Hlavní důvody, proč vznikl Klub Legend HCS, objasnil Tomáš Zetek, PR manažer Sparty. „Klub Legend jsme založili proto, že více jak stoletou historii Sparty pomáhalo tvořit mnoho výrazných osobností. Rádi bychom tímto jejich přínos ocenili, poděkovali jim a ukázali, že klub, pro který toho tolik odvedli, si jich stále váží a respektuje je.“

Letos se jako první mezi sparťanské legendy zařadili Miloslav Charouzd, Karel Koželuh, Václav Roziňák, Stanislav Hajdušek, Tomáš Jelínek a Rudolfa Šindelář. „Stejně jako před zahajovacím ceremoniálem minulý rok, jsme i nyní velice pečlivě vybírali další osobnosti, které přijímáme do Klubu Legend. Oslovili jsme znovu řadu expertů z prostředí českého hokeje a hlavně jsme vše konzultovali se stávajícími členy,“ vysvětluje Zetek.

Jako první? Sparta letos chystá ještě druhé rozšiřování elitní společnosti, mělo by k němu dojít v druhé polovině roku. „Na podzim plánujeme další rozšiřování Klubu Legend o několik členů. Nyní jsme chtěli obsáhnout zejména starší generaci.“ Aktuálně patří do Klubu Legend HCS, který má svůj vlastní, čerstvě aktualizovaný web, plný zajímavých informací, pětadvacet nejvýraznějších postav "rudé historie".

Stejně jako holešovický celek respektuje své legendy, ony si váží klubu svého srdce. Ve slavný den, tedy 15. února 2013, byli tři nově uvedení členové, kteří se osobně dostavili, velmi nadšení. „Je to pro mě velké vyznamenání, protože po deseti letech a více než čtyři sta zápasech je to takové ocenění mé práce, kterou jsem na Spartě odvedl,“ těšilo Stanislava Hajduška.

„Jsem rád, že si na mě vzpomněli. Je to pro mě čest dostat se do společnosti takových hráčů,“ říkal dobře naladěný Tomáš Jelínek. „Je vidět, že člověk stárne, takže už patří mezi legendy,“ dodal s úsměvem hráč, který si vyzkoušel i zámořskou NHL. Radost v očích nechyběla ani Rudolfu Šindelářovi. „Beru to jako ocenění za dvacet let, které jsem tady na Spartě od svých dvaceti strávil. Strašně moc si toho vážím,“ svěřil se.

Jelínek, Šindelář a Hajdušek se setkali s řadou loni uvedených osobností, včetně Vladimíra Zábrodského, který opět přicestoval do Prahy ze Švédska. „Nic nemám radši, než jet do Prahy, protože moje srdce je tady u Sparty,“ přiznal. Ostatně právě Zábrodský společně s Karlem Gutem všech šest noviců do Klubu legend HCS oficiálně přijali na ledové ploše Tipsport Arény.

Za Spartu válel na kluzišti i trávníku. A pak? Tenisová legenda

Pocházel z chudé pekařské rodiny, jakou si dnes ani nedovedeme představit. Měl třináct sourozenců, z nichž jen sedm se dožilo plnoletosti. Ale žádný se nestal tak úspěšným, jako on. Cílevědomě šel za sportovním snem, zúročil vrozený talent a získal věhlas přesahující hranice rodné země, i evropského kontinentu. Po celém světě! A ten byl především tenisový. Jeho vrstevník a velký soupeř, Američan Vinnie Richards, prohlásil, že je Fredem Astairem tenisových kurtů, po nichž tančí s bezchybnými údery přes síť. Jenže s tenisovou raketou se skutečně živil, a to předznamenalo začátek konce jiné sportovní dráhy, té hokejové. Přišel v roce 1925. Nejdříve jediným gólem krátké reprezentační kariéry rozhodl klíčový zápas se Švýcarskem a národní mužstvo posunul k titulu mistra Evropy. Pak se poprvé stal profesionálním mistrem světa v tenise. A s ohledem na pravidlo Mezinárodní hokejové federace se nesměl zúčastnit žádného dalšího vrcholného turnaje. Hokej i kopaná, z větší části ve sparťanských službách, definitivně ustoupily bílé konkurenci.
Kompletní profil Karla Koželuha na legendy.hcsparta.cz

Osm sezon ve Spartě. A v 38 letech čtyři góly do sítě Slovanu!

