Představoval si asi lepší vstup do nového úřadu se sparťanskou vizitkou. Když Sami Aittokallio v 5. minutě inkasoval první branku utkání proti Slazburgu, nevěřil svým očím. „Vůbec netuším, co se stalo. Vážně ne,“ soukal ze sebe. Sparta hrála přesilovku, soupeřova obrana napálila puk přes celé hřiště a finský gólman si pro něj jel do rohu. Jenže… „Pozoroval jsem puk, jak se odráží od mantinelu, zvedám hlavu, že se kouknu, kam rozehraju, a puk byl v brance. Netuším, kudy mi prošel přes hokejkou. Ale to není důležité. Byla to moje chyba, jednoznačně.“ Kotouč minul Aittokalliovu čepel a útočník Salzburgu jej uklidil do prázdné branky.

Od té chvíle už byl ale finský gólman svému týmu oporou. Že ještě dvakrát inkasoval? Ano, ovšem nebyla to tak úplně jeho chyba. Sparťané otočili duel, vedli 3:1 a soupeř neměl moc variant, jak se zápasem pohnout. A tak hráči rakouského celku začali provokovat, což pocítil i Aittokallio ve svém úřadu. „Chodili hodně do brankoviště. Řekl bych, že až moc, ale rozhodčí jim to bohužel tolerovali,“ řekl. Dva následující góly Salzburgu byly téměř identické, když je potvrzovali rozhodčí až poté, co si zašli do útrob stadionu prohlédnout záznam u videa. Napadlo je to, ale až když se k nim slétli jako vosy sparťanští hráči, aby dali najevo, že je něco v nepořádku.

„U druhého gólu šel puk z rohu do brankoviště. Podařilo se mi ho zastavit u tyčky a věděl jsem, že ho mám pod betonem. V tu chvíli do mě zajel jejich hráč a puk byl v brance,“ vyprávěl Aittokallio. Třetí gól inkasoval po kontaktu se soupeřem na hranici brankoviště. „Soupeř mě zasáhnul do hlavy, já spadnul na zem a puk prošel do sítě. Rozhodčí mi řekli, že jsem byl mimo brankoviště, což mě hodně naštvalo. Ta situace mě zajímala, takže jsem po utkání požádal trenéra, abychom se koukli na záznam z naší kamery za brankou.“ Ten ukázal, že sparťanský gólman byl atakován v brankovišti, ovšem gól přesto platil.

Spartu nakonec přeci jen rozradostnil Alexander Reichenberg, když vstřelil v prodloužení vítěznou branku na 4:3. „Hráli jsme dobrý zápas, ale bohužel to nevyšlo na výhru v normální hrací době. Já jsem se snažil být v pohodě, těšil jsem se na zápas. Ten první gól se mi podařilo několika zákroky dostat z hlavy a pak už jsem se cítil dobře,“ hodnotil Sami Aittokallio svou sparťanskou premiéru. „Snažil jsem se komunikovat s obránci, jak jen to šlo. Oni mi také hodně pomáhali, takže jsem měl pocit z dobře odvedené týmové práce,“ dodal.

V utkání proti Salzburgu také málem došlo na boxerskou vložku gólmanů. Při hromadné rvačce po hrubém zákroku na Reichenberga u hrazení v obranném pásmu Sparty vyjel finský brankář pomoci spoluhráči Nedomlelovi proti přesile dvou soupeřů. Ovšem v tu chvíli už se do zpěněných vod v rohu ledové plochy řítil i gólman rakouského celku. „Přijel až ke mně a provokoval, ale na nic nedošlo. Já jsem o žádnou rvačku nestál. Jen jsem se chtěl zastat parťáka, takže jsem zachoval klid a zase vychladnul a bylo po všem.“

Sparťané podporovaní i hrstkou fanoušků, kteří vážili cestu do olympijského parku v Garmisch-Partenkirchenu, byli v prvních dvou třetinách duelu se Salzburgem jednoznačně lepším mužstvem. Doplatili ovšem na četná vyloučení, jenž pramenila z provokací a hraniční hry soupeře. „Oslabení bylo bohužel dost. Sice jsme v nich branky nedostali, ale stojí to hodně sil. Kdybychom hráli jen v pěti, soupeř by si proti nám moc šancí nevytvořil,“ měl jasno strážce sparťanského brankoviště. „I po ztrátě vedení jsme ukázali velkou kolektivní sílu. Mám z tohoto týmu velmi dobrý pocit a těším se na další zápas.“ Tím může být sobotní finále turnaje Red Bulls Salute.