Polovina extraligy by je strčila do kapsy. Vzpomněl jsem si na letní European Trophy v Drážďanech, kam přijel Eisbären Berlín. Něco podobného, jen ve větším měřítku jsem čekal ve Vaillant Areně. Bohužel marně.
Nabyti dojmem, že Švýcaři jsou studení čumáci jsme zamířili do fanouškovského stanu. A naše představy o zapšklých horalkách se rozplynuly velice záhy. Na podiu dostávala fanoušky tančící na stolech do varu místní zábavová kapelai a i když byl všude kolem nepořádek a smrad z vylitého piva, všichni se výborně bavili. Rychle jsem pochopil, že ty zkazky o sborovém jódlování nebyl vtip. Muzika tedy sice nestála ani za zlámanou grešli, atmosféra byla naproti tomu naprosto pohlcující. Jako by si místní na hokeji šetřili síly na večerní mejdan. A pak to nemá vypadat jako den a noc.