Byl na vrcholu sil, na strmém, zdánlivě ničím nenarušitelném vzestupu hokejové kariéry. K oddílovému úspěchu, jehož dosáhl pod značkou prvotřídní kvality známé jako LTC Praha, přidal dvě zlaté medaile z mistrovství světa. Jenže ve chvíli, kdy se s kamarády chystal k obhajobě titulu do Londýna, dopadla na ně ruka mocenské zlovůle. Ve vykonstruovaném procesu s hokejovými reprezentanty si vyslechl krutý ortel – deset roků v komunistickém žaláři! Osudová nespravedlnost ho nezlomila. Ani lásku k hokeji tmavá cela nezadusila. Naopak. Po polovině trestu, ve třiatřiceti letech, se vrátil na led i s dalším z odsouzených, Stanislavem Konopáskem, v barvách Sparty! Tak, jak si ho pamatovali. Jako dravé pravé křídlo a neúnavný rváč, drze pronikající do soupeřova obranného pásma se vzpřímenou hlavou. Žádný puk pro něj nebyl ztracený. A běda, pokud mu ho někdo z mladších spoluhráčů přihrál, byť na tréninku, nepřesně. Ve všem vyžadoval preciznost a poctivost, kterou sám odevzdal velké vášni. Lednímu hokeji.
Kompletní profil Václava Roziňáka na legendy.hcsparta.cz

Sparta: 133 gólů, z toho 7 hattricků. I díky Trojákovu proroctví

Na zeleném pažitu válel v kopačkách a s fotbalovou merunou za Bohemku, na ledovém zrcadle zase na bruslích, s dřevěnou holí v ruce a černým toušem na její čepeli za legendární LTC na Štvanici. Jak? Velmi dobře! Vždyť se v obou sportech stal dorosteneckým mistrem republiky a jako „dospělý“ hrál nejvyšší soutěže v našich nejpopulárnějších sportovních odvětvích souběžně. Ba dokonce, občas i v jeden den! A když štulpny a propocený dres odložil na věšák jednou provždy, a převlékl se do civilního úboru, maloval u rýsovacího prkna smělé projekty, později vyučoval na střední škole, a na „vedlejšák“ zprostředkovával fanouškům ledního hokeje odborné názory v erudovaných článcích na stránkách tuzemského sportovního tisku. Zejména v týdeníku Gól. Ano. Všestrannost nebývá cizí mnoha lidem. Málokdy se ale tato vlastnost ve všech oborech, pracovních či sportovních, snoubí i s patřičnou kvalitou. On, právem ověnčený titulem inženýra, byl jednou ze světlých výjimek.
Kompletní profil Miloslava Charouzda na legendy.hcsparta.cz

Gól Chomutovu za 6 sekund. 13 sezon. A také první přilba

Diváci, dorazivší až na poslední chvíli, se ani nestačili usadit na sedačkách, ještě zářících novotou. Někteří byli možná stále v chodbách pod tribunami, když se průchody k nim ozvalo hromové – góóóól! Obrana soupeře v čele s brankářem Weberem asi poklimbávala po dlouhé cestě ze severočeského Chomutova. Jenže urostlý, tehdy třiadvacetiletý centr pražského Spartaku, se s nimi nemazlil. A pouhých 6 sekund od úvodního vhazování rozvlnil síť v brance VTŽ. Psal se 9. říjen 1963 a ti, co přišli a nikde nemeškali, viděli nejrychlejší gól v dějinách klubu. Stále nepřekonaný, jen jednou vyrovnaný. Stalo se tak bez dvou dnů rok poté, co autor rekordního zápisu, osobně, po návratu z povinné služby v jihlavské Dukle, asistoval u ligové premiéry nově otevřené Sportovní haly. V duelu Spartaku Sokolovo a Spartaku ZKL Brno, do kterého chtěl později trochu dramaticky přestoupit. Nepřestoupil. Zůstal. A v dekádě, na jejímž začátku končil Zábrodský, a než se naplno rozzářila hvězda „Gusty“ Havla, se v Praze chodilo na hokej právě na něho. Na středního útočníka s číslem patnáct, oblékajícího sparťanský dres dlouhých třináct sezon. Kompletní profil Rudolfa Šindeláře na legendy.hcsparta.cz

