Jak jste si užil druhé pokračování Klubu legend HCS?
Pro mě je velká čest, být součástí tohoto klubu a jsem rád, že jsme mohli přivítat nové kluky, které by měli časem následovat další. Určitě to je parádní akce a hřeje mě u srdce, když se zrovna Sparta touto cestou vydala a dala najevo, že si starších hráčů váží.
Vy jste pověsil brusle na hřebík, ale přesto se Vás aktuální dění také týká. Petr Ton se neustále přibližuje Vašemu střeleckému rekordu. K jeho překonání mu chybí "pouze" šest zásahů. Sledujete počínání svého bývalého spoluhráče?
Samozřejmě. Kdybych tvrdil, že to nesleduji, tak bych akorát lhal. Je to sport a rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Když se to Petrovi podaří, tak za ním mohu pouze přijít, podat mu ruku a říct mu, že nejlepší v historii je teď on. Přeju mu to, takže když se to podaří, pogratuluju mu. (úsměv)
S Petrem Tonem se znáte a na Spartě se dennodenně potkáváte. Probíhalo mezi vámi nějaké popichování?
Nene. My se s Petrem každý den pozdravíme na chodbě, ale na toto téma jsme se spolu vůbec nebavili.
V srpnu Vám bude teprve čtyřicet let, což je věk, ve kterém mnoho hokejistů stále hraje na nejvyšší úrovni. Například Jaromír Jágr je vzorovým příkladem. Nestýská se Vám po hokeji?
Nebudu lhát, chybí mi to. Před Jardou musí každý smeknout, protože on udělal pro český hokej strašně moc a jeho přístup k tréninku je excelentní. Já jsem ten svůj hokejový život spíše proflákal. Šlo to na úkor tréninku a teď mě to mrzí, protože svou hloupostí jsem se připravil tak o pět šest let hokeje.
Od hokeje jste ovšem neodešel. Aktuálně pomáháte Pavlu Geffertovi u juniorského výběru Sparty. Naplňuje Vás to?
Baví mě to. V juniorce máme dost šikovných kluků a s Pavlem Geffertem se jim snažíme předat to, co nám předali jiné generace hráčů. Chceme po všech maximální přístup k tréninku i k zápasům. Stoprocentní práce je potřeba.
Když si člověk prohlédne letošní výsledky Sparty, tak si musí připadat jako na horské dráze. Čím to, že se Spartě podařilo chytit vlnu a vyhrabat se z propasti až na nejvyšší příčky?
Když se na začátku sezony nedařilo, tak jsem si samozřejmě říkal, co se to tam proboha děje. Na lavičce byl můj kamarád Žemla (Richard Žemlička, pozn. redakce), nikdo mu toto nepřál, ale poté přišel Pepa Jandač a dal tomu řád. Kluci se stmelili, tým se doplnil o tři výborné beky a začalo se hrát od poctivé obrany, s čímž přišly i výsledky. Sparta si nezasloužila být takhle dole. Věřím tomu, že s aktuálními výkony mohou pomýšlet na titul.