10 let ve Spartě, 64 branek a historicky první gól v prodloužení

K přípravnému utkání do jeho rodné Kopřivnice přijela litoměřická Dukla a jednomu bedlivému pozorovateli zpoza mantinelu ihned padl do oka. Zatímco ostatní mizeli po rozbruslení v kabině jako pára nad hrncem, on zůstal. Z vlastní píle střílel na branku. Na opuštěnou. Jeden puk. Druhý. Třetí. Do omrzení. A byly to rány jako z děla! Trenér armádního týmu Václav Červený vytáhl notýsek a tužku. Jak že se devatenáctiletý mládenec jmenuje? Hajdušek? Píšu si. Možná, že i on automaticky napsal příjmení s kroužkovaným „u“. Chybně. Tahle drobnost zlobila celou kariéru. Ale když později rukoval, vzal ho k sobě na vojnu, protože na šikovného obránce zůstalo volné tabulkové místo. A to nebylo všechno. Služba vlasti spěla ke konci a trenér Sparty Luděk Bukač právě sháněl do koncepce agresivního kanadského hokeje vhodné typy. Rabijáky, co to vezmou od podlahy, dokážou jít do těla a rychle rozehrát. Haló! Tady v Litoměřicích jednoho máme, zrovna jde do civilu! Ozvala se opět dobrá víla s iniciály VČ. A její doporučení rozhodlo o tom, že na deset následujících sezon se stal sparťanem. Oporou. I kapitánem mužstva.
Kompletní profil Stanislava Hajduška na legendy.hcsparta.cz

10 sezon, 103 gólů a „Esko“ zaryté v srdci bojovníka

Smělý, ke všemu odhodlaný a neústupný válečník, nenávidějící porážky? Takového byste nenašli jen v časech bitvy u Thermopyl. Ale i ve sparťanském dresu v 80. letech minulého století, kdy prožíval nejlepší léta hokejové kariéry. Na ledě by se snad obrazně „přerazil“. Především pro Spartu, občas i proti a kvůli ní. To aby ukázal, že je tady, že se vrátí, jako během vojenské služby v Dukle Trenčín. A potom, aby se klubu svého srdce, zpočátku i se špetkou hořkosti připomenul, když v rámci prvního opravdu velkého trejdu, a jen rok poté, co jako kapitán bez uzardění oplakal porážku ve finále play off s Košicemi, byl odeslán do Českých Budějovic. Vrátil se. Nejdříve na skok. Pak na půl sezony. A už opět ve sparťanském dresu, v utkání posledního kola základní části proti Opavě, oslavil na jaře 1998 velký individuální mezník – 250. gól v lize a reprezentaci, opravňujíc ke vstupu do prestižního Klubu hokejových střelců.
Kompletní profil Tomáše Jelínka na legendy.hcsparta.cz

• Klub Legend HCS je klubem, který sdružuje nejvýznamnější hráče, trenéry a funkcionáře historie hokejového klubu HC Sparta Praha.
• Jeho cílem je vzdát hold a symbolicky poděkovat těmto výrazným osobnostem za jejich mimořádný přínos pro klub v jeho více než stoleté historii.
• Cílem Sparty je v rámci tohoto klubu rozvíjet vztahy s těmito osobnostmi.
• Klub Legend HCS se průběžně doplňuje o další významné osobnosti jednotlivých dekád bohaté historie Sparty.

Jiří Hanzl, Josef Maleček, František Tikal
Vladimír Zábrodský
Karel Gut
Luděk Bukač
Jan „Gusta“ Havel
Jiří Holeček
Jiří Kochta
Jaroslav Šíma
Miroslav Kuneš
Pavel Wohl
Josef Horešovský
Pavel Richter
František Výborný
Jiří Hrdina
Petr Bříza
Richard Žemlička
Jiří Zelenka 

Miloslav Charouzd, Karel Koželuh, Václav Roziňák
Stanislav Hajdušek
Tomáš Jelínek
Rudolf Šindelář